VÁCLAV KRÁSA
Pokrok se nedá zastavit, i když je pro nás někdy nepohodlný, škodlivý a vůbec hloupý. Umělá inteligence nás možná naučí přestat myslet, mobilní sítě nás okrádají o čas a elektroauta snižují naši mobilitu. Pokrok proniká i do těch nejmenší míst, což lze dokumentovat na příkladu, který popsal pan Štěpán Cháb. „Měli jsme v budově nádraží čekárnu s lavičkou, s jízdními řády a suchou podlahou i při průtrži mračen. Nebyla zdevastovaná, nebyla ošklivá, nedávaly si tam sraz podezřelé osoby s barvami ve spreji nebo alkoholem v batozích, nesmrdělo to tam. Dalo se do ní při čekání na vlak ukrýt před deštěm.“ Čekárna už není, protože kdo by se o ní staral. Parta dělníků vchod do čekárny zabetonovala. Místo vchodu zůstala ošklivá neomítnutá zeď a malý betonový obdélník, do něj zakotvená kovová lavička, vedle ní odpadkový koš s logem Správy železnic. Občané se tomu podivují, proč mají čekat na vlak v dešti a větru, jako by netušili, že v zoceleném těle dříme zocelený duch. Asi nás připravují na budoucnost, protože náš úpadek všichni velmi pocítíme. Skutečnost je asi taková, že státní Správa železnic se rozhodla šetřit a nadále neudržovat malé čekárny, protože se musí všude šetřit a nejlépe na službách pro občany. Dnes se ruší průvodčí, zastávky, tratě apod. Není to však jen na železnici, jsou to poštovní úřadovny, úřady práce, zdravotní pohotovosti, ordinace praktických lékařů a další, ale úředníků a pracovníků státu je stále více. Na otázku, čím to je, lze jednoduše odpovědět, neustálým a nesmyslným růstem předpisů, nařízení, směrnic a metodických doporučení. Tím se vytváří nepřehledná síť předpisů, a proto stále rostoucí byrokracie, která pohlcuje všechno. V této věci je EU velmi výkonná a prakticky denně chrlí nějaký papír, který požaduje další úředníky. Je to spirála, která se točí stále rychleji. Jsou dvě řešení buď podle Alexandra Makedonské – přetnutí gordického uzle, nebo podle Olivera Cromwella, který na koni vjel do parlamentu a se slovy „Vaše zasedání se stalo hnízdem frakcí a korupce. Myslíte víc na své kapsy než na blaho tohoto národa. Ve jménu Božím odejděte“ a ukončil třináctileté zasedání parlamentu. Tím prosím nevyzývám k žádným násilným činům, jen je nutné se zamyslet, že je čas na změnu. Jen neví, zda se najde vůdce, který bude mít odvahu do toho tnout.
Pan Jiří Lobkowicz, (nepíšu kníže, protože šlechtické tituly byly u nás zrušeny v roce 1918) se zase předvedl. Ve svém předvolebním příspěvku reagoval na výsledky volebních modelů agentury STEM, podle nichž nejvyšší podporu hnutí ANO má u starší generace. Z toho vycházel, když napsal: „Senioři vám volí peklo, do kterého nikdy nevkročí. Ale vy v něm budete žít celý život.“ A dále argumentoval tím, že lidé, kteří „už nemají co ztratit“, rozhodují o osudu budoucích generací. „Senioři volí populisty z nostalgie, strachu či dezorientace a výsledkem je volba minulosti na úkor budoucnosti“. Zkrátka, důchodci svojí volbou kazí život mladým. Je to strašné, nepřijatelné a žalovatelné, protože to je jasné vyvolávání předsudečné nenávisti Tím se však policie ani státní zastupitelství zabývat nebudou. Záměr pana Lobkowicze je zřejmý, ještě více polarizovat naši společnost a vybudit mladé lidí, aby šli k volbám a těm starým to nandali. Je vidět, že bývalí šlechtici byli, jsou a budou elitáři, republikánské zřízení prostě nepřijali, ale novináři a politické elity je pořád upřednostňují. Proč? Jsou to lidé, kteří těží z bývalého postavení svých předků, nic víc. Úvahy pana Lobkowicze vedou širším otázkám: Jakými způsoby mohou komentáře elit ovlivnit veřejné mínění? Kde je hranice mezi politickou kritikou a urážkou či věkovou diskriminací? Slova pana Lobkowicze jsou natolik zlá, že pochybuji, že to myslí s českou republikou dobře. Na jeho myšlenky se hned ozvali další elitáři s návrhy odebrat důchodcům volební právo, protože neplatí daně apod. Všichni ti mladí by si měli nejprve říci, jak se to stalo, že žiju ve vyspělé zemi, kde se cítím bezpečně a mám co potřebuji? To všechno vybudovali naši předkové, a tudíž i současní „hnusní“ důchodci. Většina důchodců prožila život v práci pro budoucí generace, někteří stále pracují, ale hlavně mají bohaté životní zkušenosti, z kterých můžeme čerpat. Byli také mladí, plni ideálů a v tehdejší době možná někteří podléhali různým ideologiím, což zůstalo i části současné mladé generaci, jen věří v jiná božstva. Důchodci nejsou paraziti. Po celý produktivní život platili měsíčně daně a pojištění. Průměrný zaměstnanec během života odvede přes tři miliony korun jen na sociálním pojištění. Důchodci jsou svědci, pamětníci. Oni nás vychovali, živili a drželi naši zemi pohromadě. Elitář Lobkowicz toto asi nikdy nepochopí.
Jen krátce k jednání o ukončení Rusko – Ukrajinské války. Rusko potvrdilo, že summit mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem proběhne 15. srpna 2025 na Aljašce. Je to první osobní setkání mezi úřadujícími prezidenty USA a Ruska od roku 2021. Summit nese silný symbolický význam, protože je prvním takovým setkáním na území USA od konce studené války. Přesto nevěřím tomu, že by v brzké době byla válka ukončena. V sobotu 9. srpna 2025 se konalo se v Chevening House, v hrabství Kent, nedaleko Londýna setkání politiků vybraných evropských zemí s ministrem zahraničí USA a představiteli Ukrajiny. Cílem bylo koordinovat postoje k americkému mírovému plánu, který navrhuje zastavení konfliktu s potenciální zmínkou o výměně území. Plán vyvolal silné reakce z Kyjeva. Ukrajinská delegace zdůraznila, že jakákoli mírová dohoda musí zahrnovat Ukrajinu a nesmí se bez ní rozhodovat. Evropské státy jednoznačně deklarovaly, že „cesta k míru nemůže být určena bez Ukrajiny“. Je to však jen zástěrka, protože je logické, že v budoucnu by se s Ukrajinou jednat muselo. Obávám se, že na straně EU není vůle na mírové řešení, že válka mnoha z nich vyhovuje, a to zvláště proto, že v ní neumírají lidé z těchto zemí. Obávám se toho, že po krachu vyjednávání se může situace výrazně vyostřit.
FB
(5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář