LIBOR ČÍHAL
9. ledna 27 členských států prostřednictvím velvyslanců se velkou většinou vyslovilo pro dohodu s jihoamerickým blokem Mercosur o zóně volného obchodu. Proti byla Francie, Polsko, Maďarsko a Rakousko, ovšem nebyla to dostatečně silná menšina (4 členské státy a 35% obyvatel Unie), aby se dohoda zablokovala. Ve Francii pouze neuvěřitelný tlak zemědělců dovedl Macrona k odmítnutí dohody, v dalších třech zemích to byl cit vládnoucích pro realitu. Dohoda bude mít katastrofální důsledky pro evropské rodinné zemědělství a zvýhodní velké zemědělské společnosti, ohrozí udržitelnost zpracovatelského průmyslu a ziskovost menších zemědělských podniků. V Řecku jsou protesty zemědělců už několik měsíců hlavním politickým tématem, ale předseda vlády Mitsotakis bez váhání podpořil dohodu s Mercosurem. Již dnes tradiční řecké zemědělství malých farem živoří na pokraji přežití, přitom řetězcům permanentně roste zisk. V důsledku nekompetentnosti Mitsotakisova liberálního vládnutí se loni muselo zlikvidovat půl milionu ovcí, kvůli údajnému vlivu vakcíny na kvalitu masa vláda zablokovala vakcinaci ovcí proti capripoxviru, přitom této vládě nevadí dovoz tisíců tun masa z jižní Ameriky, kterému dohoda s Mercosur otevře dveře. Spousta zemědělců po vybytí chovu nehodlá už obnovovat zemědělskou aktivitu a budou hledat zdroj obživy ve dvou hlavních městech, kde žije víc než polovina Řeků. Řecko je extrémní případ slabé kompetentnosti vládnoucích, v Česku měl rozpad venkova skrytější podobu. Kde v Česku ještě existuje životodárný venkov z něhož by národ čerpal sílu k regeneraci a kde existuje kategorie rolníků bez nichž je venkov trapným odleskem velkých měst? Na zemědělství se nahlíží jako na minoritního přispívatele HDP a zapomíná se, že jeho funkce pro stát a národ je daleko významnější než celé hlavní město s jeho pseudovědou, pseudokulturou apod.
V sobotu byla v Asuncionu (Paraguay zastává rotující předsednictví Mercosuru) podepsaná dohoda mezi EU a čtyřmi zeměmi bloku Mercosur (Argentina, Brazilíe, Paraguay, Uruguay) o zóně volného obchodu. Informací o pětadvacetiletém dojednávání dohody média naznačují o jaké veledílo se má jednat. Před pětadvaceti lety byla Evropa opilá globalismem a dnes už víme, že jde o planetární havárii. Globalistická zóna všeho volného se neosvědčila ani na evropském kontinentě a nyní se má něco podobného konstituovat na dvou kontinentech, jak se před podpisem v Asuncionu vyjádřila Leyenová. Bruselem řízená evropská ekonomika je před krachem a bude pro latinskoamerickou ekonomiku snadným soustem. Podobné dohody mohou být výhodné jenom v Evropanově fantazii, totiž pro Evropu může být výhodné, když na ní nepadne atomová puma, ale jinak mluvit o celkové evropské výhodnosti nemá smysl, co je výhodné pro Čechy obvykle není moc výhodné pro někoho jiného a opačně. Podobné dohody jsou v Evropě pro někoho výhodné a pro někoho velmi nevýhodné. Dohoda s Mercosurem je výhodná pro vývozce aut, farmacii, některá chemická odvětví a dobrou zprávou pro obchodní řetězce, ale na prvním místě dohoda poškodí zemědělce většiny evropských zemí, co poškodí v dalších fázích zatím moc netušíme.
