HEATHER CARSONOVÁ
Je zde bitva, která právě probíhá u našich sousedů ve státě Illinois, která se týká zákonů o domácí výuce (Homeschool Act). Tento zákon odstraňuje současný minimální dohled nad domácím vzděláváním ve státě Illions a vystavuje rodiny risku porušování práv oficiálních záškoláků ze strany státu přímo v jejich domovech. Zákon požaduje, aby rodiče vyplnili formulář prohlášení o domácím vzdělávání, stejně jako vzdělávací osnovy pro svůj místní školský okrsek, což postaví jejich děti pod jurisdikci toho stejného systému, ze kterého se mnoho rodin snaží vystoupit. Formulář zveřejňuje osobní informace o dítěti a dává každou rodinu na milost úředníka pro domácí vzdělávání, který se může objevit v domě, kde dítě bydlí a požadovat doklady o vzdělávání dítěte.
Americký vzdělávací systém je katastrofou na své cestě k samodestrukci. Vždy selhává, ale někteří Američané jsou tak oddáni nerealistickému ideálu, že vzdělání má být provozováno centralizovaným státem, že nemohou vidět jeho selhání, i když kvalita vzdělání je v trvalém úpadku po desetiletí. Tento úpadek je patrný v neustále klesající výkonosti v testech, v nižší kvalitě vzdělávání a v rostoucí násilné atmosféře na školách. Rodiče učící doma děti vidí červené prapory a zvolna se od 70. let 20. století začínají pokoušet o secesi od veřejných škol. Od té doby zažívala domácí výuka trvalý růst až do doby pandemie kovidu, počty rodin doma učících děti se zdvojnásobily.
A něco dalšího se stalo v době pandemie. Rodiče začali s hrůzou zjišťovat, že jejich děti neumí číst, přestože byli uklidněni různými „hodnoceními“ vydávanými vládními školami, že jejich děti jsou na odpovídající úrovni. Podvodná výuková praxe projevující se ve skandálu stran čtení, který byl pokryt vzdělávací reportérkou Emily Hanfordovou v její sérii dokumentů „Sold A Story“. Ti, kdož provozují vzdělávací systém, selhali u amerických dětí v té nejzákladnější dovednosti: čtení.
No, nějak ti stejní úředníci věří, že jsou kvalifikování k tomu, aby nabídli řádné ohodnocení dětí, které se učí doma. Skutečnost, že úředníci mají na starost vzdělávání, dělají vše, aby si podrželi kontrolu nad rodinami, jejichž děti se učí doma, je pochopitelná. O děti, které se vzdělávají doma, se starají jejich rodiče a i je vzdělávají. To je prvořadý úkol pro rodiče vůči jejich dětem. Výchova dětí je těžká práce. Je to fysicky i emočně namáhavé. V momentě, kdy své dítě přivedete na svět, tak je zde změna. Náhle se rytmus každého dne otáčí okolo vašeho dítěte. Podrobili se rytmu, přivítali povinnost cvičení a učení svých potomků, předávání své kulturní a náboženské víry, která je definuje jako rodinu nebo klan nebo komunitu. Přiklonili se k poptávce a odpovědnosti zintenzivněním a prohlubováním svých vazeb.
Dává smysl, že stát by chtěl toto nějak narušit. Rodiny představují odpor vůči státu. Rodiny mají svoji vlastní organizaci, která je od státu oddělená a předchází ho. Pokud se stát sám může vložit do rodinné organizace a zbaví rodiče břemene výchovy a vzdělávání svých dětí, potom by děti vlastně patřily státu. Navíc rodiče by byli svobodní při sledování (své) individuální identity, která jde za omezení daná rodinnými povinnostmi. Ve své knize „The Total State“ Auron MacIntyre tvrdí, že: „… lidská identita není individuální konstrukcí; je sestavena pomocí závislostí a povinností ve vztahu k okolní komunitě. Lidská humanita není ukována pomocí souboru absolutní svobody nebo práv; je založena na omezeních, které uvalují na jednotlivce kultura a okolnosti.“
Býti rodičem je omezení – velmi důležité omezení – ale je to pořád omezení. Pokud je ale něčí identita založena v něčem jiném – v něčem mimo rodinu, jako je neomezené sledování sebe sama – potom se předání něčích dětí státu skrze vzdělávací systém, zdá být v zásadě sledováním tohoto ideálu.
