Co týden dal: 25/2025

VÁCLAV KRÁSA

USA vstoupily do války proti Íránu a svět se se opět přiblížil velké válce. Současný vývoj na Středním východě začíná nabírat směr, který začíná být příliš nebezpečný. Speciální vojenská operace, která byla zpočátku velmi úspěšná, se Izraeli začala vymykat z rukou, a proto se Trump rozhodl přispět na pomoc. Jaké důsledky tento krok bude mít lze dnes těžko odhadnout. Válka v Íránu se může začít vyvíjet podobně jako na Ukrajině, dlouhá a vyčerpávající, ale současně je jisté, že její dopady pocítíme všichni. Válčí se v oblasti, kde jsou největší ložiska plynu a nafty a přes Hormuzský průliv se expeduje význačná část těchto surovin, takže je jisté, že to pocítíme všichni na svých peněženkách. Válčí se v oblasti, kde všechny okolní státy jsou muslimské a je jisté, že více či méně budou Írán podporovat, nebo již podporují, to znamená, že válka může zasáhnout i další státy. Neopominutelným důsledkem je také okolnost, že prezident Trump ztratil aureolu státníka, který nezačíná války, ale snaží se vždy dohodnout. Ukazuje se, že jeho slova nejsou vždy pravdivá. Konflikt nastoluje závažné otázky, zda a kdo má právo rozhodovat o vývoji jaderných zbraní v jednotlivých zemích, chtěl skutečně Irán atomové zbraně a chtěl je použit proti Izraeli? Jak to, že nikdo nebombardoval jaderná zařízení v Severní Koreji, jejíž režim považuji za nebezpečnější, než íránský? To jsou všechno otázky, na které asi nikdo neodpoví. Řada odborníků tvrdí, že íránský jaderný program měl spíše defenzívní účel – snahu islamistického režimu odstrašit své početné nepřátele. Stačí si připomenout kvazi důvody invazí do Iráku, Libye a Sýrie, jenže Írán je skutečná mocnost a jeho totální porážka je těžko představitelná. Ještě pár vět k argumentu, že Írán ohrožoval Izrael, který je do určité míry pravdivý, ale totéž platí obráceně, že Izrael do určité míry ohrožuje Írán. Jednotlivé státy jsou konkurenty a představují jeden vůči druhému hrozbu. Právě mezinárodní diplomacie spočívá v tom, že se snaží tyto problémy řešit smírnou cestou. Izrael zvolil silové řešení, které může vést k regionální válce a k zapojení více aktérů.

Volby do Poslanecké sněmovny se blíží, a tak jsme svědky čím dál více agresivnější vystupování politiků, kteří se však, dle mého názoru zaměřují především na kriminální činy, i když jsou závažné, ale málo se věnují budoucnosti, co nás čeká po volbách a jak oni budou řešit problémy. Teď všechny vytěžuje bitcoinová aféra, ale v budoucnu nás čekají mnohem větší nepříjemnosti. Je to pravděpodobně nebezpečí války, nesmyslné zvyšování výdajů na zbrojení, nedostatek el. energie, zdražování plynu, ale především velmi aktuálně zavedení emisních povolenek pro občany. To je průšvih, který je zakryt různými aférami, který se však dotkne každého občana a těm chudším přinese ještě větší bídu. Celá myšlenka je úplně zvrácená. My občané budeme platit emisní povolenky za energie a část získaných peněz půjde do sociálního fondu, ze kterého se budou vyplácet sociálně potřebným, to bude většina, sociální dávky. To celé prý má pomoci klimatu. Na první pohled je zřejmé, že je to totální pitomost. Jsem přesvědčen o tom, že s klimatem tento nápad nemá nic společného. Je to další nástroj ujařmení občanů, kteří budou platit vysoké částky za energie a potom půjdou žebrat o sociální dávky, a kdo žebrá je lépe ovladatelný. S tím samozřejmě obrovsky naroste byrokracie, aby erár určil komu a kolik dá peněz za něco, co prvotně zdražil. Je to až neuvěřitelné, co všechno si necháme líbit, přičemž jsme to my, kdo celý systém živíme ze svých daní. Potom koukáme, jak naše peníze jdou na války, zbrojení, podporu všech možných nesmyslů. Já budu volit takovou stranu, která bude jasně deklarovat, že emisní povolenky odmítne i za cenu konfliktu s EU. Ostatně můžeme se opřít o usnesení polského Ústavní soudu, který fakticky konstatoval, že podstatná část Green Dealu – a zejména systém emisních povolenek ETSI a ETSII, jehož zavedení se plánuje na rok 2027, a které by ochromilo celou evropskou ekonomiku – je v rozporu s polskou ústavou. Ústavní soud konstatoval, že polská ústava má přednost před mezinárodními smlouvami a že předpis ETSII nevyhovuje testu proporcionality, tedy že se dá těchto cílů dosáhnout jinými a šetrnějšími opatřeními, neboť navrhovaná opatření by zásadním způsobem poškodila finanční stabilitu Polska a polských firem. Chce to jen od našich politiků trochu odvahy a říci dost, tohle nechceme.