Mercosur a EU jsou dvě absolutně rozdílné struktury, EU je centralistická excesívní diktatura obzvlášť v ekonomických záležitostech a Mercosur je volné společenství suverénních zemí s akcentem na koordinaci v obchodních dohodách s velkými bloky jako je Čína, USA, Indie a EU. V zemích Mercosuru se přirozeným a svobodným způsobem střídají alternativní politické směry s různými postoji k minulým dohodám, země mohou bez problému ze společenství vystoupit nebo si zjemnit vazbu k bloku. Neexistuje možnost, že by některá země respektovala vyšší diktát na úkor národního zájmu. Volná obchodní zóna zemí přirozeného instinktu s diktaturou, kde se zájmy maskují nebo jde jen o politickou demagogii, nutně favorizuje země přirozeného instinktu tvrdě si hájící svou suverenitu. Země Mercosuru se zavazují zrušit 91% cel týkajících se evropského vývozu, Brusel se zavázal eliminovat 92% cel na jihoamerické produkty, v první fázi se to týká zemědělských produktů, jejichž masívní příliv do Evropy se očekává. Do Evropy se povalí tisíce tun hovězího, drůbeže, cukru, rýže, medu, sóji atd. Brazilský prezident prohlásil, že je to velmi dobré pro demokratický svět a pro multilateralismus.. Podle Luly s Evropou mají Jihoameričané stejný pohled na svět, Lulu napadla zrovna lidská práva.
Pokud si Jihoameričané nedají pozor, EU se jim kromě produktů svých montoven pokusí exportovat i svou deformovanou ekonomickou politiku a politický stalinismus a zbortit jim přirozenou ekonomickou funkčnost. Zemědělci Mercosuru jsou v náhledu na dohodu s EU rozděleni, největší producenti monokultur a velcí chovatelé skotu dohodu podporují, malí výrobci se obávají, že časem si EU vynutí i zde zavedení nových předpisů a taky se obávají vlivu unijních dotací na trh. Někteří brazilští ekonomové se domnívají, že velký export do EU způsobí nárůst cen potravin a dohoda posílí pozici monokultur v celkové zemědělské produkci.
Dohoda s Mercosurem není běžnou obchodní dohodou, kde je možné vyjednáváním dojít ke spravedlivé rovnováze, ale jde o významnou politickou volbu. Poraženými budou drobní evropští zemědělci a potravinová suverenita členských zemí EU. Dohoda otevírá dokořán dveře evropského trhu zemědělským a živočišným produktům, které jsou produkovány za zcela jiných podmínek než v Evropě – s jinými mzdami, s pesticidy, hormony a chemikáliemi, které jsou zdraví nebezpečné a v EU zakázány. S tímto modelem nemůže evropský venkov konkurovat, navíc v časech extrémně drahé elektřiny, vysokých cen hnojiv, paliv a krmiv pro zvířata. EU tlačí na zemědělce, aby neobdělával půdu, aby dodržoval pravidla, která zvyšují náklady. EU ho dusí nesmyslnými pravidly a na druhé straně přivádí konkurenty, o nichž se ví, že máloco musí dodržovat. Výsledek je jasný – malé farmy nepřežijí nebo padnou do rukou hrstky lidí, kteří budou schopni odolávat konkurenci. Udusí se výrobní variabilita na venkově a celý evropský venkov definitivně odumře. To je svoboda obchodu v pojetí EU. Do spotřebitele se napumpuje maso s hormony, ovoce a zelenina se zbytky pesticidů, které se v Mercosuru používají. Velké finanční skupiny budou kontrolovat zemědělskou produkci v EU a distribuci exportovaných produktů, což je záruka vysokých cen potravin. Dohoda poškozuje národní kapacity evropských zemí produkovat potraviny a podminovává primární funkce venkovského prostoru.
(10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Za chvilu na těch lontech nezůstane vůbec nic a člověku musí být jasné,proč okamžitě po převratu havlovi a klauzovi demokrati zlikvidovali JZD
Myslím, že Mercosur hlavně představuje symbol konce demokracie v EU. Cokoli není schváleno jednohlasně není podle mě demokratické. EU se definitivně zbavila demokracie.