Systém je takový dle toho, co dělá. A co dělá vzdělávací systém, je to, že usiluje o oddělení dětí od jejich rodičů ve snaze implementovat víru v to, že tak zesiluje podporu jedince v sebe sama. Stát je žárlivým bohem a bude se snažit převzít oblasti vlivu, které si s ním konkurují, včetně role rodičů. Rodiče by neměli býti připraveni o povinnosti vůči svým dětem. Tento illinoiský zákon o domácí výuce je jen dalším pokusem přenést zdravou vzájemnou závislost, která je zřejmá ze vzkvétajících rodin a komunit s domácí výukou, na sebe.
Domácí výuka je cílem rodiny a je omezující. Snaze o domácí výuku musí být oddáni oba rodiče. Rodiny musí patřit do navzájem propojené komunity se sdílenou vírou a pracovní etikou. Toto propojení zesiluje závazky a rodinné vztahy. Pokud domácí výuka padne za kořist státního dohledu, ztratí na prvním místě to, co ji dává život a úspěch.
BAWERK.EU
(5 votes, average: 3,60 out of 5)
Loading... 
To není obrana, ale prohra. Daně budou platit stejně, ale státu ušetří výdaje. A ještě o to prosí. Nakonec je budou úředníci buzerovat, zda děti všechno naučili.
Kdyby za úpadek kvality vzdělání mohl samotný fakt, že školy provozuje stát, tak by upadala po celou dobu, co je zavedeno státní školství. Jenže to se nedělo. Ve skutečnosti upadá až od doby, co dobroserové vnucují do škol všemožné retardy a asociály. Příčinou je inkluze. Začala dlouho před tím, než se to slovo začalo používat.
K nápravě je třeba, aby učitelé mohli svobodně vylučovat retardované, rozjívené a násilnické spratky. Bez toho na školách žádné bezpečné prostředí, kde se normální děti mohou něco naučit, nevznikne. Mimoděk to potvrzují i vysoce postavení dobroserové, kteří svoje protekční dětičky posílají do drahých soukromých škol. Ne do té inkluzivní džungle, kterou vytvořili.
Hra „Pathways“ je skutečně placená z peněz britských daňových poplatníků.
Byla vyvinuta s využitím finančních prostředků z vládního protiteroristického programu „Prevent“. Program Prevent je součástí širší národní bezpečnostní strategie Spojeného království (CONTEST), a je tedy financován přímo ze státního rozpočtu, tedy z daní občanů.
Podrobnosti:
Zdroj financování: Program Prevent, který spadá pod britské Ministerstvo vnitra (Home Office).
Náklady: Přesná částka určená výhradně na vývoj této jedné hry nebyla široce medializována, ale program Prevent hospodaří s rozpočtem v řádu desítek milionů liber ročně.
Distribuce: Hra byla primárně zpřístupněna zdarma školám a vzdělávacím institucím jako součást oficiálních výukových materiálů.
Celkový rozpočet programu Prevent: Odhaduje se na přibližně 40 milionů liber ročně (v přepočtu přes 1,2 miliardy Kč).
Vzdělávací projekty: Podobné jednorázové vzdělávací produkty v rámci prevence extremismu v minulosti stály státní pokladnu kolem 150 000 liber (cca 4,5 milionu Kč) za kus.
Distribuce: Školy a mládežnické organizace mají k této hře přístup zdarma, protože její vývoj byl plně pokryt z veřejných prostředků.
Nedostatek transparentnosti ohledně přesné ceny je jedním z bodů, které kritizují média (např. The Telegraph) a opoziční hlasy. Namítají, že daňoví poplatníci financují nástroj, u kterého není jasně prokázána efektivita a který je vnímán jako kontroverzní forma politického podmiňování. Přesná částka, kterou britské Ministerstvo vnitra (Home Office) zaplatilo za vývoj konkrétní hry „Pathways“, nebyla oficiálně zveřejněna.Takže to jsou jen okrajov= možné částky. Transparentnost není.-Je velmi pravděpodobné, že „Pathways“ není ojedinělým experimentem, ale součástí širšího a dlouhodobého trendu využívání her k formování postojů mládeže.
Zde jsou fakta o tom, co se v této oblasti v roce 2026 a blízké budoucnosti děje:
1. Rozšiřování digitálních zásahů
Britská vláda a program Prevent v roce 2025 a 2026 zintenzivnily úsilí o „digitální odolnost“. Vláda spustila nové pilotní programy, které se zaměřují na případy, jež sice nedosahují prahu pro trestní stíhání, ale vykazují „ideologické riziko“. Hry jako „Pathways“ jsou ideálním nástrojem pro tento typ „měkkého“ dozoru.
2. „Gamifikace“ prevence jako standard
Organizace jako Shout Out UK, která za hrou stojí, se netají tím, že jejich cílem je „inokulace“ (očkování) proti dezinformacím prostřednictvím her a interaktivních workshopů.
