Džin je venku z láhve |

Sdílet článek:

PAUL BIRCH

Technologie CCTV a rozpoznávání obličejů je při plošném nasazení neetická a zneužitelná a narušuje společenskou důvěru.

4. prosince 2025 oznámila labouristická vláda Spojeného království plány na rozšíření technologie rozpoznávání obličejů do všech vesnic i měst v celé zemi. Současně s tím chce umožnit policii porovnávat záznamy z kamerových systémů, zvonků a palubních kamer s vládními záznamy. Policie by také mohla získat přístup k obrazovým záznamům 45 milionů lidí, kteří jsou v současné době v britské pasové databázi.

To vše je samozřejmě prezentováno jako plán na dopadení hledaných podezřelých a zločinců a v současné době probíhá desetitýdenní veřejná konzultace, která má připravit půdu pro častější využívání této technologie, přičemž má být „dosaženo rovnováhy s ochranou soukromí občanů“. Konzultace se však nezabývá otázkou, zda by měla být tato technologie vůbec zavedena v širším měřítku – to se zdá být samozřejmostí. Myslím, že přídavné jméno „orwellovská“ tu situaci zcela vystihuje.

Od 80. let 20. století se kamerový dohled v Británii stává stále běžnější záležitostí. Pokud se procházíte Londýnem, nemůžete přehlédnout množství kamer téměř na každém rohu ulice. Spojené království se již nyní může pochlubit mimořádně hustou sítí kamer a má vyšší počet kamer na osobu než jakákoli jiná země na světě s výjimkou Číny. Opravdu jich potřebujeme ještě více?

Ministryně pro kriminalitu a policii Sarah Jonesová řekla: „Rozpoznávání obličejů má obrovský potenciál posílit způsob, jakým nás policie chrání… a my rozšíříme jeho použití, aby policie mohla uvěznit více zločinců a bojovat proti kriminalitě v našich komunitách.“

V roce 2024 dokumentární film Channel 4 Dispatches odhalil, že metropolitní policie za tři roky nevyřešila žádný zločin nižšího stupně ve více než 160 částech Londýna. A to i přesto, že Londýn má v provozu přes 690 000 kamer CCTV a je jedním z nejvíce sledovaných měst na Zemi.

Opravdu si ministryně myslí, že instalace dalších kamer pomůže policii v její žalostné neschopnosti řešit trestné činy? Během dvanácti měsíců do března 2023 bylo 39,3 % trestních případů v Anglii a Walesu uzavřeno z důvodu, že nebyl identifikován žádný podezřelý. Zastánci tvrdí, že CCTV pomáhá odrazovat od trestné činnosti a zlepšovat veřejnou bezpečnost, ale důkazy jasně ukazují, že tomu tak není. Když se záznamy z kamerového systému objeví ve zprávách, lidé se jen více bojí a myslí si, že kriminalita je mimo kontrolu. Ale možná o to právě jde? Pokud se lidé bojí, jsou náchylnější k autoritářským opatřením.

Navzdory tvrzením zastánců není účinnost kamerového systému při prevenci kriminality vůbec jasná. Mnoho studií ukázalo, že kamery sice mohou odradit od určitých typů trestných činů, například na parkovištích, ale při prevenci mnoha typů jiných trestných činů jsou téměř bezúčinné.

Zločinci se mohou přizpůsobit (a také to dělají) a naučí se vyhýbat se kamerám nebo maskovat svou identitu. Mnoho virálních online videí násilné kriminality v Británii ukazuje lidi v maskách a kapucích. CCTV zjevně nijak nepřispívá k prevenci tohoto druhu chování. Článek 60AA zákona o trestním soudnictví a veřejném pořádku z roku 1994 umožňuje policistům za určitých okolností přinutit lidi, aby si sundali zakrytí obličeje, ale tyto okolnosti jsou velmi omezené a platí pouze po určitou dobu.

