PETR VLK
Evropské uHnie jsou český sdělovadla plná. Spíše přeplněná. Lhostejno zda mainstreamová či alternativní. Nicméně kdybych po dlouhé době nezavítal na jeden ze svých nejoblíbenějších portálů – švýcarský web Weltwoche, netušil bych, k čemu se schyluje v Bruseli…. Že šílená gynekoložka a její komis, ruku v ruce s Eurparlamentem, plným všelijakých Danuší, Farských, Gregorových všech odstínů, barev šíleností hodlají zásadním způsobem rekodifikovat rozdělení pravomocí při rozhodování a nevratně oslabit, ba téměř marginalizovat roli národních států v rozhodovacím procesu!!!!
Kdy konečné slovo má připadnout komisi a právě euroúparlamentu a Evropská rada složená z národních vlád by těžce ostrouhala! Nechápu, že o něčem takovém se musím dočíst, s přispěním náhody na Weltwoche….
Machtkampf in Brüssel: EU-Staaten stellen Kommission von Ursula von der Leyen Klage in Aussicht
Mocenský boj v Bruselu: členské státy hrozí Evropské komisi Ursuly von der Leyenové žalobou
V EU vypukl mocenský konflikt, který oficiálně zní jako boj za více demokracie a mohl by ji ve skutečnosti přinést méně.
Státy EU hrozí žalobou Komisi a parlamentu. Příležitost se zdá být technická: jde o rámcovou dohodu, která má Evropskému parlamentu poskytnout větší vliv. Ve skutečnosti jde o základní otázku, kdo si podrží v Evropě poslední slovo: volené národní vlády, nebo nadnárodní politika, která se stále více prosazuje?
Parlament chce vynutit, že je s ním „rovně zacházeno“. Rada, tedy zástupci členských států, se naopak odvolává na smlouvy EU. Tyto záměrně dávají státům větší váhu.
Pozadí: EU není federální stát, ale konfederace států. Někteří to vnímají jako status quo, jiní jako přechod. Komise a parlament se drží přechodné teze a nyní tvoří alianci proti národním metropolím. Oficiálně usilují o větší transparentnost, větší blízkost k občanům. Ve skutečnosti to znamená menší kontrolu ze strany národních parlamentů.
Spor je vyvolán obchodními dohodami a mezinárodními jednáními. Parlament chce zasáhnout dříve, oddálit nebo zastavit dohody. To zní demokraticky, ale především jde o mocenskou politiku. Kdo rozhoduje o obchodních dohodách, ovládá ekonomiku, zahraniční politiku a geopolitické zóny vlivu. Není divu, že jsou vlády nervózní.
Německý europoslanec Sven Simon nazývá odpor států „národními reflexy“ a tím neúmyslně zasahuje jádro pojmenoval jádro sporu. Koneckonců, národní reflexy nejsou nic jiného než demokratické zpětné vazby. Potřebujeme je.
Protože bez nich zůstává politický establishment jen mezi sebou a stále více vzdaluje od občanů – a zároveň prý uplatňuje jejich údajnou vůli. Výsledkem je Unie, která se jeví efektivněji – ale je daleko méně demokratická.
***
Jestli tohle projde, tak Evropě nechť pomáhají všichni svatí, včetně Alláha!! Obě poslední , ty pod Leyenovou, to je něco tak zdivočelého, že jsem si to nikdy neuměl ani představit. A europarlament? To je podle mne první patro pekla, plného bláznů! Zdaleka a dlouho nejnebezpečnější uHnijní instituce vůbec. A ti by teď měli získat právo posledního slova???? Doufám, že jen spím a mám hodně zlý sen!
Ale nejspíš ne…. bohužel.