V lednu 2026 se hra dostala do celostátního povědomí a začala být distribuována i mimo původní regiony Yorkshire a Hull do dalších částí Británie.
Mezinárodní organizace (UNICEF, OSN) v roce 2025 doporučily investovat do herních ekosystémů jako nástrojů pro včasnou intervenci u dětí.
3. Změna definice extremismu
Klíčovým faktorem je nová, širší definice extremismu přijatá britskou vládou v roce 2024 a 2025. Ta umožňuje státu legálně cílit na skupiny a názory, které sice nepropagují násilí, ale podle státu „podkopávají demokratické hodnoty“. Tato definice slouží jako „podklad“ pro algoritmy budoucích her, které budou určovat, co je „zelené“ a co „červené“.
4. Kritika a odpor
Mnoho pozorovatelů varuje, že se nejedná o výuku kritického myšlení, ale o výchovu k pasivitě.
Kritici v médiích (např. v lednu 2026 v deníku The Telegraph) upozorňují, že hra učí studenty neprovádět vlastní výzkum a slepě důvěřovat oficiálním zdrojům.
Herní scénáře, kde je „špatným“ koncem nahlášení policii nebo povinné poradenství, vytvářejí v žácích reflex, že o migraci či politice je bezpečnější nemluvit vůbec.
Shrnutí: „Pathways“ je skutečně „první vlaštovkou“. Úspěch (nebo neúspěch) tohoto projektu určí, jak agresivně bude stát využívat interaktivní software k monitorování a usměrňování politického smýšlení budoucích generací. Více o aktuální strategii naleznete v příručce pro rok 2025/2026.
Hra používá genderově neutrální jazyk jako normu,
předem definuje migraci jako nezpochybnitelné pozitivum,
vyvolává v žácích pocit, že jsou sledováni,
…je mnoha lidmi vnímáno jako orwellovský prvek v moderním školství.
1. Hlášení a sledování (Referrals)
Ačkoliv neexistuje veřejný seznam konkrétních studentů, kteří by byli nahlášeni přímo kvůli hraní této hry, samotná hra je nastavena tak, aby simulovala proces nahlášení do programu Prevent.
V herním mechanismu: Pokud hráč opakovaně volí „problematické“ (červené) odpovědi, postava „Charlie“ čelí vnitrohernímu varování, že její chování vykazuje znaky radikalizace a může být nahlášena protiteroristickému expertovi.
Reálná data: Statistiky z listopadu 2025 ukazují rekordní počty hlášení do programu Prevent u dětí ve věku 11–15 let (přes 3 100 případů za rok). Kritici se obávají, že hry jako Pathways tento trend ještě posílí tím, že učitelům a školám podsouvají, že i pouhé dotazy na migraci jsou důvodem k hlášení.
2. Recenze a ohlasy v médiích
Hra se v lednu 2026 stala terčem ostré kritiky v britském tisku (např. The Telegraph), kde byla označena za nástroj, který „zachází se všemi teenagery jako s krajně pravicovými extremisty“.
Hlavní body kritiky z recenzí (leden 2026):
Kriminalizace zvědavosti: Hra explicitně varuje před „vlastním výzkumem“ na internetu, protože to může vést k „škodlivým ideologickým zprávám“. Kritici to označují za potlačování kritického myšlení.
Nálepkování postojů: Jako „extrémní“ jsou ve hře vnímány i postoje, které jsou v běžné politické debatě legitimní – například odpor k masové migraci nebo účast na protestech za „britské hodnoty“.
„Detektor myšlenkových zločinů“: Někteří komentátoři hru přirovnávají k orwellovskému nástroji pro kontrolu sociálního chování, nikoliv k vzdělávací pomůcce.
3. Oficiální obrana (Shout Out UK a vláda)
Autoři hry z organizace Shout Out UK a zástupci ministerstva vnitra hru hájí:
Tvrdí, že hra je navržena podle lokálních bezpečnostních hrozeb a má naučit mladé lidi rozpoznávat techniky, kterými extremisté verbují členy online.
Podle jejich vlastních studií (duben 2025) prý podobné kampaně zvyšují sebevědomí mladých lidí při rozpoznávání dezinformací.
Závěr: Hra je vnímána jako velmi kontroverzní. Zatímco stát ji prezentuje jako moderní prevenci, veřejnost a konzervativní média ji v lednu 2026 kritizují jako manipulativní software placený z daní, který má za cíl politicky formovat mládež. —Pokud indoktrinaci definujeme jako systematické vštěpování specifických názorů a potlačování kritických alternativ, pak mechanismy hry „Pathways“ – zejména varování před „vlastním výzkumem“ a barevné kódování politických postojů – tuto definici hra plně splňuje.