Další krok EU k vlastnímu ožebračení

Ten podpis bude na obchodní dohodě se sdružením jihoamerických zemí Brazílie, Argentina, Uruguay a Paraguay zvaným Mercosur schválené v Bruselu 3. září. Ještě by ji sice mohl zastavit Evropský parlament, ale na ten raději nespoléhejme, kde by europoslanci vzali čas nějaké obchodní dohody číst, tím méně chápat, tím méně zpochybňovat neomylnost Komise. Trochu by s ní ještě mohly zakvedlat členské státy v Radě EU, takže by našim politikům prospělo nad ní zpozornět. Poláci už brbají, a hodně hlasitě. Proč, si objasníme za chvíli.

• Zvyšují bilaterální obchod a investice snížením tarifových obchodních bariér.

• Vytvářejí stabilní a předvídatelná pravidla obchodu a investic.

• Pomáhají zajisit udržitelný přístup k surovinám a tak posilují evroskou ekonomickou bezpečnost.

• Pomáhají EU a Mercosuru utvářet globální obchodní pravidla v souladu s nejvyššími standardy EU.

• Vysílají mohutný signál světu ve prospěch pravidly řízeného ochodu zamítajícími protekcionismus.

• Těsněji integrují hodnotové řetězce mezi našimi dvěma regiony a tím pomáhají průmyslovým odvětvím na obou stranách zůstat konkurenceschopná na globálním trhu.

• Promítají naše hodnoty prostřednictvím podrobných závazků týkajících se obchodu a udržitelného rozvoje, včetně klimatických změn a pracovních podmínek.

• Prosazují sdílené hodnoty a udržitelný rozvoj, včetně posilování práv pracujících, boje proti klimatické změně, zajištění ochrany životního prostředí, a povzbuzování odpovědného podnikatelského chování.

Jestli vám to, s tím věčným „udržitelným rozvojem“ a „prosazováním sdílených hodnot“, připadá jako obvyklý euroblábol, nejste sami. Má to všechno několik háčků, z nichž základní je tento: Zatímco jihoamerické potraviny bez dovozního cla cenově podrazí potraviny evropské, evropské průmyslové výrobky narazí v Mercosuru na tvrdou konkurenci výrobků asijských, hlavně čínských, i kdyby ty byly oproti evropským celně zvýhodněny. Od trhu nafackováno určitě dostanou snílci o jihoamerickém úspěchu evropských automobilů.

Ale jeden z téměř zaručených úspěchů oslaví německý kolos výrobců chemických pesticidů, který jinak směřuje ke krachu od té doby, co je EU ve svém zemědělství zakázala. Ti jsou také největšími fandy dohody, s vehemetní podporou vrchní komisařky „VdL“. Jihoameričanům to umožní rozšířit, zefektivnit a tedy i zlevnit produkci potravin. Pro tu zrychlí už delší dobu systematickou likvidaci deštních pralesů v době, kdy by jich planeta naopak potřebovala víc, má-li se podle většiny vědců redukovat kysličník uhličitý. Těmto potravinám dohoda EU-Mercosur otevře evropský trh, čímž jednak v nefér konkurenci podrazí ceny přírodněji pěstovaným potravinám evropským, jednak zaplaví evropské žaludky přesně těmi toxiny, jež evropští zemědělci používat nesmějí.

Bruselští autoři této dohody nepřehlédli riziko ztrát a bankrotů evropských zemědělců. A tak – jako by celkové dopady dohody nebyly už dostatečně absurdní – Evropská komise chlácholí znepokojené farmáře EU lízátkem „podpůrného fondu“ ve výši 6,3 miliardy eur. A do příštího rozpočtu Společné zemědělské politiky slibuje přidat „příjmovou podporu“ 300 miliard. Čili s přibližně takovou ztrátou z dohody počítá. Kde ty prachy sebere, neví ani Pánbůh.

Není divu, že farmářské asociace brblají. „Ekonomicky a politicky ničivá pro evropské zemědělce, venkovské komunity i spotřebitele,“ shrnula ji jedna z těch vlivnějších jménem Copa-Cogeca. Udivujcí však je, že ze všech evropských politiků proti dohodě hlasitě protestují jen Poláci. Za ty bývalý premiér Morawiecki varoval, že dohoda je „smrtelným ohrožením polského zemědělství“. A jako jediný veřejný komentátor si všiml, že (při brazilské obchodní spolupráci s Ruskem) „místo, aby peníze zůstávaly v Evropě, potečou do Brazílie a odtamtud do Ruska.“

Ale kdepak. Sotva se tento příběh dopsal, eurocísařovna „VdL“ už hrdě oznamovala, že EU zafinancuje nejen „rekonstrukci“, ale i „ekonomickou životaschopnost palestinského státu“. Penězi, které nemá a bude muset ukrást svým poddaným na daních, greendealových odpustkách, migračních paktech nebo pokutách za dezinformace. Z bezmála osmdesátileté ekonomické životaschopnosti onoho palestinského státu můžeme spolehlivě vyčíst, že toto zafinancování bude dlouhodobé a potrvá do totálního ekonomického zhroucení Evropy. Za bujarého veselí krkolomně bohatých šejchátů, jimž zůstanou všechny peníze na zafinancování přeměny Evropy v palestinský stát.

Jak kdysi napsal kterýsi vtipálek, „tak dlouho budeme vyvážet demokracii, až nám žádná nezůstane“.