Jo v originálním článku je interaktivní grafika, kde jste dotázáni, jestli se dá uHnie reformovat. Hlasoval jsem a okamžitý výsledek vypadal takto:
Jak vidět, jsem nezřízený optimista…
KOSA NOSTRA
(8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Onen dlouhý pochod institucemi v Bruselu v podstatě dochází svého naplnění – ti lidé už tam všude sedí. Nejen v komisi a europajzlu, ale i v expertních skupinách, neziskovkách napojených na rozpočet EUčka a i v právních odborech.
Tohle je JIŽ ten finální produkt. To, co vidíte v Bruselu, není náhoda nebo série omylů, ale výsledek padesátiletého procesu, kdy generace aktivistů a ideologů postupně obsadily klíčové pozice a dali tím vzniknout rozšířené eu.
EU je již jejich bašta. Zde jejich znaky:
-Ideologická monokultura: v podstatě neexistuje vnitřní oponentura. Pokud máte jiný názor na migraci, dotace, gryndílek nebo pravomoci států, nejste vnímán jako partner v diskusi, ale jako nepřítel evropských hodnot nebo dezolátní populista.
-Samonapájecí systém: evrokomise si financuje neziskovky (NGO), které pak lobbují v Parlamentu za zákony, které ona chce prosadit. Tyto neziskovky se pak v médiích citují jako hlas občanské demokratické společnosti. Je to uzavřený kruh placený z našich daní.
-Právní neprůstřelnost: Právní odbory a soudní dvory jsou plné jejich /opět ten dlouh.poch.instituc./ lidí, kteří věří, že evropské právo stojí nad národním za všech okolností. Jakýkoliv pokus státu o odpor je okamžitě prohlášen za nežadoucí, protidemokratický, protiprávní, zpátečnícký.
-Ztráta kontaktu s realitou: oni ty dopady na vlastní kůži nepocítí.
Výsledkem je stav, kdy volby v národních státech jsou divadlo. Můžete si zvolit, koho chcete, ale ten narazí na bruselskou zeď předpisů, dohod a soudních rozhodnutí, které nejdou změnit a jestli jo tak platíte pokuty a ne malé. Je to žalář národů. Dopomohl k tomu dlouhý pochod institucema a cituji: Nová Rámcová dohoda mezi Evropskou komisí a Parlamentem má za cíl posílit vliv europoslanců na mezinárodní smlouvy a omezit roli národních vlád—Kvůli tomu to projde. EU nemá rádo referenda ve státech a bodlo by ji i snížení věkové hranice pro volby na 16 let a usnadnění volebního práva pro cizince (i v národních volbách). Jde o vytvoření nového evropského lidu, který už nemá vazbu na historický národní stát, ale na abstraktní unijní ideologii.
Je to sociální inženýrství dlouhého pochodu institucemi v přímém přenosu. Pokud se podaří odstřihnout politiku od historické paměti a národní identity, zbude jen administrativní jednotka, kterou lze řídit skrze tabulky, kvóty a ideologické směrnice v Bruselu. Aspen Institute nebo World Economic Forum jim školí kádry.
—–
Viktor Orbán je v tomto ohledu fascinující případ, protože on tou výchovou paradoxně prošel, ale následně se proti ní s obrovskou silou obrátil. Jeho příběh je pro zastánce teorie o kádrování elit učebnicovým příkladem rebelie proti stvořiteli. Je potřeba ho dehonestovat, nálepkovat a mediálně znemožnit, na to má EUčko díky dlouh.poch.instu. dost kádrů v terénu.
————
Právě proto je Orbán pro Brusel tak nepřijatelný. Znají ho, vědí, že zná jejich metody zevnitř, a vidí v něm člověka, který zradil jejich ideologii. To vysvětluje tu nebývalou intenzitu, s jakou na něj úředníci a soudci v Bruselu útočí – vnímají ho jako někoho, kdo se vymanil z jejich výchovy.