/dalsi-pohroma/ europoslankyně Ilaria Salis:
„Historie nás učí, že skutečné změny nikdy nepřišly díky zdvořilým prosbám v salonech moci, ale skrze odvahu postavit se nespravedlivým zákonům přímo v ulicích. Pokud je zákon nástrojem útlaku, pak je neposlušnost naší morální povinností.“
(Z jejího projevu k aktivistům, leden 2026)
–Pocit, že citát připomíná texty klasiků marxismu-leninismu, je zcela opodstatněný. Ilaria Salis se k radikálně levicové tradici otevřeně hlásí a v jejím politickém slovníku i myšlení lze nalézt přímé paralely s těmito ideologiemi:
1. Právo na odpor a třídní pohled na právo
Paralela: Marx a Engels v Komunistickém manifestu i v dalších dílech argumentovali, že právo je pouze „vůle vaší třídy povýšená na zákon“. Salis používá stejnou logiku: pokud zákon slouží „útlaku“ (v jejím pojetí kapitalismu nebo fašismu) Nic jiného nevidí.
Leninský prvek: Myšlenka, že změna nepřichází ze „salonů moci“ (parlamentů), ale z „ulic“, přímo odkazuje na Leninovu kritiku „parlamentního kreténismu“. Lenin věřil, že skutečná mocenská změna se odehrává skrze revoluční akci mas, nikoli skrze diskuse u kulatých stolů.
„Morální povinnost“ neposlušnosti
Tento koncept (občanská neposlušnost) sice proslavili lidé jako Henry David Thoreau nebo Martin Luther King Jr., ale Salis mu dává kolektivistický a bojovný nádech typický pro marxistickou levici.
Zatímco liberální neposlušnost je často o individuálním svědomí, u Salis (stejně jako u Lenina) jde o politický nástroj k destabilizaci stávajícího systému (státu).
Dialektika a „sociální boj“
Salis často mluví o „střetu“ a „boji“ (lotta). To vychází z marxistické dialektiky, kde pokrok vzniká skrze konflikt protikladů (třídní boj).
Její rétorika o „mezinárodní solidaritě“ je moderní verzí hesla „Proletáři všech zemí, spojte se!“, akorát v roce 2026 zahrnuje širší spektrum témat (klima, migrace, práva menšin).–Institucionální ukotvení: Na rozdíl od raných revolucionářů Salis využívá výhod systému, proti kterému bojuje (např. poslaneckou imunitu a plat z Evropského parlamentu). To je strategie, kterou italská radikální levice (post-gramscismus) nazývá „dlouhým pochodem institucemi“.—Ilaria Salis mluví jazykem, který je modernizovanou verzí radikální levicové teorie 19. a 20. století. Její citát je v podstatě manifestem toho, že se nepovažuje za „tradiční političku“, ale za „revolucionářku v institucích“.
dále její: Novoroční výzva k boji: Na přelomu let 2025 a 2026 zveřejnila prohlášení, v němž označila rok 2026 za rok „sociálních bojů“.
Hlasování o imunitě (říjen 2025): Zahraniční tisk (např. The Guardian, Euronews) stále reflektuje těsné vítězství v EP, kde si Salis udržela imunitu rozdílem jediného hlasu (306 ku 305). Podle médií toto hlasování symbolizuje hlubokou polarizaci evropské politiky. Antifašismus a boj proti radikální pravici: Salis vnímá rok 2026 jako klíčový pro zastavení vzestupu radikální pravice v Evropě. „Sociální boj“ pro ni znamená mezinárodní solidaritu proti rasismu, xenofobii a homofobii, které podle ní tyto proudy normalizují.
„Evropa buď bude solidární a antifašistická, nebo nebude vůbec. Pokud dovolíme, aby se z našich hranic staly hřbitovy a z našich věznic mučírny, zradili jsme vše, na čem tento projekt stojí.“ Ilaria Salis
dalsi-pohroma-Jejími nejbližšími spojenci jsou lidé s podobným aktivistickým příběhem nebo radikálně levicovým zaměřením.