Ale i kdyby se ukázalo, že CCTV skutečně odrazuje od trestné činnosti, stále platí, že jakékoli rozšíření CCTV s vysokým rozlišením a technologií rozpoznávání obličejů pouze podkopá pocit osobní svobody a anonymity, který je základním kamenem naší takzvané otevřené společnosti.

Existuje také možnost „funkčního posunu“, kdy kamery instalované za účelem prevence trestné činnosti budou později použity k nesouvisejícím účelům, jako je sledování protestů nebo politických aktivistů. Již jsme viděli, že policie ve Velké Británii reaguje velmi odlišně v závislosti na tom, s kým má co do činění, a proto je riziko nepřiměřeného zaměření se na lidi, kteří jsou lehkomyslně označováni jako „krajní pravice“, velmi reálné. A pokud se dá vycházet z lockdownů kvůli COVIDu, policie by byla až příliš ochotná používat nové technologie k našemu monitorování.

Obrovské množství dat, které již bylo monitorovacími systémy shromážděno, představuje vážné bezpečnostní riziko. Pokud tyto záznamy nejsou řádně chráněny, jsou zranitelné hackerstvím nebo zneužitelné neoprávněným přístupem třetích stran. Došlo k případům, kdy záznamy z kamerových systémů byly ukradeny nebo zneužity, což vedlo k porušení důvěrnosti a někdy i k poškození práv jednotlivců. Riziko takového zneužití se zvyšuje s tím, jak se tato technologie využívá v širším měřítku, a rozhodně nemůžeme věřit, že veřejné orgány budou naše data trvale chránit.

Kromě obav o morálnost masového nasazení těchto technologií se v dobách, kdy jsou rozpočty policie všude omezovány, logicky objevuje také otázka přiměřenosti nákladů. Zavedení a údržba rozsáhlých kamerových systémů by byla extrémně nákladná. Prostředky vynaložené na infrastrukturu pro sledování by mohly být alternativně investovány do nejzákladnější, ale stále nejúčinnější policejní strategie – viditelného hlídkování policistů v ulicích, kde je riziko kriminality nejvyšší.

Navíc, jak všichni víme, zavádění high-tech systémů ve veřejném sektoru bývá povětšinou nefunkční. Britská vláda je naprosto neschopná takové programy realizovat, protože nevyhnutelné škrty v nákladech a kolotoč ministrů si vezmou svou daň. Neúspěchy Národní zdravotní služby při transformaci služeb primární péče vystavují pacienty riziku vážného poškození a program ministerstva vnitra na nahrazení Policejního národního počítače byl zpožděn nejméně o pět let, což s sebou neslo překročení nákladů o více než 400 milionů liber.

A pak tu byl Horizon. V letech 1999 až 2015 vedl chybný účetní software „Horizon“ britskou poštu k nesprávnému obvinění tisíců poštmistrů z finančních trestných činů. Více než devět set z nich bylo odsouzeno, zatímco ostatní byli stíháni, přišli o práci nebo utrpěli finanční ztráty. Skandál vedl k bankrotům, rozpadům rodin a nejméně třinácti sebevraždám v rámci jedné z nejrozsáhlejších nespravedlností v britské historii.

Nekontrolované sledování a rozšiřování rozpoznávání obličejů ve městech, obcích a vesnicích je v rozporu se vším, co by tato země měla reprezentovat.

Jedná se o velmi pochybný a nákladný experiment, hrozící erozí soukromí, ohrožením občanských svobod, potenciálním zneužitím dat, spornou účinností a negativním dopadem na společenskou důvěru; experiment, který po zavedení pravděpodobně nebude nikdy zrušen. Navíc by umožnění přístupu policie k databázi pasů účinně přeměnilo tento zdroj na obrovský archiv policejních fotografií, čímž by veřejnost byla vystavena riziku nesprávné identifikace a nespravedlnosti.

Ředitelka organizace Big Brother Watch Silkie Carlo varovala, že plošné používání technologie rozpoznávání obličejů by mohlo proměnit Británii v „otevřenou věznici“. Nemýlí se.