Co týden dal č. 9 (2026)

VÁCLAV KRÁSA

Izrael společně s USA zahájily velkou vojenskou operaci vůči Iránu. Cílem vojenské operace je jednak likvidace jaderného programu Iránu. Izrael, ani Spojené státy se netají tím, že jim jde také o změnu režimu, jinými slovy, pád islámské republiky Írán a změna režimu. V této souvislosti musí padnout základní otázka, zda mají velmoci právo silou prosazovat v jiném státě změnu režimu, byť by byl takový režim, který je obecně považován za despotický? Pokud řekneme ano, a tím dáváme právo velmocím rozhodovat o menších státech, je třeba vymezit, co je, či není despotický stát, který neslouží jejich obyvatelům, ale jen mocenské vrstvě. Pokud řekneme, že ne, jedná se o agresi, a ta musí být odsouzena. Současný vojenský zásah není zaměřen jen na jaderný program Iránu, a má řadu dalších politických souvislostí. Izrael, a především premiéra Benjamina Netanhaju, čekají v srpnu volby a odstranění hrozby Iránu by jeho pozici významně posílilo. Obdobně je tomu v USA, kde na podzim proběhnout volby do kongresu a existuje obava, že republikáni oslabí. Izrael už vícekrát zničil jaderná zařízení Iránu, a to se zdá akceptovatelné, ale nastolení jiného režimu silou nutně povede k nekonečným bojům a dlouhodobé nestabilitě v regionu, příkladem nám být vývoj na Ukrajině, kde došlo také k násilnému mocenskému převratu a vedlo to k válce. Irán je obrovská země s vybudovanou vojenskou strukturou a silnou armádou, a to především revolučních gard, které jsou oporou režimu, a skutečnost, že se podařilo zlikvidovat špičky režimu, neznamená zhroucení režimu. Celá vojenská operace může vážně destabilizovat celý region. Irán útočí na okolní arabské země, kde mají Američané svoje základy, což znamená ochromení turismu, uzavření Hormuzského průlivu povede nepochybně k růstu cen ropy s dopady na světovou ekonomiku, ale hlavně začnou nepokoje i v okolních státech, které se již dějí. V Karáčí prolomili protestující ochranu americké ambasády a ochrana střílela do davu s řadou mrtvých, obdobné to bude v dalších arabských zemích. USA i Izrael předpokládají, že svojí vojenskou akcí vyvolají vnitřní převrat v Iránu ve prospěch liberálních neortodoxních politických sil, ale to není vůbec jisté. Může dojít ke zcela opačnému efektu, protože totalitní režimy stojí a padají s vnějším nepřítelem, ohrožujícím jejich stát. Potřebují nepřítele, aby sjednotily občany pod svojí despocií a mohly se snadno vypořádat s opozicí. Včera jsme viděli (nakolik pravdivě) skupinky slavících lidí v Teheránu, když začalo bombardování, dnes jsou plná náměstí truchlících davů nad smrtí nejvyššího vůdce a režim vyhlásil svatou válku proti USA a Izraeli. Jen pár souvislostí. Když ruská bomba na Ukrajině zabije tři, čtyři civilisty, je to špatně, škoda každého lidského života, média nás bičují o nepřijatelnosti takového jednání. Když izraelská raketa zabije 150 školaček v Iránu, jen se to konstatuje. Vojenský zásah v Iránu je odůvodňován tisíci mrtvými při nedávných demonstracích, ale hromady mrtvých v Súdánu, které byly vidět až z kosmu nechaly politiky v klidu, obdobně je tomu v Etiopii, v Sýrii, kde nový režim vraždí tisíce Alavitů, Kurdů (nedávných spojenců USA), Drúzů a křesťanů. Nikdo netušíme, kolik mrtvých má na svědomí režim v Severní Koreji. Všechno se dá v politice omluvit.