Zde jsou její klíčoví „zpřízněnci“:
Mimmo Lucano (Itálie): Její italský kolega z koalice Zelených a levice (AVS) a bývalý starosta Riace, proslulý svou podporou migrantů. Salis ho často označuje za svého nejbližšího partnera; do EP nastoupili společně s vizí „pokračování v bojích“.
Carola Rackete (Německo): Známá kapitánka lodi Sea-Watch 3, která v roce 2019 navzdory zákazu zakotvila s migranty v Itálii. Obě jsou součástí frakce The Left (Levice) a sdílejí radikální postoj k lidským právům, migraci a odporu vůči radikální pravici.Akorát C.Rackete v červenci 2025 rezignovala na svůj mandát v Evropském parlamentu po pouhém roce působení.- se chce více soustředit na přímý boj proti těm, kteří způsobují klimatickou krizi, což z parlamentních lavic považovala za méně efektivní.
Reakce Ilarie Salis: Ilaria Salis vyjádřila nad jejím odchodem lítost a označila to za ztrátu pro radikální levici v EP, ale zároveň vyjádřila pochopení pro její rozhodnutí vrátit se k „boji v terénu“.- 🙂
Irene Montero (Španělsko): Bývalá španělská ministryně pro rovnost za stranu Podemos. V rámci frakce The Left patří k nejvýraznějším hlasům obhajujícím „sociální spravedlnost“ a boj proti „autoritářským silám“, což jsou hlavní témata Ilarii Salis.
Frakce „The Left“ (Levice): Celá tato skupina (zahrnující i české komunisty zastoupené Kateřinou Konečnou) funguje jako její ochranný štít. Frakce se o ni starala už během jejího věznění v Maďarsku a byla klíčová při organizování hlasování o její imunitě v říjnu 2025 za čin, který spáchala před mandátem v EU. Širší levicová fronta: Při hlasování o imunitě ji podpořili i zástupci frakcí Zelených, S&D (Socialisté) a část liberální Renew Europe. Například italský europoslanec Brando Benifei (S&D) veřejně oslavoval zachování její imunity jako vítězství právního státu.
Salis tedy není v parlamentu osamocená; naopak je součástí vlivné sítě radikálních aktivistů, kteří se rozhodli bojovat za své ideály přímo v srdci evropských institucí.
Proč Konečná? -s Konečnou ji pojí příslušnost ke stejné politické frakci a společný postup v klíčových momentech, i když jejich osobní „politický styl“ se liší. Zde je přehled jejich vztahu a aktuálního dění (leden 2026):
Společná frakce (The Left): Obě zasedají v levicové frakci Evropského parlamentu. Konečná (za koalici STAČILO! / KSČM) patří k dlouholetým tvářím této skupiny, Salis je její novou a mediálně nejvýraznější posilou.
Hlasování o imunitě (říjen 2025): Konečná a celá její česká delegace v rámci frakce The Left hlasovaly proti zbavení imunity Ilarie Salis. Konečná tento postoj tehdy odůvodnila tím, že Maďarsko pod vedením Viktora Orbána není schopno zaručit spravedlivý proces a že jde o politickou perzekuci opoziční europoslankyně. Aktuální agenda: Konečná se věnuje především kritice pokračující vojenské podpory Ukrajiny a dopadům Green Dealu na český průmysl. I když se v těchto bodech se Salis (která je více zaměřena na lidská práva a migraci) nemusí vždy shodnout v detailech, v otázkách sociálních jistot a práv zaměstnanců vystupují v parlamentu jednotně jako součást levicového bloku…Hlavním rozdílem je postoj k migraci a Green Dealu. Zatímco Ilaria Salis bojuje za práva migrantů a otevřenou Evropu, Konečná ne, ale podržela ji při hlasování, aby nebyla zbavená imunity za čin, který spáchala I.Salis před mandátem do EU.
