LIBOR ČÍHAL
Filozof Peter Sloterdijk je posledním z velkých německých filozofů, je duchovním velikánem v prostoru, který má na velikost alergii. Nepatří do evropskounijní vyprázdněné doby, kdy filozofie ztratila váhu a možná i smysl a nahradila ji ideologie. Filozofie zrcadlí hlubinnou variabilitu lidských možností v dějinách, postrádá smysl v zúžené evropskounijní době, kdy přívlastek složitý si mohou nárokovat pouze automaty a technologie. Filozof v letech 2023-24 přednášel na Collège de France, cyklus přednášek pojmenoval „Kontinent bez kvalit.“ Evropa je vyčerpaným kontinentem, není dějinným aktérem, ale zónou abstence. Cyklus Sloterdijkových přednášek se dá najít na youtube, každý týden před zaplněnou aulou čte filozof monotónním hlasem ze svých poznámek smrtelnou diagnózu kontinentu, čímž má evidentně na mysli Evropskou unii. Filozof neanalyzuje Švýcarsko nebo ruskou či tureckou část Evropy. Auditorium vesměs lidé staršího věku, ti mladší se nezatěžují minulou Evropou, která je stejně už mrtvá a na jejímž těle se zrodila EU, která ještě pár let může parazitovat na kreativitě minulé Evropy. Sloterdijk kombinuje sarkasmus s elegencí, učí myslet ve světě evropskounijních duchovních prefabrikátů. Ukazuje na možnosti odporu prostřednictvím jazyka, formou a stylem filozofické satiry vyhlašuje válku unijní duchovní bídě. Sloterdijk nenabízí řešení, jak se zachránit z evropskounijních ruin, ale navrhuje zbraně. Člověk se musí odvážit vstoupit do oblasti zakázaného, znovuobjevit smysl osudové tragédie a osvobodit se od humanitárního moralizování. Jednoduše – stát se znovu dospělým.
Co zbývá z kontinentu, který stvořil řeckou filozofii, římskou kulturu, křesťanství, francouzskou revoluci, německý idealismus, marxismus, Freuda a který nyní produkuje energetické směrnice a plány uhlíkové neutrality. Evropská unie redukovala Evropu na kontinent impotence a moralizující byrokracie. Místo, aby korigovala své chyby, obrnila se morálkou. EU se intelektuálně, duchovně a demograficky propadla do nicoty. Nejenže si sama nevládne, ale omlouvá se, že tomu tak někdy bylo v minulosti. „Vzbuzuje to dojem, že Evropané se už nějaký čas zaštiťují Odysseovou lstivostí, aby ustoupili na pozice nicoty, po sledu událostí, které sami vyvolali a kterým se říká dějiny.“ Jedna idea prostupuje celým přednáškovým cyklem – Evropská unie je inkarnací evropské geopolitické viny. Každá evokace minulosti je důvodem k sebenenávisti. Každá velká událost minulosti se interpretuje jako hanba.
Evropské vzdělávání už nemá základ v kultuře, ale v lítosti: slabá identita je jeho základním principem. Není to nejasná nebo mystická slabost, jako u Simone Weilové nebo Bernanose, ale byrokratická slabost, která je organizovaná, optimalizovaná a právně garantovaná. Evropa už nedokáže snít. Nevěří v nic, kromě potřeby nevěřit v nic. Mnoho Evropanů ztratilo zájem o sebe, kdyby mohli, vyměnili by se za kohokoliv jiného. Filozof mluví o vzestupu kulturního masochismu, kde se inteligence měří mírou sebekritiky a ctnost rozvážností. Být dnes kultivovaný znamená vědět, proč si člověk nezaslouží předávat poznání. Učení se stalo učením odnaučování historie, jazyka, hierarchie a evropského génia. Dnešní vzdělávací model je fabrikou na cenzurování sebe sama v kontextu bílé fobie. Nenávist k bílé barvě není výsadou globálního jihu, ale spíš evropského kontinentu v intencích věty Suzanne Sontagové z roku 1964: „Bílá rasa je rakovinou humanity.“
V EU administrativní gesce nahradila politiku. Nemluví se o lidu, ale o občanské společnosti, nemluví se o osudu, ale o hodnotách. V EU se nevládne, ale řídí a kontroluje. Sloterdijk se odvolává na Spenglerovy, Musilovy a Brochovy ideje. Připomíná Burkeho, podle kterého éra ekonomů a kalkulátorů vystřídala věk rytířů a sláva Evropy navždy pohasla. V tomto kontextu nejsilnější pojmy jako lid, vlast, obětování se a transcendence se stávají nečitelnými. Evropská rétorika se redukovala na administrativní pokyny a občan je jen uživatelem této základní narativy. Sloterdijk nevylučuje možnost, že Evropa je laboratoří toho, co Nietzsche nazýval „posledním člověkem“, který nechce riskovat, ale žít dlouhý a pohodlný život. „Ecce homo europaeus“ chce být pouhým správcem přítomnosti, nechce tvořit dějiny, ale udělat z nich přírodní park.
