VÁCLAV KRÁSA
Zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu zveřejnili petici, kterou doposud podepsalo téměř 1 800 lidí. Píší v ní, že pracují pro veřejnost, nikoli pro politiky, a obávají se, že plánované změny financování či fungování veřejnoprávních médií by mohly ohrozit jejich nezávislost. Problém je, a nejsem určitě první, kdo na to upozorňuje, že je rozdíl mezi slovy nezávislá a nestranná televize. Česká televize, ale také Český rozhlas jsou nezávislé, ale určitě nejsou nestranné. Nezávislost vyplývá ze zákona, protože do činnosti obou veřejnoprávních médií nezasahuje žádný orgán. Jsou pouze rady, které dohlížejí na nestrannost ČT a ČRo. Rady mají určité pravomoci, ale ukazuje se, že jejich systém kritických usnesení nevede k účinné nápravě. Nezávislost obou médií je tak rozsáhlá, že až dosud nemohl ani NKÚ kontrolovat jejich financování, ačkoliv obě mediální instituce hospodaří s veřejnými prostředky. Česká televize i Český rozhlas si velmi ublížily loňským zvýšením koncesionářských poplatků, ale především tím, že prosadily rozšíření poplatníků koncesionářských poplatků na podnikatelské a další subjekty. Prosazení výrazného navýšení objemu koncesionářských poplatků však nevyplývalo z hospodářských analýz nedostatečnosti zdrojů, ale pouze z politického kalkulu, že za minulé vlády by mohly zvýšení poplatků prosadit. Tento kalkul byl však velmi neprozíravý a bylo zřejmé, že pokud předchozí vláda neobhájí svůj mandát, dojde k výraznému tlaku na zrušení koncesionářských poplatků, které nová koalice měla ve svém volebním programu. Zdá se, že koalice chce skutečně realizovat volební program a nyní se rozhodla zrušit povinné koncesionářské poplatky a financovat obě veřejnoprávní média ze státního rozpočtu, jak je tomu v dalších osmnácti zemích Evropy. Například na Slovensku činí výše prostředků na veřejnoprávní média určité procento z HDP, což považuji za velmi dobrý model. Nikde v těchto zemích nedošlo k závislosti veřejnoprávní televize a rozhlasu na politické moci, ale možná to částečně přispělo k nestrannosti médií.
Právě u nás se ukazuje, že především Česká televize je vlastně „stát ve státě“. Už od televizní krize v roce 2000, kdy politici podpořili stávku zaměstnanců a odchod nově jmenovaného managmentu, se stala jakýmsi nedotknutelným médiem, kdy politici jí spíše nadbíhali a ona výrazně ovlivňovala a dosud ovlivňuje dění ve prospěch jedné skupiny politiků. Takový princip je zcela nepřijatelný, protože Českou televizi povinně financují občané všech politických názorů. O stranickosti televize svědčí například úplný přímý přenos demonstrace na Staroměstském náměstí, kde byli podporovatelé zachování koncesionářských prostředků a na druhé straně nulové informování demonstrace a vypískání prezidenta Pavla na Ostravsku. Dnes opět Česká televize nás ze všech kanálů bude informovat a demonstrací Milionu chvilek pro demokracii, aniž by se jednou trochu podívala na financování „Chvilek“, ale kauza Čapí hnízdo neomrzela Českou televizi ani po deseti letech. Je jisté, že „televizáci“ v ČT se chystají zase zalézt do spacáku a opozice bude křičet o potlačování svobody slova, a budou se nepochybně odvolávat na výrok Karla Schwarzenberga, že „Česká televize patří těm, kteří v ní pracují“, což je samozřejmě nesmysl, aby zaměstnanci rozhodovali, koho a kdy pozvou do diskusních pořadů. V každém případě můžeme očekávat, v souvislosti se změnou financování veřejnoprávních médií, horké jarní měsíce.
Na sítích má velkou sledovanost https://www.facebook.com/ellaevropanka, což je facebook slečny, která se cítí býti evropankou a podporuje prezidenta Petra Pavla. Její báseň o paní Evě, je skutečně skvost. Když jsem si jí přečetl, vzpomněl jsem si na svoje dětství, kdy jsme museli přednášet obdobné básně, ale nikoliv dobrovolně, ale povinně. Nikdy jsem nevěřil, že se může vrátit doba, kdy budou vznikat podobné oslavné básně a budou je deklamovat děti, které nejsou schopny posoudit jejich účelovost. Má to nepochybně souvislost s vytvářením kultu pana prezidenta Petra Pavla, kterého můžeme sledovat na všech možných soutěží, kdy je doprovázen svitou náhončích a medií, které nám hned zprostředkovávají, jak pan prezident jede na motorce, hraje curling, střílí z pušky apod. Když jsme před časem viděli obdobné snímky u Putina, novináři jej (a oprávněně) tvrdě kritizovali. Teď jsme svědky toho samého kultu, a novináři se tváří, že je to v pořádku. Mám dnes nutkavý pocit, že jsem vše už jednou prožil, a že svět se vůbec nemění, ale ty samé události se opakují jen v jiných kulisách.
FB
(15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář