Co udělá Západ po konci ukrajinské války?




Sdílet článek:
Při sledování naší generací nezažitých živých obrazů válečného utrpení civilistů i statečnosti obránců Ukrajiny před ruskými agresory přesto racionálně nemůžeme věřit v to, že se stane zázrak a poražení okupanti odtáhnou.

Přiznejme si, že obří nasazení přesily okupačních ruských vojsk a křečovité odhodlání ruského vůdce Vladimíra Putina včetně hrozby použití jaderných zbraní na území Ukrajiny nutně v řádu dnů či týdnů asi povede k jejímu obsazení a likvidaci legitimní vlády této demokraticky uspořádané země. Včetně objednaného zavraždění jejích vůdců v čele se statečným prezidentem Volodymyrem Zelenským. Bez ohledu na asi pokračující ohniska partyzánského hnutí odporu v této zemi plochou 8 x větší než Česko Ukrajina nakonec očividně padne za oběť Putinova plánu „obnovení slávy SSSR“.

Západ se dosud shodl na bezprecedentní podpoře Ukrajiny vojensky, hospodářsky i politicky a současně na izolaci Putinova režimu bezprecedentními hospodářskými sankcemi. Okamžik pravdy však nastane, až nový status quo na Ukrajině s faktickou likvidací její svrchovanosti a začlenění do smrtícího objetí expandující říše ruského medvěda se stane skutečností. Pak hrozí opět nastoupit pragmatická politika, přestože diktátor Putin svými vojsky násilně překreslil mapu Evropy ustanovenou po skončení 2. světové války.

Většina západoevropských politiků se bude poté asi vzájemně objímat nadšením a úlevou, že se ruská armáda zastaví na západních hranicích Ukrajiny a nevydá se (snad) dále na západ Evropy. Bude nám to stačit? Našich 27 členských zemí EU má totiž vůči Rusku zcela rozdílné zájmy, v nichž na rozdíl od silných slov a politických deklarací bude chtít v praxi asi pokračovat.

Na prvním místě je Německo. Tato největší hospodářská mocnost EU se sice podle závěrů jednání vlády a poslanců v Bundestagu prý v hodnocení záměrů Ruska bolestně zmýlila a chce významně zbrojit, ale bez dodávek ruského zemního plynu (závislost až z 60 %) její energetika zajatá v osidlech stále více urychlované sebevražedné pseudozelené politiky Energiewende by padla na kolena. Proto o ruském plynu v Bundestagu nepadlo ani slovo, natož aby němečtí politici prohlásili, že se ho musí vzdát. Získat jiné zdroje energie Německo prostě v řádu let nedokáže, když navíc iracionálně zavírá poslední jaderné elektrárny.

A jak trpce zjišťuje stále více německých občanů i podnikatelů, jejich vlast stále hustěji zastavovaná obřími větrníky a slunečními elektrárnami by byla bez ruského plynu či pokračování výroby nenáviděných uhelných elektráren odkázána jen na to, zda fouká vítr či svítí slunce. Rusko-německý plynovod Nord Stream 2, který byl kvůli ruské agresi přechodně “odstaven k ledu”, pak bude za nějak dobu úředním šimlem nakonec certifikován, aby mohl zdvojnásobit kapacitu dosavadního vedení Nord Stream 1 na 110 miliard m3 ruského plynu ročně.

Dalšími zeměmi vhodnými pro vražení klínu do dosavadní jednoty států EU by byla zřejmě Itálie závislá ze 70 % na ruském plynu, také „neutrální“ Rakousko a v neposlední řadě Maďarsko, jemuž má na ruský úvěr Rosatom postavit novou jadernou elektrárnu. Tyto země se spolu s Kyprem jako daňovým rájem mj. ruských oligarchů do poslední chvíle bránily vyřazení Ruska z mezinárodního systému mezibankovního zúčtování SWIFT. Zajímavé, že se v této podivné proruské alianci spojují bývalé země Osy: Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie.

Dostatek elektřiny a tepla z pokračujících ruských dodávek bude pro vlády řady zemí EU a spokojenost jejich voličů daleko důležitější než zánik demokratické Ukrajinské republiky dostatečně vzdálené od nepřijatelných energetických starostí občanů blahobytných států západní Evropy. Vždyť ukrajinské uprchlíky řádně v azylovém řízení přijmeme a umožníme jim pracovat na dalším hospodářském rozkvětu západních zemí.

Dá se ovšem oprávněně očekávat, že postoj dalších unijních zemí s bolestnou zkušeností s imperiálními ambicemi Ruska či SSSR, bude zásadně jiný. To může spolu s problémy kolem zelené politiky Green Deal, nepřijatelného růstu cen energie, životních nákladů a inflace vyvolat silné odstředivé tendence či přímo hrozbu rozpadu EU. Opět k radosti diktátorských vůdců v Rusku či Číně.

Vláda ČR v čele s premiérem Petrem Fialou neopomíná v každém vhodném momentu současné krize na Ukrajině správně připomínat jak Mnichov 1938, tak srpen 1968. Česká vláda daleko dříve před odsouhlaseným postupem v Bruselu začala vládě Ukrajiny posílat zbraně a všestrannou pomoc a je zřejmě připravena odsouhlasit i nasazení českých dobrovolníků jako členů ukrajinské armády. Češi jsou v čele výzev k urychlenému přijetí Ukrajiny do EU.

Nejvíce na pozoru se má před ruskými agresory Polsko, které zažilo v historii trojí dělení své země, nejčastěji mezi Němce a Rusy. Za 2. světové války bylo postiženo největší ztrátami lidí v poměru na počet obyvatel, když zde nacisté povraždili 17 % všech Poláků. Rovněž ale mají nehynoucí vzpomínku na vyvraždění 20.000 příslušníků své vojenské elity stalinskými vrahy v Katyni či brutálního srovnání Varšavy se zemí nacisty za nečinného přihlížení Rudé armády. Proto Polsko prudce zbrojí a opírá se přitom zřejmě o své nejpevnější partnerství v rámci EU s USA. V přímém ohrožení zůstávají pobaltské země Litva, Estonsko a Lotyšsko, jež bez jakýchkoli pochybností před zopakováním ukrajinského scénáře chrání jejich členství v NATO. Také na Balkáně jsou si vědomi hrozeb ruské rozpínavosti.

Okamžik pravdy tedy nastane tehdy, až bude Západ v čele s USA konfrontován s tím, že Putin změnil silou poválečné uspořádání nejen Evropy, ale celého světa. Logicky by například mj. mělo následovat vyřazení Ruska z pozice stálého člena Rady bezpečnosti OSN, protože se zpronevěřilo svému poslání mírotvorce. Západ musí i s rizikem vyvolání dalšího kola studené války pokračováním vojenské, hospodářské, politické a diplomatické izolace dát Putinovu režimu na vědomí, že se sám vyloučil ze společnosti civilizovaných zemí. A samozřejmě zásadně změnit svou energetickou a bezpečnostní politiku, aby nebyla v kleštích zájmů diktátorských režimů, které – jak vidno – obchodní spolupráce jen posiluje v agresívních záměrech.

Nechá-li Západ Ukrajinu i po ruské okupaci bezzásadově jejímu osudu a bude-li se nadále utápět ve své klimatické politice, genderové, rasové a sociální korektnosti a věnovat pragmatickým a politicky snadno dosažitelným cílům v rámci krátkého demokratického volebního cyklu, pak autokratické a diktátorské režimy už nic nezastaví.

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 2,33 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

2 Comments

  1. Rakousko-Uhersko bylo spolu s Nemeckem a Tureckem v koalici tzv. Centralnich mocnosti (Italie sice taky, ale “zradila” a po vyhlaseni neutrality v roce 1914 presla v roce 1915 na stranu Dohody.)

  2. Já to tu našel až dnes, tak nevím, jestli tu je to podobný jako na pp, nebo jiný. Jestli jsou tu v článcích a diskusích jen příslušný takzvaný “narativy”, nebo se smí i jiný. Nebo jestli je z velmi vysvětlitelných důvodů teď to narativování přizpůsobeno. Klidně i pokrytecky přizpůsobeno, aby se to falešně vyhnulo možnýmu spravedlivýmu dopadu demokratický pěsti.
    I bych ty vysvětlitelný důvody pojmenoval pomocí jistejch příměrů ze starších dob. Vůbec bych bejval byl stejně zlej člověk, co se neohlíží na skutečnou demokracii a spravedlivej pokrok ve jménu všech (neexistujících, jak je zdůrazňováno) ras, etnik, nábožek, nejskvělejších společenských “ambicí” dosažení Evropy jako centra levných a účinných solárek a tím pádem bezkonkurenčně levný energie, spravedlivého znechucení nad konzumací masa, znechucení nad vlastnictvím čehokoli, co si jinak lze půjčit a sdílet poté, kdy to zájemci přinese čáp. Dron samozřejmě, to je to mý podlý špinění těch cílů, co je brzy lidi sami budou chtít a který zatím jen má ve svých pokrokových (už zase zlovolně vyrypuju, já ani vlastně nevím, proč jsem tak zlej. Asi mám hnusnou povahu) vizích WEF. Taky maj třeba vizi – předpoklad, že 3D tiskárny budou vyrábět náhradní orgány, takže když bude někdo nemocnej, pošle se mu to dronem a bude to mít půjčený.
    Zkusím to ale přece jen upřímně napravit, protože chci horovat za skvělej projekt. Kdoví, třeba nejsem vyloženě zlej, jen jsem byl dezinformovanej jistými dezinformátory. Prostě, dočet jsem se o úžasný věci. Má to anglickou zkratku, a tuším to chce použít falešně očerňovanej kanadskej premiér jako dočasný řešení (který se jistě po všeobecném nadšeném přijetí světovou veřejností pak stane trvalým) proti mimořádně zlým vodičům kamionů. Je to kontrolovaná digitální měna. Je taky pozitivní, jak jim vedle toho taky demokraticky pomoh lépe naložit s těma jejich dolarama. I v Británii se o tom prý nadšeně mluví, vsadil bych se, že i v centru skutečný demokracie. Jako, o tý digiměně. Ta se vymění za zastaralý peníze. A výhodu to má v tom, že když bude někdo nedemokratickej, tak se mu k tomu demokraticky omezí přístup. Nebo se tím stopne přístup ke zlejm věcem, co se od něj očekávaj, že bude chtít dělat. Třeba se mu tím zakáže koupit lístek na vlak, aby nemoh jet dělat ty zlý věci a tak. Taky nákupy se budou kontrolovat, jestli nechce koupit někdo něco neekologickýho, nezdravý jídlo, něco vyrobeno ze surovin z nedemokratických totalit, prostě to může lidem skvěle pomáhat, aby něco nezvrzali. Rozhodně bych to k těm vizím a předpovědím přiřadil, dal to na čelní místo vizí.
    No, snad jsem se trochu teda polepšil. A kdyby mi někdo odepsal, jestli je to vhodný být tu ten polepšenej, nebo jestli se stejně hned pozná, že to jen předstírám (a to já se přitom tak snažil být polepšenej). Jako, kdyby mi někdo napsal, jestli už mám zůstat poctivě napravenej. Abych věděl, jak je to tu demokraticky nastaveno.
    Tam o tý zlý vojně ani nepípnu. Nebo se o tom tu smí pípat? A jestli jo, tak jen hezky pípat? Aby jako někdo nepíp rozladěně mimo noty o tom, že… šmarná, já jsem skoro falešně píp! Tuhle jsem kdesi čet, jak někdo divnej napsal, že nemá rád ty nejpokrokovější světový instituce, dokonce je pojmenoval. A k tomu ještě dodal, že mu k tomu má náš historicky nejoblíbenější ministr vnitra políbit jednu tělní část. Jak říkám, fakt vošklivý pípání. Jak je to teda tu s tím pípáním?

Napsat komentář: Miky Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*