Deep State: Tisícihlavá saň

Říká se jí „deep state“ (překládá se jako hluboký, spíše temný stát) a ten se snaží vše ovládat a kontrolovat. Bojovat s touto saní, zdá se marné. Jednu hlavu useknete, nahradí ji hned dvě jiné.

Zdálo se, že by něco mohly změnit volby. Trochu ji zasáhly, ale ta saň má mnoho prostředků na svou obranu, které využívá, a navíc je zákeřná. Porazit ji shora (z vlády) dokáže jen „sekáč, který se nezakecá“, a ten se obvykle nenajde. Navíc to může být dost nebezpečné, jak nás učí historie.

Saň je opravdu silná, ale její moc není absolutní. Vyžaduje však odvahu určité rozumné neposlušnosti.

Ta saň má jednu velkou slabinu. Je nenažraná a umí hlavně parazitovat na druhých. Manipuluje strašením, taktikou rozděl a panuj. Jediný způsob, jak ji oslabit, je ji nekrmit. Těžko to můžeme dělat tím, že nebudeme platit daně a porušovat zákony. Jenže tady už je problém, předpisů je tolik, dokonce si některé vzájemně odporují, že je nemůžeme ani znát a ani se jimi řídit. Takže ani nemůžeme vědět, jaké předpisy zrovna (nevědomě) porušujeme.

Často ale víme, proč porušujeme předpisy vědomě. Protože nám připadají nesmyslné. A samozřejmě pokud někdo sedne do auta opilý, jede stovkou přes obec, na červenou na křižovatce, pere se a provozuje násilí či krade a podvádí, pak to asi dělá vědomě a je to debil.

Ale vraťme se k té sani. Představte si, že bychom ji nekrmili svou předposraností, že bychom nevěnovali pozornost a energii všem těm mediálním sračkám, které mají za úkol jediné: přitáhnout naši pozornost k nim a odvést ji od našeho života a tím náš život ovlivnit. V čí asi prospěch?

To hlavní, co můžeme udělat každý za sebe, je saň nekrmit svou přílišnou pozorností, nedávat ji skoro žádnou svou energii. A nevěnovat ji ani své emoce, obzvlášť ty negativní, jako je vztek.

Obrátit svou pozornost ke svému životu, k radosti ze života a pozitivním energiím, získat harmonii, klid v duši, vyrovnanost a tím i psychickou odolnost. Věnovat se sobě a svým blízkým, protože stejně žijeme lokálně, máme své rodiny, své sousedy, pár přátel a kamarádů, známé lidi. Ty, s nimiž se scházíme rádi a ty, s nimiž nám to tak nefunguje, ale střežme se toho je nenávidět, když už je nemůžeme vystát, tedy ani tolerovat, tak je ignorujme, pokud nám přináší do života pouze negativní pocity.

Dívejme se na svět rozumem i citem. Věřme svým pocitům, intuici, nechme se vést svým vnitřním kompasem, svou duší. Tady se ví, co je pro nás nejlepší. Když si myslíme, že to nejde, netlačme na pilu, nějaká cesta se nabídne. My sami se rozhodneme, zda po ní půjdeme či ne.

Jsou mezi námi lidé, kteří jsou už hůře manipulovatelní, kteří tu „saň“ už nekrmí, takže by mohla vyhladovět a zeslábnout. Vlastně záleží víc na nás a našem přístupu. Dokážeme to? Dokážou to naši potomci? Dokáže ji omezit nová vláda, tím, že ji uzavře finanční kohoutky, že nějaké úřady zruší?

Tak či onak, evoluci nezastavíme a božský záměr hraje důležitější roli než ten lidský.