Tak nám ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vzkázal, že některé české, ale i německé a další zahraniční firmy, stále dodávají Rusku stroje využívané k výrobě zbraní. Jedná se o obráběcí stroje, což nejsou stroje primárně určeny pro zbrojní výrobu. Kde bere pan Zelenskyj odvahu lustrovat naše podniky a určovat co smíme a nesmíme dělat. Celou jeho zemi držíme nad vodou my a ostatní evropské země, ale on se chová, jako by to byla naše povinnost je živit a vyzbrojovat. Není to naše povinnost a on by měl jen slušně poděkovat. My jsme se zachovali, jako vazalové a ministr Vlček hned přislíbil situaci přezkoumat. Nevíme, zda je to pravda či není, ale pokud pana Zelenského něco trápí jsou k dispozici diplomatické kanály, a nikoliv zvolit nabubřelou tiskovou konferenci. Jsme hlupáci, že si to necháme líbit.

Petr Pithart a další chtějí opatřit sochu Edvarda Beneše pamětní deskou. Na ní má mimo jiné stát: „Zabránil obnově demokracie a napomohl sovětizaci země. Ke všemu bezpráví mlčel.“ To je opravdu úžasné. Člověk, který vstoupil v roce 1960 do KSČ, kdy mu bylo 19. let a možná nebýt šedesátého osmého roku, tak by tam byl pořád, bude po 80. letech házet špínu na státníka, který řešil nejhorší politickou krizi 20. století. Pan Pithart možná záměrně zapomíná, že v roce 1946 jsme si bohužel zvolili komunisty, jako nejsilnější stranu a od toho se odvíjely všechny následující události. Pikantní je komentář experta na ústavní právo a advokáta Jaroslava Kuby, který apeluje na pražské zastupitelstvo, aby k případné Pithartově „pamětní desce“ byl připojen citát ze strany 210 z knížky s podtitulem“ „Češi v dějinách nové doby 1848-1939“, kde pan Pithart a spoluautoři dospěli k tomuto tvrzení, cit.: „Jejich minulost (rozuměj Čechů) je vylhaná, úspěchy, ve které věří jako ve své, uzmuli Němcům a Židům, které za to navíc perzekuovali.“ Tak takoví politici nás vedli po roce 1989, kteří dehonestují náš národ a vidí se v Němcích. Pan Kuba dodává, že na tato slova by se mohl vztahovat § 355 trestního zákoníku „Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob“. Cílem těchto návrhů je nepochybně zpochybnit naši minulost a její osobnosti, abychom byli bez minulosti a lépe ovladatelní.

FB

(20 votes, average: 3,20 out of 5)

Loading...