Sloterdijk vidí jakousi možnost záchrany. Kontinent bez velkoleposti by mohl být pedagogickým příkladem místa sdílené kultury. Ovšem to by se musela Evropa smířit sama se sebou a přijmout své formy, génie a jazyky, místo toho donekonečna tlachá a dekonstruuje se, chlubí se inkluzí a zároveň se vyprazdňuje a zasévá pochybnosti. Evropa může přemýšlet o slabosti, ale nedělat z ní ctnost, být meditativní, ale ne pasívní. Předpokládá to intelektuální třídu schopnou reflektovat realitu. Tato kvalita se však nenarodí v eurokracii, nevládních neziskovkách ani v dotovaných think-tank.
(8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Proč dotovat z EU zemi, která sedí na miliardovém bohatství?
Víte někdo proč?
cituji
EU posílá do Zimbabwe stovky milionů eur v rámci rozvojové a humanitární pomoci, přičemž ČR se na těchto částkách podílí nepřímo skrze své příspěvky do rozpočtu EU.
Zde je přehled klíčových částek a mechanismů:
Hlavní balíček (2021–2027): Pro současné sedmileté období vyčlenila EU Zimbabwe celkem 165 milionů eur (cca 4,1 miliardy Kč). Tyto peníze jsou určeny na zelený greendeal růst, zemědělství a správu věcí veřejných.
Nedávné dohody (říjen 2024): Vláda Zimbabwe a EU podepsaly čtyři nové finanční dohody v celkové hodnotě 75 milionů eur (cca 1,9 miliardy Kč). Peníze směřují do obnovitelných zdrojů v zemědělství, ochrany biodiverzity a rovnosti pohlaví. 🙂
Humanitární pomoc: Mimo dlouhodobé programy posílá EU každoročně částky na řešení krizí. Například v roce 2024 bylo vyčleněno 9,5 milionu eur na boj proti suchu a na potravinovou bezpečnost.
Historický kontext: Od roku 2002 do roku 2011 poskytla EU Zimbabwe pomoc v hodnotě přibližně 1,5 miliardy eur. V období 2014–2020 šlo o dalších 418 milionů dolarů.
konec citace zdroj veřejně dostupné info.
—————
Zimbabwe, je země která má jedny z největších zásob lithia na světě
https://oilprice.com/Energy/Energy-General/Zimbabwes-Surprise-Lithium-Ban-Scrambles-Global-Battery-Supply-Chains.html
a nejen lithia ..
—kolik čínských firem už v Zimbabwe reálně těží, zatímco my tam jen posíláme rozvojové penízky z našich kapes 🙂
cituji z oilprice-
Zhejiang Huayou Cobalt: Koupila největší důl Arcadia za 422 milionů USD a v roce 2024 odtud vyvezla 400 000 tun lithiového koncentrátu. Už v roce 2026 zde spouští první velkou rafinerii na síran lithný v Africe.
Sinomine Resource Group: Ovládá historický důl Bikita Minerals (největší známé ložisko lithia na světě). Investuje 500 milionů USD do nového zpracovatelského závodu.