Od 27. ledna 2026 byly plně přerušeny dodávky ropy ropovodem Družba do Maďarska a Slovenska, podle Kyjeva proto, že ruské nálety zasáhly na území Ukrajiny důležitou infrastrukturu ropovodu. Ukrajina prý opravuje poškozené úseky, ale obnovení tranzitu se opakovaně odkládá. Například Slovensko uvedlo, že Ukrajina znovu posunula datum obnovení tranzitu až na březen 2026. Maďarsko a Slovensko tvrdí, že Kyjev záměrně blokuje obnovení tranzitu ropy a využívá to jako politický tlak na obě země. Maďarsko, které si stále udržuje výjimku z EU zákazu dovozu ruské ropy, pozastavilo export dieselového paliva na Ukrajinu až do obnovení dodávek ropy přes Družbu. Maďarský premiér Viktor Orbán také zvýšil bezpečnostní opatření u energetické infrastruktury a blokuje některé rozhodnutí EU (např. sankce či finanční pomoc Ukrajině). Slovensko rovněž pozastavilo vývoz dieselových paliv a nouzové dodávky elektřiny Ukrajině jako odvetu, pokud nedojde k obnovení ropy. Slovenský premiér Robert Fico uvedl, že je připraven omezit další podporu Ukrajiny a žádá přímý přístup k posouzení stavu ropovodu. Ukrajinský režim se dostává do obrovských potíží a hraje vabank. Je přesvědčen o tom, že si silou vymůže podporu Slovenska a Maďarska pro dvacátý sankční balíček EU, ale hlavně souhlas s 90 miliardovou půjčku eur od EU, kterou by Ukrajina nebyla schopna nikdy splatit, a tak se jedná vlastně o dar. Na této události je zvláštní skutečnost, že místo toho, aby se EU jednoznačně postavila za svoje členské státi proti Ukrajině, tak její postoj je zcela opačný. Jedná se o nepřátelský akt vůči svým členským zemím a je tudíž legitimní, že obě země to cítí, jako velkou nespravedlnost a budou logicky i nadále prosazovat vlastní politiku vůči EU, ale zvláště vůči Ukrajině. V EU dochází k postupnému štěpení, které pravděpodobně předjímá budoucí rozpad. Není přijatelné, aby kvůli prospěchu některých členských zemí byla ve všem upředňostována Ukrajina. Už vůbec není možné, aby byl za člena přijat stát, který neplní prakticky ani minimum pravidel EU, je zkorumpovaný, s válkou na svém území, s obrovským mankem demokratických struktur. I z tohoto postoje EU jasně vyplývá, že cílem její politiky není rychlý mír na Ukrajině, ale spíše udržování konfliktu, a tím pořád vytvářet tlak na Rusko s nadějí, že nakonec Rusko ustoupí. Co bude s Ukrajinou, a hlavně jejími občany, není pro současné představitele evropských států důležité.

Rodí se další skandál. Analýza společnosti ČEPS potvrdila, že rychlé uzavření uhelných elektráren Počerady, Chvaletice a Teplárny Kladno je nereálné. Oponentura odborníků odhalila, že předchozí legislativa mohla být založena na nekorektních datech a manipulacích s evropskými směrnicemi. Namísto využití průmyslových areálů se z české krajiny stala lukrativní realitka pro větrné developery na úkor občanů i státního rozpočtu, říká energetický expert Hynek Beran. V současnosti spor začíná gradovat, kdy MŽP přišlo s výrazným omezením tzv. akcelerační oblastí pro OZE, kde by bylo možné urychlené stavební řízení pro výstavbu el. větrníků. Vláda však ustupuje od dříve slíbeného omezení těchto zón. Zdá se, že tlaky zainteresovaných skupin mohou výrazně změnit původní názor odborníků. Je to zcela nepochopitelné, protože výzkumy jednoznačně ukazují, že obrovské větrníky s výškou až 250 metrů, budou tak nákladné, že by se vyplatilo ponechat výrobu části el. energie tradičním způsobem v uhelných elektrárnách. Místo toho si znetvoříme naše území obrovskými nevzhlednými, drahými vrtulemi, které budou přinášet kšeft jen svým výrobcům.

FB

(9 votes, average: 4,89 out of 5)

Loading...