Co týden dal č. 4 (2026)

VÁCLAV KRÁSA

Dnes se budu hodně přidržovat rozhovoru s ústavním právníkem panem Jaroslavem Kubou, na téma landsmanšaftu. Bohužel platí název rozhovoru „Na Slovensku by Posselta stíhali, Pavel mu děkuje,“ který rozhovor uvádí. Jak už je obecně známo hodlá Sudetoněmecký landsmanšaft uspořádat v květnu Sudetoněmecké dny v Brně. Pan Jaroslav Kuba dává do kontrastu, jak se k Posseltovi přistupuje v Česku a jak v jiných státech. Málo se ví, že landsmanšaft pozvali osobnosti jako pánové a paní: Halík, Kroupa, Pithart, Rychetský, Šabatová, Polívka, Suchým a další. Některá jména jsem očekával, ale některá jména jsou pro mě překvapivá a docela by mě zajímalo, jaké pohnutky je vedli k tomuto aktu, který považuji za nepřátelský vůči našemu státu. My máme v sobě zakořeněno, že Slováci jsou naší bratři, které musíme pořád poučovat, protože jejich státnost je historicky s naší státností nepatrná. Dnes se však ukazuje, a to nejen ve vztahu k Benešovým dekretům a Sudetoněmeckému landsmanšaftu, že Slovensko by nás mělo učit, jak ochraňují vlastních zájmy země. Na Slovensku došlo také ke zpochybňování platnosti Benešových dekretů o vystěhování, ale Slovensko na to hned reagovalo přijetím novely trestního zákona (č. 300/2005 Sb.), která v ustanovení § 417f zavedla: „Kdo veřejně popírá nebo zpochybňuje mírové uspořádání poměrů po druhé světové válce, které vzniklo na základě právních aktů reprezentativních orgánů Československé republiky nebo Slovenské národní rady, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.“ A je to jasné. V Česku dochází také ke zpochybňování účinnosti Benešových dekretů, ale Státní zastupitelství dělá, jako že se nic neděje. Stíhat učitelku za její otevřená slova si troufne, ale stíhat politiky za jejich podivná vyjádření k vystěhování Němců se bojí. Jak rozdílný je náš postoj proti všem státům, které byly součástí vystěhování dobře charakterizují slova prezident ČR v květnu 2023, který přijel do Bavorska, mimo jiné poděkovat mluvčímu Sudetoněmeckému landsmanšaftu za „zlepšení vztahů“. A to k „Čechům, kteří musejí přijmout odpovědnost za zločiny, které spáchali naši předkové“, rozuměj takové, z jakých nás obviňují Sudetští Němci ve svých požadavcích vznášených od r. 1961. Což Pavel vyřkl dokonce na tryzně, konané v někdejším německém koncentráku v Terezíně. Je to ostudné a prezident ČR na takové akci, kde byli příslušníci landsmanšaftu, neměl vůbec být, protože svým vystoupením, jako hlava státu, dal za pravdu landsmanšaftu a legitimizoval jejich spolek. Je třeba si připomenout, že všechny současné ataky Sudetských Němců ve věci restituce majetku, byly způsobeny námi na počátku devadesátých let, a to prezidentem Václavem Havlem začínaje a dalšími potentáty konče. Tehdejší akt omluvy dal landsmanšaftu novou sílu. Byl to zcela nepochopitelný čin vůči naší státnosti, ale pochopitelně to byl žádaný akt pro restituční nároky těch, co tuto otázku pořád zvedají. Politici musí vědět, že naše národní dějiny jsou současně dějinami bojů a válek s německým živlem, obranou proti snaze Němců podřídit si nás a postupně poněmčit. Po celou historii jsme obstáli a dnes, kdy na našem území není významná německá menšina, máme šanci si i nadále udržet svoji státnost a národní svébytnost. Proto jsou jakékoliv snahy sbližování se s SL nebezpečné. Němci začínají zbrojit a budovat novou silnou armádu, a to je vždy pro nás nebezpečné.

Digitalizace začíná ovlivňovat naše životy. Je nám prezentována, jako to nejlepší, co nás mohlo potkat, ale důsledky mohou být pro některé skupiny občanů velmi špatné. ČSSZ přestala automaticky zasílat tištěná oznámení o zvýšení důchodů a dalších úpravách dávek poštou a přešla na elektronickou formu. Zákon to umožňuje, ale nikdo se neptá na důsledky pro příjemce důchodů a dávek. Nově jsou oznámení dostupná prostřednictvím datové schránky fyzické osoby nebo on-line služby ePortálu ČSSZ, kde si je senioři a další lidé mohou zobrazit, uložit nebo vytisknout po přihlášení. Ti, co nemají počítač či připojení k internetu mají smůlu. Když se budou muset prokázat, že pobírají např. invalidní důchod (sleva na železnici), musí požádat písemně o potvrzení a jejich dopis plus dopis s potvrzením je přijde skoro na stovku. Pokud chce důchodce posílat důchod domů, protože nemá bankovní účet, zaplatí téměř sto korun každý měsíc, což například u invalidních důchodů, které jsou o 3500 Kč nižší než starobní důchody, je docela velká částka. Digitalizace však pokračuje neuvěřitelným tempem a dotýká se všech skupin občanů. Teď přišli obchodníci se skvělou myšlenkou tzv. bezobslužných pokladen. Je to jednoduché, přijdete do obchodu na neplacenou brigádu, sám si zvážíte zboží, zabalíte jej, namarkujete a digitálně jej zaplatíte. Když něco provedete špatně, tak Vás čeká poměrně dlouhý čas, než Vám ukrytý prodejce pomůže. Předpokládá se, že budete platit elektronicky, protože hotovost obchodníci nechtějí, kdo by taky chtěl také ohmatané peníze. To se všechno zvládne, když máte bankovní účet, chytrý mobil a ve všem se vyznáte. Nikdo nemyslí na ty, kteří tyto věci ať z důvodů věku, zdravotního postižení, nebo jen proto, že takový styl života odmítají, nemají. Nejhorší je, že drtivá většina lidí se tomuto, zcela odosobněnému způsobu života přizpůsobuje a vůbec si neuvědomuje, že stát, obchodníci, banky a další, získávají o nás obrovské množství informací. Dalším důsledkem je tlak na nás, abychom se řídili dle jejich přání, např. postupně platili jen digitálně a kupovali jejich zboží. Až se tohle stane, že budeme vše řešit digitálně, budeme postupně jen vazaly těch, kteří systémy budou ovládat. Měli bychom velmi důkladně zvažovat, zda nové tzv. užitečné věci, jsou skutečně dobré i pro naši svobodu. Zkrátka, „občane, všechno udělej za nás, my, obchodníci to rádi zinkasujeme“.

fb

(29 votes, average: 4,97 out of 5)

Loading...