Chengxin Lithium Group & Yahua Group: Další obři, kteří v zemi masivně těží a staví vlastní koncentrátory, aby obešli zákazy vývozu surové rudy. konec citace.
rovněž zdroj oilprice.
a ještě Tsingshan Holding Group: Světový lídr v niklu zde buduje obří ocelárnu a energetický park za miliardy dolarů…
:– Zimbabwe se díky čínským penězům stává 6. největším producentem lithia na světě. My tam posíláme penízky na gryndílkovou zelenou transformaci, ALE lithium do našich baterií se těží a zpracovává Čajna. V podstatě platíme za stabilitu země, aby tam Čína mohla v klidu těžit.. ?)))))))
Celé je to takhle:
—Vy zaplatíte daně: Část z nich jde přes EU do Zimbabwe jako oná vynucená vaše solidarita, že rozvojová pomoc země s takovým bohatstvím na její jakousi stabilitu, gryndílkovou ekologii a práva žen.
—ty peníze se spolupodílí na zajištění klidu na práci: Tyto dotace pomáhají udržet zemi, tak nějak v chodu, aby tam nebyla totální občanská válka nebo hladomor, což vytváří bezpečné prostředí pro čínské těžaře.
—Čína těží a bohatne: Čínské firmy -Huayou, Sinomine.. vytěží lithium, které díky našim penězům námi placené stabilitě vyvezou v klidu a levně.
—následně pak Čína vyrobí baterii: V Číně z toho udělají článek a pošlou ho do Evropy, prodají ho.
JE TO příklad geopolitického absurdního divadla.
—Vy-kdo platíte s daní do eu povinně tu solidaritu do Zimbabwe přes daně. si to možná koupíte: Pokud chcete elektromobil, zaplatíte Číně marži za lithium, které se vytěžilo v zemi, jejíž infrastrukturu a stabilitu jste předtím dotovali ze svých daní.
————pod čarou k tomu linku
Tenhle náhlý zákaz platný od února 2026 je spíše vyděračský manévr Zimbabwe, jak z Číňanů vytlouct ještě víc peněz a investic. 🙂
https://oilprice.com/Energy/Energy-General/Zimbabwes-Surprise-Lithium-Ban-Scrambles-Global-Battery-Supply-Chains.html
Čína teď možná řeší logistický horor a hromadění zásob, ale v dlouhodobém měřítku jí Zimbabwe právě nahrálo – vyřadilo z trhu drobné konkurenty a donutilo velké čínské hráče ovládnout i zpracování.
Tady je realita toho, proč Čína tuhle bitvu pravděpodobně vyhraje:
Čína už tam rafinerie staví: Zatímco ten článek mluví nějakém zakazu vyvozu, velcí hráči jako Huayou Cobalt už mají své zpracovatelské závody. Zákaz dopadne hlavně na malé těžaře. Velké čínské korporáty se prostě jen přizpůsobí a ovládnou celý řetězec i se zpracováním.
Vynucené investice: Zimbabwe tímto zákazem říká: Nechceme jen vaše dolary za hlínu, chceme vaše fabriky. A Čína, která nemá jinou možnost, ty fabriky postaví. Tím se její vliv v zemi ještě více zabetonuje.
Kdo ostrouhá nejvíc? Evropa. Proč? Protože my nemáme v Zimbabwe žádnou vlastní infrastrukturu. Pokud Čína ovládne i rafinaci přímo v Zimbabwe, budeme od nich kupovat už hotový, drahý produkt. Naše penízky na stabilitu tak budou dál sponzorovat zemi, kde si Čína právě staví svůj monopolní průmyslový park. Dotování konkurence od EU.
Ecce homo Europaeus hle, člověk evropský, v tomto kontextu sedí naprosto přesně. Je to portrét moderního Evropana: ušlechtilého idealisty, který z vlastních daní dotuje lepší svět, lidská práva a gryndílkovou ekologii, zatímco mu pod rukama protéká reálný byznys, suroviny a financuje prostor dravějším hráčům mimoevropským.