Energetická náročnost budov a kolektivizace

JAN ŽAMBOCH

V souvislosti s emisními povolenkami pro domácnosti bývají zmiňovány i závažné problémy vyplývající pro vlastníky nemovitostí ze směrnice o energetické náročnosti budov. Uvádí se, že dle požadavků EU nebude vlastníkům energeticky nehospodárných budov povoleno je prodat ani pronajmout. K této otázce se vyjádřilo Ministerstvo průmyslu a obchodu následovně: „V současné době nejsou v plánu ani žádné minimální požadavky na energetickou náročnost při prodeji či pronájmu budovy/ucelené části/bytové jednotky.“

To je dobrá zpráva jen zdánlivě. Důležitá jsou slova „v současné době nejsou v plánu…“ Všechny zkušenosti s politikami EU ukazují na to, že co není v plánu dnes, bude vykonáno zítra. Je pravda, že sama směrnice žádný nástroj v podobě omezení vlastnických práv nezavádí, nicméně je potřeba ji číst pečlivě. Směrnice stanovuje cíl, kterým je renovace stávajících budov, přičemž se členským státům napovídá, jak k němu lze dospět – třeba tak, že k určitému okamžiku, kterým je prodej nebo pronájem, mají stávající budovy splňovat stanovené požadavky na energetickou náročnost. O tom, jak k tomu vlastníky v daném okamžiku přimět, nepadne ani slovo, nicméně v reálném světě toho lze dosáhnout zvýšeným zdaněním, pokutami nebo omezením vlastnického práva. Ve Francii již reálné kroky k danému cíli učinili a od 1.1. 2025 je tam zakázán pronájem budov v energetické třídě G, od 1.1. 2028 půjde i o budovy ve třídě F. Obavy, že k podobnému kroku budou vyznavači „evropských“ hodnot chtít přistoupit i u nás, jsou tedy na místě.

Ministerstvo průmyslu a obchodu správně mělo uvést, že opatření při prodeji či pronájmu budov se neplánují proto, že by byla v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Článek 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod totiž říká, že „…….nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“ Žádnou náhradu za zmařený prodej či pronájem státní rozpočet neunese, protože podle vládních dokumentů by náhrada za vyvlastnění měla být stanovena tak, aby odpovídala majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění.

Celá sada právních nástrojů využívaných v rámci boje s klimatem u nás již použita byla, a to v 50. letech při kolektivizaci zemědělství. Ta bývá obvykle doprovázena adjektivem násilná, nicméně příslušné zákony byly formulovány ve stejném duchu, jako směrnice EU. Zákon o jednotných zemědělských družstvech z roku 1949 uvádí: „V zájmu zajištění blahodárného rozvoje zemědělského družstevnictví a odstranění dosavadní roztříštěnosti družstevní činnosti v zemědělství jako dědictví minulosti budou zakládána na podkladě dobrovolnosti jednotná zemědělská družstva, která mají sjednotiti dosavadní různá zemědělská družstva a přinésti významný prospěch pracujícím zemědělcům.“

Jelikož dobrovolnost bylo potřeba nějak podnítit, byl v roce 1951 přijat Zákon o převodech nemovitostí a o pronájmech zemědělské a lesní půdy, kde se stanovuje, že k „převodu nemovitosti a k pronájmu zemědělské nebo lesní půdy je třeba přivolení okresního národního výboru. Příčí-li se převod nebo pronájem obecnému zájmu, okresní národní výbor přivolení odepře.“ V součinnosti s obvykle nedosažitelně vysokými odvody v rámci totálního výkupu, zvýšenou daňovou zátěží či zákazem půjček samostatným sedlákům to ke vstupu do družstva přimělo prakticky každého.

Ze směrnice vyplývá, že časem by do obdobného sevření stále se zpřísňujících omezení a požadavků, v jakém se ocitli sedláci v 50. letech, byli vmanévrováni téměř všichni vlastníci normálních nemovitostí. Vyznavači Green Dealu by asi nepřehlédli možnost zatížit energeticky nevyhovující nemovitosti zvýšenou daní, a pak by vypadalo jako téměř lidumilné, kdyby vláda vlastníkům nevyhovujících budov velkoryse nabídla, že na základě výjimky budou moci svou nemovitost převést do zvláštního státního či soukromého fondu.

Cílem tohoto textu není vznášet na vládu požadavek, aby Green Deal uváděla v život ústavně konformním způsobem, protože to prostě nejde. Klimatický alarmismus je ideologie stejného typu jako komunismus, a je tedy s ústavními principy demokratického státu neslučitelná. To je vidět už jen z toho, že se uchyluje ke stejným metodám.

Žádné odkazy na neústavnost kroků při aplikaci zelené politiky samozřejmě ničemu nepomohou, stejně jako nepomůže žádný „evropský realismus“. Jedinou možností je získat rozhodnou většinu, která vládu nad našimi životy z rukou klimatických alarmistů odejme. Času ovšem začíná být málo a svobodné volby jsou navíc v čím dál větším ohrožení.

(18 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...