Děti vám zkazí život, tak proč by je někdo chtěl?

LUCIE SULOVSKÁ

Celý svět obchází strašidlo demografické krize. Dobře, celý svět ne, ale rozhodně všechny země zařazené do kategorie s vysokými příjmy, respektive všechny, které jsou na této mapě Světové banky zelené, jen světle zelené (vyšší střední příjem).

Státy se snaží vymýšlet, jak by své občany přiměly k rodičovství. Zkoušejí všechno: peněžité dávky, daňové škrty, mediální kampaně, novomanželské půjčky, miminovské vybavení zdarma, zkrácené úvazky… Nefunguje nic. Plodnost se v celém vyspělém světě pohybuje cca od 1,0 do 1,5 dítěte na ženu, a to bez ohledu na to, jak moc je daná země bohatá, jaký má sociální systém, jako ideologie vyznává její vládu, kolik procent mzdy občané utrácejí za bydlení, jak je úroveň rovnosti mužů a žen a podobně.

(Jedinou výmluvou je vysoce specifický Izrael, který si zaslouží vlastní článek.)

Mimochodem, přes postupný úpadek mají “asociální” Spojené státy stále vyšší plodnost než “pečovatelská” Evropa. Mít dítě ve Finsku je jistě mnohem jednodušší než ho mít v Utahu, přesto má Finsko plodnost 1,3 a Utah 1,8. Rozhodující jsou kulturní faktory, v případě Utahu konkrétně působnost mormonských komunit.

Celá problematika by si zasloužila komplexní pojednání, (opět) doporučuju mimořádně zajímavý článek substackového kolegy.

V mém případě dnes půjde jen o krátký štěk, přičemž si ale myslím, že toto je hlavní problém, toto je vazivo, které spojuje kulturně možná odlišná země jako je Jižní Korea, Německo nebo Katar, toto je prvotní příčina, která ani nemá politické řešení.

Narazila jsem na to náhodou. Instagram si vším, že mě baví ruské šoubyznys, a nabídl mi příspěvek někdejší skvělé ruské krasobruslařky Alexandry “Saši” Trusovové.

Alexandra je jednou z dívek nechvalně známá Eteri Tutberidzeové, naposledy získala stříbro na olympijských hrách v Pekingu (2022). Od té doby sice ruští sportovci nejvíce nejmíň zákazům na mezinárodní aréně, avšak Tutberidzeové krasobruslařky končí s kariérou běžně ve věku okolo 20 let. Alexandra bude v červnu 21 let.

Alexandra se vloni v srpnu provdala za svého kolegu krasobruslaře Makara Ignatova (24). V březnu oznámili , že čekají první dítě, v dubnu pak uspořádali velkolepý gender discovery , kde odhalili, že to bude chlapec. Jak je asi zřejmé z jejího profilu, žije si Saša s Makarem na vysoké noze. Kromě příjmů za sportovní akce mají dnes primární příjmy z reklamy. Každou chvíli jezdí na nákupy do Dubaje, na dovolené na Maledivy a pohlaví svého dítěte sdělují celou Moskvu přes velkoplošnou obrazovku.

Alexandra, která je vdaná, s manželem o několik měsíců usilovala. To plyne z jejího videa, kde zveřejnila šťastnou zprávu. Několikrát ukazuje negativní těhotenský test, pak konečně pozitivní. Jinak řečeno, bohatý manželský pár čeká plánované dítě .

Dotyčná navíc ve své kariéře už nemá kam růst, má za sebou úspěšnou olympiádu i bezpočet mistrovství Evropy či světa, na poli krasobruslení dosáhla pravděpodobně úplně všeho, čeho mohla dosáhnout . Ve své zemi je hvězdou, její popularita již nadále generuje zisky, ať už skrze reklamy nebo různé exhibice, které jsou v Rusku populární.

(Alexandřina kolegyně Taťána Navka vydělává neuvěřitelné peníze na své Navka Show , které kombinují krasobruslení a divadlo. Show zaměstnává mnoho úspěšných ruských krasobruslařů letos po jejich profesionální kariéře. Rusové to milují, jsou ochotni závodit za to platit horentní částky, návštěvnost show je vyšší než u dětí musí být dvakrát jednodušší než KHL.0 Zároveň je to mnohem jednodušší.

A teď se pojďme podívat na ty komentáře v klingonštině.

