Dejte šanci míru




Sdílet článek:

SCOTT RITTER

„Vše, co říkáme, je: dejte šanci míru.“Tato slova, která zazpívali John Lennon a Plastic Ono Band, rezonují po celá desetiletí jako mantra, k níž se hlásí lidé s dobrými úmysly po celém světě.

Otázka však zůstává: myslíme to s tím, že dáme míru šanci, skutečně vážně, nebo se jen verbálně hlásíme k této věci, zatímco nás mocní táhnou k osudu, který všichni vidíme, ale odmítáme si ho přiznat?Dnes se svět výlučně soustředí na probíhající konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou jako na nejpravděpodobnější spouštěč budoucího konfliktu mezi NATO a Ruskem.

To však s největší pravděpodobností není pravda – konflikt na Ukrajině se chýlí ke konci a ruské vítězství je prakticky jisté.

Pravděpodobným zdrojem geopolitického vzplanutí bude spíše krize, která vznikne v pobaltských a/nebo arktických oblastech, kde pokořená Evropa zoufale hledá vykoupení tím, že zaujímá velmi agresivní postoj vůči ruské hrozbě, která z hlediska agresivních záměrů prostě neexistuje.

Zvláště znepokojující je rétorika pocházející z Polska, pobaltských států a dalších členských zemí NATO ohledně ruského území Kaliningradu. Bezpečnostní situace kolem Kaliningradu se v poslední době vyostřila s tím, jak se zhoršují vztahy mezi Ruskem a NATO. Komentáře vojenských a politických představitelů NATO, naznačující možnost války jako prostředku k potlačení toho, co je na Západě vnímáno jako ruská agrese vůči Ukrajině a Evropě, proměnily pobaltské státy z odlehlé oblasti v region na přední linii.

Již v červenci letošního roku bývalý velitel amerických sil v Evropě, generál Chris Donahue, prohlásil, že síly NATO by v případě nutnosti mohly obsadit silně opevněnou ruskou Kaliningradskou oblast „v bezprecedentně krátkém čase“.

V srpnu proběhlo letecké cvičení NATO pod vedením USA, při kterém velké množství spojeneckých letadel provádělo bojové údery, tankovací lety, lety s palubním radarem a mise elektronického boje podél severovýchodního křídla aliance, zčásti přímo u hranic s Kaliningradem.

Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski nedávno tvrdil, že NATO by mělo provádět agresivní vojenská cvičení v blízkosti ruské exklávy Kaliningradu, aby využilo lokální zranitelnosti Moskvy a donutilo Vladimira Putina přesunout jednotky pryč z Ukrajiny. Sikorski poznamenal, že v Kaliningradu se v současné době nacházejí „prakticky žádné jednotky“, protože Kreml předpokládá, že NATO nebude jednat, a naznačil, že rozhodné manévry spojenců by vnesly strategickou nejednoznačnost.

Stejně tak se Arktida stala regionem s obrovským ekonomickým a geopolitickým významem, což vedlo k přeformulování politiky ze strany Spojených států a Evropy, která usiluje o agresivní konfrontaci s Ruskem v Arktidě a na jejím okraji.

14. září se ve Finsku sešlo 12 evropských zemí v rámci „Evropského arktického summitu“, kde společně konstatovaly, že Rusko představuje dlouhodobou hrozbu pro evropskou bezpečnost, která vyžaduje větší spolupráci a investice v Arktidě.

„S vážným znepokojením konstatujeme významnou a dlouhodobou hrozbu, kterou Rusko představuje pro euroatlantickou bezpečnost,“ uvedla skupina ve společném prohlášení vydaném na závěr summitu.

„Ambice Ruska zvýšit svůj vliv v Arktidě v kombinaci s jeho nepřátelstvím vůči Evropě, včetně nárůstu hybridních aktivit, zdůrazňují potřebu posílit arktickou politiku EU,“ uvádí se v prohlášení.

Ruská válka na Ukrajině, rostoucí bezpečnostní zájmy Číny v regionu a zrychlující se dopady klimatických změn mění tvář Arktidy, což vyžaduje, aby EU zaujala proaktivnější roli, uzavřely zúčastněné státy.

Faktem však je, že Rusko žádnou takovou hrozbu nepředstavuje.

Evropané vytvářejí krize a potenciál konfliktů z ničeho.

V této diskusi chybí ruský pohled.

Vydávám se na dvoutýdenní cestu do Ruska s jediným cílem: pokusit se zachytit ruský pohled a přinést jej zpět, aby mohl být jasně sdělen západnímu publiku, které je nejen neznalé ruské reality, ale vzhledem k míře rusofobie, která v současné době panuje v USA a Evropě, je také do značné míry imunní vůči rozumu.

Dnešní situace děsivě připomíná měsíce před srpnem 1914 a vypuknutím první světové války, kdy se evropské státy vojensky vyhrožovaly ve vakuu, aniž by si uvědomovaly, jak různá rozhodnutí ohledně mobilizace přispěla k vytvoření podmínek, v nichž se válka, kterou nikdo nechtěl, stala nevyhnutelnou.

Dnes čelíme podobnému scénáři, kdy evropští lídři dopouštějí, aby jejich rétorika vyvolávala kroky, které – pokud budou pokračovat bez omezení – povedou k ruským reakcím, jež nevyhnutelně vyústí ve válku.

Tentokrát však bude válka zahrnovat jaderné zbraně.

A to znamená konec lidstva.

Otázka, před kterou všichni stojíme, tedy zní: jsme schopni a ochotni dát míru šanci?

Budu se snažit shromáždit informace nezbytné pro to, aby vzdělaní lidé mohli činit informovaná rozhodnutí o skutečné situaci, pokud jde o bezpečnost v Pobaltí a Arktidě.

Skutečnou otázkou je, co udělají ti, kteří mají k těmto informacím přístup, aby své příslušné vedení přivedli k zodpovědnosti za kroky, které jsou podnikány v jejich jménu?

Jedná se o společnou odpovědnost.

Dnes odjíždím, abych splnil svou část.

Jste připraveni splnit tu svou?

(7 votes, average: 5,00 out of 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

2 Comments

  1. Rozhodně ne, občan nechce mír, občan chce poslat sebe a své syny do války. Od roku 2014, kdy začala ukrajinská krize, proběhly již troje volby a evropský občan stále volí válečné štváče. Malou naději tvoří současný úspěch AfD v Německu. V Česku je to ale stále nad slunce jasnější.

  2. EU se zničí sama. Uršulka se také snaží. Máme drahé energie, zbrojíme jak o život a jsme zaplaveni nemakačenky z rozvojových zemí, které neumíme usměrnit…
    Jsme v hajzlu…a asi nám není pomoci. Ani tu AFD v Německu nechceme, i když má rozumný plán záchrany…

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*