Co týden dal 48. (2025)

Sdílet článek:

VÁCLAV KRÁSA

Andrej Babiš převedl svůj holding Agrofert do slepého svěřenského fondu, a tím vyřešil možný střet zájmů. Nevyhověl tak jeho neustálým kritikům, kteří by nejraději viděli, aby pan Babiš Agrofert prodal a získané prostředky daroval třeba na Ukrajinu. Možná, že ani to by neuspokojilo paní senátorku Němcovou a další nenávistné kritiky. Předseda ANO postupoval v souladu se zákony a běžnou praxí v západních demokraciích a zašel dokonce mnohem dále než třeba americký prezident Donald Trump. Nesmyslná tvrzení, že pan Babiš má ještě jiný majetek, a proto je nevhodný na funkci předsedy vlády, svědčí a paranoii některých dnes opozičních politiků. Předznamenává to další spory o nesmyslech a pravděpodobně nulovou diskuzi o potřebných závažných systémových změnách v naší zemi ze strany opozice. Příjemně mě překvapil pan prezident, který asi po hodině, od zveřejnění postupu pana Babiše ve věci údajného střetu zájmu, oznámil, že v úterý 9. prosince jmenuje Andreje Babiše předsedou vlády. Zdá se, že jmenování vlády už nic nestojí v cestě, i když asi vznikne tahanice kolem jmenování pana Turka. To by však nemělo bránit vzniku vlády – jeden ministr může být pověřen řízením dvou ministerstev. Je to strašně důležité a pro mě překvapivé, protože jsem očekával, že pan prezident nebude zdržovat jmenování premiéra tak, aby na summit EU jel ještě Petr Fiala. Něco se v zákulisí muselo stát a já za sebe bych si tipnul, že přišel vztyčený ukazováček z USA, a tomu pan prezident, jako bývalý voják, určitě rozumí.

To bylo křiku a naříkání po českých luzích a hájích, když budoucí představitelé vznikající koaliční vlády v České republice odjeli na první zahraniční cestu nového předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury do Bratislavy a nevzali sebou do delegace ani jednoho opozičního poslance. Je to logické a správné, protože Slovensko je nám nejbližší země, kde nepotřebujeme žádného tlumočníka, sdíleli jsme společnou historii a měli bychom mít přátelské vztahy. Je tedy logické, že sebou nevzali žádného nově opozičního politika, protože po čtyřech letech jejich vlády, byly naše vztahy se Slovenskem zcela zničené, a to jen proto, že Slováci si dovolili myslet něco jiného než naše dosavadní vláda. Přitom si myslím, že většina občanů naší země fandila premiérovi Ficovi, že to nevzdal ani po atentátu. Dovedu si živě představit, jak odcházející ministři a nově opoziční poslanci zuří a skřípou zuby, protože na panu Okamurovi si dosud trénovali svůj ostrovtip, kdo jej více poníží a urazí, nikdy jej neuznávali. Dnes pan Okamura letí do Bratislavy v čele parlamentní delegace napravovat naše vztahy se Slovenskem a v duchu možná říká, vy, co jste vše zkazili, teď seďte doma a přemýšlejte o svých činech. Jenže oni nebudou zpytovat svědomí, možná, že žádné nemají. Už vybírají mezi sebou peníze – možná, že hledají tajné sponzory, aby do Bratislavy letěli sami a započaté dílo hned kazili. Tento jejich čin předznamenává jejich chování v opozici, žádná konstruktivní opozice. Obávám se, že se budou řídit heslem „čím hůře, tím lépe“.

Evropská centrální banka odmítla poskytnout záruku za platbu 140 miliard eur, což je v přepočtu asi 3,4 bilionu korun pro Ukrajinu. Podkopala tak plán EU na získání takzvaného reparačního úvěru zajištěného zmrazenými ruskými aktivy. Belgie odmítla uvolnit zmrazený majetek Ruska, který je v jejich úschově z obavy, že po válce by musela Rusku vše splatit. Tento majetek měl sloužit, jako záruka půjčku ECB. Donald Trump prosazuje svůj plán mírového řešení války na Ukrajině, ale Evropa se snaží válku co nejvíce prodlužovat. Situace na frontě je pro Ukrajinu stále horší a korupční aféra rozežírá ukrajinskou společnost. Přes tyto výchozí podmínky jsou u nás, na Ukrajině i v Evropě síly, které chtějí za každou cenu vést válku dál, bez ohledu na oběti, na devastaci země, ale především na nebezpečí rozšíření války. Je zřejmé, že každý má jinou motivaci pro podporu války. V České republice to jsou zájmy vojensko-průmyslového odvětví, pro které válka znamená obrovský kšeft. Jsou tu však i politické síly, které jsou úzce navázány na EU, Německo, ale také Anglii. Nepřátelství Anglie k Rusku je dávného data a můžeme zřetelně vidět, že všechny kroky této země vedou k eskalaci války a vůbec nehledají mírové řešení a obdobně je na tom Francie. Přitom mají obě země obrovské problémy s ilegální migrací a obrovskou kriminalitou, které je průvodním jevem migrace nevzdělaných migrantů. Ve strachu o své mocenské postavení se snaží vyvolávat válečnou psychózu, aby nemuseli řešit obrovské domácí problémy. Německo se, asi pod vlivem hospodářského úpadku, rozhodlo rozvíjet vojenskou výrobu a budovat silnou armádu, která by mohla být použita na válku z Ruskem. Evropští politici by si měli uvědomit, že vždycky, když Němci začnou zbrojit a budovat armádu, vzniká velké nebezpečí i pro jejich státy. Je to opakující se jev a Němci se nikdy nepoučí. Vždy budou přesvědčeni o své výjimečnosti a právu vládnout ostatním. Pokud jde o vedení Ukrajiny, jejich motivace k pokračování války je jasná. Dokud se bude válčit, má prezident Zelenskyj šanci být u moci a schraňovat majetek. Jakmile válka skončí, musí rychle utéct. Myslím si, že si to uvědomuje i mnoho občanů na Ukrajině. Takže Trumpův mírový plán můžeme vnímat, jako nadějný, ale v Evropě je mnoho sil, které si jej nepřejí, a to je pro nás velké nebezpečí.

Americký miliardář Elon Musk reagoval na pokutu, kterou EU uložila sociální síti X, prohlášením, že by EU měla být zrušena. Napsal to ve svém příspěvku na síti X. Kvůli nedostatečné transparentnosti uložila v pátek Evropská komise síti X pokutu 120 milionů eur (2,9 miliardy Kč). Nejsem epigonem pana Muska, ale myslím si to samé. Bylo by zajímavé udělat výčet všech možných směrnic, nařízení a doporučení EU, která vedou k byrokratizaci každé naší činnosti. Je to až neuvěřitelné, že my dnes nemůžeme sami nic rozhodnout bez schválení EU. Jsme nesvobodnými státy, které pořád s čepicí v ruce a předklonu žádají o tzv. notifikaci, a to na cokoliv. Chceme dostavět Temelín, ale musíme poprosit EU, zda můžeme. To jsme opravdu chtěli? Pro tohle jsem v roce 2003 nehlasoval.