Tedy, velká část je v ruštině, ale některé iv angličtině, Trusovová má 1,6 milionu sledujících, z čehož část jsou i fanoušky krasobruslení ze zahraničí.

Ruské překládám, anglické nechávám v původním znění.

Fakt, že jde o Rusko, je podstatný v tomto ohledu, že se jedná o společnost, kde se konzervativní vláda snaží podporovat demografii, „propagace bezdětnosti“ je dokonce od loňského roku trestná. Nezdá se ale, že by to s antinatalistickým kulturním substrátem udělal cokoliv pozitivního. Společnost zůstává přesvědčena, že děti ničí životy.

Jak může být těhotenství konečným cílem a štěstím pro dvacetiletou ženu? 🤷🏻‍♀️

Příliš mladá na to, aby byla matkou.

Místo toho, aby si užívala a radovala se z mládí, rozhodla se naložit břemeno 😭 Nikdy to nepochopím 😭😭😭

Asi nejsem moc taktní. Omlouvám se za to. Ale byla to taková zářivá holka. A teď – svatba, těhotenství a konec. Už žádný oheň v očích, žádné jiskření 🙌

Jak mohlo být “vytoužené” ve 20 letech? 😂

Asi je moc mladá. Člověk musí být v určitém věku, aby někdy pochopil věci. Když jsi v podstatě ještě dítě… Myslím, že bys neměl vychovávat dítě.

No ak čemu vám to je? Myslela jsem, že to bylo třeba omylem, ale vy takhle schválně.

Nečekané? Nebo jak?

Sama je ještě dítě.

Děti mají děti.

Makar ho nestihl vytáhnout, smutné.

Jako by vám bylo přes třicet — jak může být tohle ve dvaceti letech “vytoužené”???

Nerozumím, proč si někdo takhle zkazí mládí.

Za rok uvidíme video s plačící unavenou mladou maminkou.

No, v dnešní době je to trochu zvláštní životní volba.

Je smutné, že někdo s takovým talentem má tak nízké ambice.

Hloupá holka si neuvědomuje, že její život zábavy a cestování skončil.

Na závěr zařazuju jeden komentář, který není negativní, ale nevědomky ilustruje, že to lidé chovající se přirozeně se dnes obhajovat jako nějaká obskurní menšina:

Nechte ji být, smiřte se s tím, že ne každý chce budovat dobu, dřít jen v práci nebo být nejlepší v nějaké oblasti. Někteří prostě chtějí rodinu, manžela, děti, domeček a klid.

Nechci říct, že většina komentářů byla negativní, převládala jednoslovné gratulace v různých jazycích. Mnoho komentářů (jako ten poslední) také Alexandru obhajovalo, což je ale samo o sobě šílené. Je to jako obhajovat, že někdo pije vodu místo Coly.

Obhajovat, že někdo dělá normální a zdravé věci .

Konkrétně větu o nízkých ambicích napsala žena, která má podle svého profilu nehtové studio v jednom menším ruském městě – to jsou ty vysoké ambice .

Připomíná mi to nedávno diskusi na X, kde jeden člověk odmítající děti “kvůli kariéře” v další diskusi nastínil, že on řídí kamion a jeho manželka je účetní.

Typické.

Kam se hrabou děti na sto zákaznic s gelovými nehty.

Kam se hrabou na štosy daňové přiznání.

Netvrdím, že by lidé měli mít děti proti své vůli. Určité procento bezdětné populace je připraveno. Právě pro bezdětné je ale mimořádně výhodné, aby zbytek populace děti měl v co nejhojnějším počtu. Aby celkové nastavení společnosti bylo spíše pronatalitní . Vždyť tyto děti budou o bezdětné starat a platit jim důchody. Tyto děti vytvářejí širší rodiny, v nichž bezdětní mohou komfortně existovat – mít neteře, synovce apod.

Právě bezdětní by měli ze všech nejvíc doufat, že ostatní lidé mít děti budou, ale obcházejí internetové televize, kde vyprávějí, že „koncept rození dětí je nelogický“ (upřímně mě nenapadá nic logičtějšího; „pochopí“ to i jednobuněčný organismus).

Společenská atmosféra ve vysokopříjmových zemích je nastavena proti dětem. Většina (byť třeba má 1-2 děti) přijala názor, že dítě je otrava, která vám zkazí život, je vnímána téměř jako společenský poklesek, je to disruptivní faktor pro váš život, s dítětem končí veškerá zábava, cestování, kariéra… Největší děs je neplánované těhotenství vaší dcery, která ještě nestihla získat titul z oboru sportovní management na soukromé univerzitě v Ústí nad Labem. Vždyť jí na to proboha statistiky zbývá už jen cca 60 let života !