Finanční exekuce: Maďarsko je prvním státem, na kterém si EU vyzkoušela plošné zmrazení miliard eur z fondů (skrze mechanismus právního státu). Je to vzkaz ostatním: Zkusíte-li jít proti našim ideologickým kádru, vyhladovíme vás finančně…
Mediální a diplomatický kordon: Díky tomu, že stejné kádry z Aspenů a podobných líhní sedí v redakcích velkých evropských médií, neziskovkách je o Orbánovi vytvořen mediální obraz nepřítele, se kterým se nesluší ani mluvit. To má zabránit tomu, aby jeho suverén myšlenky nenakazily voliče v jiných zemích. Soudní aktivismus: Evropský soudní dvůr chrlí rozsudky, které maďarské národní zákony (např. o ochraně hranic nebo o zákazu LGBT propagandy ve školách) prohlašují za neplatné. Tím se potvrzuje již zmíněná teze v mém předchozím příspěvku o —-právní neprůstřelnosti Bruselu—-
Orbánova největší vina v očích Bruselu spočívá v tom, že neposlouchá. Oponuje, to nálepkují jako populismus, že se lze vzepřít samonapájecímu systému neziskovek, to nálepkují jako nepřítel demokracie, té demokracie který je jen daná jedním směrem a to optikou Bruselu, že lze vybudovat vlastní vzdělávací instituce a že lze vyhrávat volby i proti totální přesile bruselské mediální mašinérie.
Tato bitva o Maďarsko je ve skutečnosti bitvou o to, zda si národní státy udrží právo na vlastní historickou paměť, nebo zda budou definitivně pohlceny onou administrativní jednotkou řízenou skrze unijní směrnice. V tom případě do budoucna postačí aplikace, jednoduchá apka do které budou v Bruselu jen sypat data a zákony, my si zahrajeme na voliče ve svých státech a politici se budou i tak řídit tou apkou z Bruselu-naoko nahodí odpor a je to. V takovém případě už nebudou potřebovat ani voličskou základnu z importu, či snížení věku pro volby na 16. Že s tou apkou jsem ustřelila až moc?.. ALE dívejte kroky tam vedou:
Algoritmické vládnutí: Již dnes EU zavádí mechanismy (např. v rámci Národních plánů obnovy), kde je xxx pokynů, které musí stát splnit. Politik já nevím, třeba v Praze pak neřeší, co chtějí voliči, ale odškrtává políčka v tabulce, kterou mu poslala evrokomise. Je to fakticky vláda skrze software–je? no je!
…a to divadlo odporu, že se neděje?! Přijde vám tohle povědomé: My jsme bojovali, ale Brusel nám to nařídil, nebo už je to v zákoně a nařízení, které musí běžet až do roku xxx, nebo jinak: … budeme platit pokutu, nebo nedostaneme finance, ačkoliv přispíváme..je vám to povědomé, že jo? 🙂
———-pod čarou:
Ten mechanismus odškrtávání políček v tabulce od evrokomise je dnes realitou skrze tzv. kondicionalitu. Funguje to přesně jako software:
–IF (pokud) neuděláte tuhle reformu v energetice nebo soudnictví…
–THEN (pak) se vám v Bruselu zamkne přístup k financím.
–ELSE (jinak) budeme posílat žaloby k Soudnímu dvoru, dokud ty pokuty stát nepoloží. tečka.
výsledek:
politik musí doma vypadat jako bojovník, aby ho lidé znovu zvolili, ale v Bruselu sklopí uši, protože ví, že software ho nepustí. Tím se udržuje iluze demokracie, zatímco skutečné páky ovládání jsou dávno jinde. Apka by to dotáhla k dokonalosti ten systém v žaláři národů.
A proto si myslím, že to co zde k tématu článku zaznělo má jasné souvislosti jak ten celý moloch eu funguje a referenda jsou v tomto systému vnímána jako nebezpečná chyba v kódu, kterou je třeba eliminovat, dehonestovat, podcenovat mediálně, pokud nejsou v souladu s vizi dlouheho pochodu inst. a těch pravých evropských hodnot….přeji všem hezký den 🙂