Dále je tam Gregorová, proslavená svým infantil. pozdravem čauky mňauky : Markéta Gregorová (Piráti) a Ilaria Salis jsou sice z různých frakcí, ale v mnoha ohledech k sobě mají blízko, zejména v otázkách lidských práv a kritiky Viktora Orbána. Klasika…:) Při klíčovém hlasování 7. října 2025 Markéta Gregorová hlasovala PRO zachování imunity Ilarie Salis. Čekal někdo něco jiného? Ačkoliv Ilaria Salis je radikální levicová aktivistka a Markéta Gregorová liberální pirátka, mají několik společných témat:
Společný nepřítel: Obě vnímají režim Viktora Orbána jako hrozbu pro evropskou demokracii. Gregorová je v EP jednou z nejhlasitějších kritiček maďarské vlády.
Lidská práva: Obě se silně angažují v obraně politických vězňů a aktivistů. Gregorová by se pravděpodobně podepsala pod snahu Salis o sjednocení vězeňských standardů v EU. Nějraději ten model, hotel švédského typu, kde ti opraví i zuby ajseš jak v hotýlku? Kde je pak ta repres. složka? Nikde!
-Salis a hnutí Antifa (k němuž se hlásí) často používají rétoriku „sociálních bojů“, která zahrnuje i přímou akci, která může být na hraně nebo za hranou zákona.- Salis a její frakce vnímají „fašistické“ názory jako něco, co musí být potlačeno a priori, protože jejich existence sama o sobě ohrožuje základní práva jiných skupin. Obhajují tak aktivní „antifašistický konsensus“, který vylučuje některé názory z veřejné debaty. O tom co je fašistická rétorika rozhodne kdo? Nějaké pomyslné ministerstvo pravdy? Pro Salis je squatting a „sociální boj“ legitimní, ba nutnou součástí politické akce, která stojí nad právem majetku.
asi tolik k europarlu. Důležité je nezapomínat na minulost: „Osobní vlastnictví je přežitek, který v budoucnu zanikne. Sdílení věcí je cesta k udržitelnosti.“ Matěj Stropnický 2017, by si notoval dnes s I.Salis: Zpochybnění nedotknutelnosti majetku: Stropnický tvrdil, že lpění na vlastnictví je překonané. Salis jde dál a říká, že pokud je dům prázdný a někdo jiný nemá kde spát, „právo na střechu nad hlavou“ stojí nad „právem vlastnit prázdnou nemovitost“. To je v podstatě politická legalizace squattingu. Kolektivismus vs. Individualismus: Oba politici věří, že zdroje (byty, auta, prostor) by měly být spravovány kolektivně nebo podle potřeby, nikoliv podle toho, kdo má kolik peněz.
Zatímco Matěj Stropnický se po neúspěchu ve volbách z vrcholné politiky stáhl a žije na svém zámku v Osečanech (což mu kritici často předhazují jako paradox k jeho výrokům o vlastnictví), Ilaria Salis má v rukou skutečnou moc europoslankyně. Její slova mají váhu legislativních iniciativ v Bruselu. To je důležité si uvědomit. Pokud se vám výrok Stropnického zdál radikální, Ilaria Salis je jeho „vylepšenou“ a bojovnější verzí. Ona neříká, že vlastnictví zanikne, ona říká, že ho lidé mají, musí přestat respektovat, pokud systém selhává v uspokojování základních potřeb. To je ten „pouliční boj“, o kterém tak ráda hlásá.
Stropnický/Salis: „Nevlastněte nic, aby nikdo nebyl pánem a nikdo otrokem.“ (Utopie/Marxismus)
Schwab: „Nevlastněte nic, abychom my (firmy) mohli být vašimi pány navždy a vy jste za to každý měsíc platili.“ (Technokracie/Feudalismus 2.0)
někdo řekl, nevím kdo: „Nic nebudete vlastnit a budete šťastní“