Pod 25 si kazíte mládí, nad 35 je to podle “odborníků” nezodpovědné, zůstává tak ccaleté okno, kdy máte dovoleno mít děti, ale pokud máte víc za sebou (třeba dvě!), pak jste zase odstrašující případ matky, co se roky “válela” doma s dětmi.

Nehledě na to, že období 25 až 35 let je právě to období, kdy většina lidí končí vysokou školou a jde poprvé do práce. Poslední, co v takovou chvíli chci, je mít dítě. I ty ženy, které žádná velká kariéra nečeká a práce je nijak zvlášť nebaví, jsou naočkované, že výchova dětí je plnohodnotné „zaměstnání“ leda tak pro cikánky nebo jehovisty.

Dítě není vnímáno jako požehnání, je vnímáno skoro jako prokletí. Zároveň se ale “dětná” populace na své jediné extrémně upne a má pocit, že jim musí od rána do večera posluhovat, jinak je zanedbává . To vytváří další kulturní očekávání, tedy že když už děti (ve správném věkovém okně!) máte, musíte jim být nonstop za zadkem.

Stačí si přečíst diskuse pod články o více dětských rodinách , kde děti fungují tak, jak fungovaly cca až do poloviny minulého století (nízkopříjmových zemích tak fungují stále). To znamená, že jsou samostatné a dovedou se postarat o sebe i sourozence.

• Rodiče si pořídili sluhy.
• Ty děti nemají žádné dětství.
• Nikdo se jim nevěnuje.

Vzpomínám si na svou první návštěvu Afriky. Můj největší šok byly právě děti. Oproti těm “našim”, evropským, totiž byly až enormně šikovné, což nápadně kontrastovalo s jinak všudypřítomnou zaostalostí. Šestileté holčičky se v sirotčinci celý den staraly o mimina. Uvařit, vyprat, dojít pro vodu, postarat se o domácí zvířata… Místní střední škola (pro děti cca od 11 let) fungovala tak, že děti na internátě hospodařily samy. Holky vařily a praly, kluci chodili pomáhat na stavbu nové školní budovy.

Zároveň nebyli šťastné, spokojené, ve volném čase kluci hráli fotbal s papírovým míčem a holky tancovaly… nebyl obezní, neměl deprese a nechtěl měnit pohlaví.

Afrika je poslední pronatalitní kulturou. protože ji dříve či později také rozežere modernita, její současná populační exploze ještě stihne zaplavit svět (především ten, co se nebudu bránit, tedy Evropu). Právě v Africe si také člověk nejsilněji uvědomuje, že ten problém je mentální . Pro zajímavost sleduji některá anglojazyčná média v zemích, kde jsem byla (Tanzanie, Uganda) – největší rozdíl je právě v tom, že dítě je vnímáno jako požehnání za všech okolností . I když se 13leté dívce narodí tříhlavé dítě, jehož otcem je bratr, tak komentáře přetékají gratulacemi za tento “vzácný boží dar”.

Naopak v naší části světa musí vysokopříjmová úspěšná sportovkyně vysvětlovat, proč se rozhodla mít dítě místo 125. cesty do Dubaje. Kam navíc může jet is dítětem.

V Africe jsem taky, přítomnosti lékařů v naší misi, poprvé viděla, že je bezdětnost v tamní společnosti díky obrovskému stigmatu. Večer jsme uvažovali, zda venkovské ženě žijící v chatrči, která obdělává jedno pole a kvůli neplodnosti ji opustili už tři manželé, vůbec říkat, že existuje nějaké umělé oplodnění, na to stejně nikdy nebude mít peníze.

Dívali jsme se, že to poskytuje jedna soukromá klinika v 800 vzdálených hlavním městě. Nakonec jsme jí to neřekli. Dodnes nevím, zda jsme udělali správně.

Jsme dva protichůdné extrémy, ale jejich extrém si uvědomujeme, ten náš nikoliv. A nenapadá mě žádná politická opatření, která tohle může změnit.

To je kultura, hlupáku.

LUCIE SULOVSKÁ

(5 votes, average: 4,40 out of 5)

Loading...