Dilema: Mají spojenci v NATO Trumpa v Íránu podpořit?

Přitom jako minimální vstřícné gesto vnímám povolení přeletů a možnost využívat spojenecká letiště. Skutečnost, že někteří evropští partneři v NATO i toto odmítli, považuji za chybu a hanebnost. Poněkud to připomíná rok 1973, kdy životně důležitý letecký most pro přežití Izraele v jomkipurské válce otevřeně podpořil posalazarovský režim v Portugalsku (Američané měli možnost mezipřistání na Azorech); otevřeně proizraelské bylo tehdy i Nizozemsko, zatímco klíčové západoevropské země, Británie, Francie, západní Německo, více či méně lavírovaly, případně zareagovaly protiamericky. Například premiér Edward Heath odmítl povolit, aby Američané mohli použít kteroukoli z britských leteckých základen k doplnění zásob, stejně tak jim neumožnil shromažďovat zpravodajské informace z britských základen na Kypru. V této souvislosti mi vytanulo na mysli srovnání izraelského novináře Eitana Larsiho z deníku Maariv, který 6. dubna na serveru novin The Jerusalem Post napsal: „Kdyby prezident Franklin D. Roosevelt reagoval podobně na evropské prosby během druhé světové války, osud kontinentu mohl být dramaticky jiný. Dnes by Evropě vládli Hitlerovi nástupci.“

K tomu bych dodal, že když Američané „dělali pořádek“ v Evropě za první i druhé světové války, nikomu z normálně uvažujících lidí to nevadilo. Naopak, dodnes jsme jim za to vděčni. Když nyní spolu s Izraelem dělají i v našem zájmu pořádek v Íránu (eliminace programu výroby balistických raket a obohacování uranu, což je v rukou islamistických fanatiků totéž jako atomová bomba v rukou Hitlera), ofrňujeme se a otáčíme zády. Pošetilost mocných, důkaz zvrácenosti světa. Mám vůči Trumpovi a jeho stylu tisíc a jednu výhradu, ale nedivím se mu, když říká, že nynější postoj evropských spojenců si bude pamatovat.

Tvrzení, že Trumpova a Netanjahuova válka v Íránu není naší válkou je krátkozraké a nesmyslné. Je to i naše válka – stejně jako naše válka proti Hitlerovi byla i válkou Američanů.