Diplomacie nebo divadlo? Vystrčil znovu míří na Taiwan!

Jenže realita je mnohem prostší a pro české moralisty mnohem méně pohodlná: taiwanská otázka není česká, evropská ani americká. Z pohledu Pekingu je to otázka čínské suverenity, územní celistvosti a nedokončené občanské války. A právě tak ji Čínská lidová republika oficiálně popisuje i dnes.

První věc, kterou česká debata systematicky zamlčuje, je jednoduchá: Peking netvrdí nic nejasného ani nového. Tvrdí, že na světě existuje jen jedna Čína, že Taiwan je její neoddělitelnou součástí a že princip jedné Číny je základní normou mezinárodních vztahů i politickým základem vztahů s ČLR.

Druhá věc je ještě nepříjemnější pro všechny, kdo chtějí z Taiwanu dělat dávno uzavřený samostatný stát: ani právní rámec v samotném Taipeji nestojí na konceptu „Republiky Taiwan“. Dodatkové články ústavy ROC mluví o stavu „před národním sjednocením“, o „svobodné oblasti Republiky Čína“ a o tom, že práva a povinnosti mezi lidmi „čínské pevninské oblasti“ a „svobodné oblasti“ mohou být upraveny zákonem. Taiwanský zákon o vztazích mezi obyvateli oblasti Taiwanu a pevninské oblasti navíc výslovně pracuje s pojmy „Taiwan Area“ a „Mainland Area“. Jinými slovy: i samotný ústavní a zákonný jazyk v Taipeji nenese tezi „jsme republika Taiwan oddělená od jakéhokoli čínského rámce“, ale jazyk rozděleného čínského celku.

Třetí věc je mezinárodní praxe. V systému OSN nesedí za Čínu Taipej, ale Peking. Rezoluce Valného shromáždění OSN 2758 z roku 1971 obnovila všechna práva ČLR v OSN, uznala zástupce vlády ČLR jako jediné legitimní zástupce Číny v OSN a vypudila zástupce Chiang Kai-sheka. Od té chvíle je v OSN reprezentantem Číny Peking, ne taiwanské úřady. A stejně se chová i většina států světa: nenavazuje s Taiwanem oficiální vztahy jako se samostatným státem, ale udržuje s ním nanejvýš praktické nebo neoficiální kontakty.

To platí i pro Českou republiku. České ministerstvo zahraničí samo uvádí, že ČR spolu s celou EU uplatňuje politiku jedné Číny a nemá s Taiwanem navázané diplomatické vztahy. Český problém tedy není v tom, že by Praha „nevěděla, co je oficiální politika“. Český problém je pokrytectví: formálně uznávat jednu Čínu a zároveň si z Taiwanu dělat ideologickou tribunu.

Kdy a jak bude otázka Taiwanu vyřešena, je věcí čínského národa a čínského státu, nikoli cizích mocností ani českých moralistů. O dalším možném směřování hodně naznačuje nedávná návštěva představitelky v současnosti nejsilnější parlamentní strany na Taiwanu v Číně. KMT se hlásí k tzv. „devadesátkovému konsensu“, který deklaruje, že existuje pouze „jedna Čína“ a oba břehy Taiwanského průlivu k této jedné Číně patří. Zřekly se tím tedy myšlenky na formální rozdělení na dva naprosto nezávislé státy či na vyhlášení „Republiky Taiwan“, která by neměla s čínskou státností nic společného.

Z českého pohledu je tedy nejrozumnější postoj mnohem střízlivější než dnešní aktivistické pózy. Česká republika není arbitrem čínských dějin. Není ani garantem uspořádání v Taiwanské úžině. Pokud sama uznává politiku jedné Číny, pak by se měla podle toho i chovat. Ne jako provinční kazatel, který jednou podepisuje oficiální dokumenty a podruhé si hraje na geopolitického revolucionáře. Taiwan není český projekt. Je to čínská otázka. A kdo to odmítá přijmout, ten nebojuje za „hodnoty“. Jen zaměňuje diplomacii za divadlo.

ZDROJE:

1. Additional Articles-Constitution of the Republic of China (Taiwan)-ROC introduction｜Office of the President Republic of China(Taiwan)
2. Act Governing Relations between the People of the Taiwan Area and the Mainland Area – Article Content – Laws & Regulations Database of The Republic of China (Taiwan)
3. digitallibrary.un.org/record/192054/files/A_RES_2758%28XXVI%29-EN.pdf
4. Statement by the Czech and Chinese foreign ministries | Government of the Czech Republic
5. Zaorálek: Prohlášení čtyř na podporu Číny bylo nutné. Herman porušil dohodu, když se s dalajlámou sešel oficiálně | e15.cz