Co týden dal č. 6 (2026)

VÁCLAV KRÁSA

V politice existuje mnoho způsobů, jak dosáhnout kýženého cíle, a často je dobré využít davové psychózy, aby cíle bylo dosaženo. Dav jedná emotivně a často davové vědomí reaguje zcela opačně, než je skutečná realita, a než si jednotliví účastníci demonstrací skutečně myslí. Lze to doložit na demonstraci Milionu chvilek pro demonstraci, která měla obrovskou mediální podporu mainstreamových médií, ale její výsledek je nicotný. Úplně trapně působil pokřik „Ať žije Pavel“, proč by nežil, ale vyzdvihovat jméno bývalého komunisty, vojáka tajné služby, je pro mě hodně silná káva, a to především v kontextu toho, že důvodem demonstrace bylo minimálně porušení zákona při zveřejnění smsek mezi politikem a soukromou osobou. Ministr Petr Macinka napsal sms zprávu panu Kolářovi „příteli po boku“ pana prezidenta a ten jí zveřejnil. Je zřejmé, že se jednalo o připravenou akci, protože Milion chvilek….., mělo už přichystaná náměstí. Šlo pouze o to, jak a kdy vyvolat politický útok a zahájit volební kampaň na další zvolení Petra Pavla prezidentem. Někoho možná překvapila účast některých umělců na demonstraci, ale dalo se to očekávat. Umělci se hodí, jako nosiči vody. Zneužívají svojí popularity, aniž by si dostatečně uvědomovali komu a jakému cíli slouží. Je to neuvěřitelný bizár, který můžeme sledovat a pro mě je postoj některých umělců zcela nepochopitelný, i když.. Je dobré si připomenout, že většina současných významných umělců věrně sloužila minulému režimu, svoji popularitu získali na filmech z té doby a dnes, místo toho, aby mlčeli, se možná snaží vykoupit z tehdejšího škraloupu, současnou podivnou politickou angažovaností. Je to velmi chybné, protože nakonec se vždy ukazuje, že voliči nevolí podle herců, ale podle toho, jak „mají plný hrnec, zda cítí z budoucnosti obavy či jistoty bezpečí apod. To je důležité pro jednotlivé voliče, a nikoliv názor nějakého herce, který je přesvědčen, že když umí deklamovat na podiu, umí i politiku. Zpravidla to je v přímém rozporu. Umělce však určitě velmi brzy uvidíme v akci až se bude řešit financování České televize a Českého rozhlasu. Koalice slíbila, že zruší koncesionářské poplatky a zdá se, že tento slib chce dodržet. Pro velkou část umělců to představuje zrušení určité jistoty a komfortu, protože velké procento z nich je přímo navázáno na rozpočty obou organizací a jsou závislí na kontraktech s nimi. Lze očekávat demonstrace a stávky a Milion chvilek… bude nepochybně svolávat lid obecný pod heslem „berou nám televizi a rozhlas. Možná se budou inspirovat tzv. „spacákovou revolucí“. Jenže dnes je situace, proti roku 2000 zcela jiná. Televizních stanic je spousta a dnešní mladší generace sledují sítě a televize, nota bene česká, jim už nic neříkají. Už se na to docela těším, jak budou bojovat svůj nesmyslný boj s minulostí, ale určitě se najdou tisícovky bloudů, kteří budou, jejich marný boj podporovat. Na závěr tohoto bloku jen malou úvahu. Pan prezident má špatné rádce, kterým jde spíše o vlastní sinekury, než o prospěch pana prezidenta. Petr Pavel se dnes jednoznačně postavil na stranu opozice, ale velmi se vzdálil lidem, kteří podporují současnou vládu. Při volbách však musí kandidát na prezidenta získat hlasy z obou táborů, jinak nemá šanci!

Tak jsme slavnostně ukončili těžbu černého uhlí a všichni klimo alarmisti plesali a jásali, jak jsme, my Češi, zachránili naší rodnou planetu Zemi. Slavnostní filmeček poslal pan prezident, že jsme rádi, že netěžíme to ošklivé černé uhlí. Asi doposud nepochopil, proč jej tamní lidé vypískali. Je to jednoduché, protože jim klimo alalrmisti vzali práci, vystavili je do nejistoty, a hlavně uvolnili prostor pro konkurenci. Dodejme, že po hornické akci ve Stonavě, kde se ozýval pískot během promítaného proslovu prezidenta, vystoupil premiér Andrej Babiš a také vládní zmocněnec Filip Turek. Oba politici, na rozdíl od prezidenta, sklidili bouřlivý potlesk, protože si uvědomují, že zrušení těžby je špatně. Všichni politici, kteří se podíleli na ukončení těžby černého uhlí na Ostravsku, konali proti zájmům České republiky a měli by být potrestáni. Česká republika má jedinou energetickou surovinu, a tou je černé a hnědé uhlí. Každý stát se snaží, pro svoje přežití, mít zajištěné vlastní suroviny a zdroje. My máme na svém území pouze velké zásoby uhlí, nic jiného, ale v rámci nesmyslné ideologie, ale i mocenských zájmů jiných, se ho sami zbavujeme. Je to neuvěřitelná hloupost. Vláda by měla do těžební politiky razantně vstoupit, zachovat těžbu i za vyšších nákladů a mít to jako rezervu. Teď budeme dovážet koksovatelné uhlí a za pár let i hnědé a budeme odkázány na dodávky ze zahraničí. Je to neuvěřitelně neodpovědná politika. Jen pro prospěch jiných a vyhovění lživé a nesmyslné klimatické ideologii, se sami připravujeme o bohatství, které máme.

Ukončení smlouvy START III ruší poslední právní omezení strategických jaderných arzenálů Spojených států a Ruska. Možná, že to bude znamenat další vývoj v soutěžení a ve výrobě těch nejnebezpečnějších zbraní a současně zhoršení už tak mizerné mezinárodní situace. Doufejme, že oba státy jsou v tak nedobré ekonomické situaci, že nebudou blbnout, i když…… Na konci osmdesátých let minulého století, právě výdaje na zbrojení, byly jedním z faktorů rozpadu sovětského bloku. Je zajímavé, že se média tomuto tématu věnují jen okrajově i když mohou mít dalekosáhlé důsledky. Zdá se, že současná novinářská elita umí jen bulvární témata, ale nerozumí skutečným problémům nemocného lidstva.

FB

(7 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...