Eutanázie?

„Napřed zlepšeme paliativní péči, až pak debatujme o eutanázii,“ je celkem častá úvaha, jež může na první pohled vypadat rozumně; dle mého názoru však přestává dávat smysl, když se nad ní trochu zamyslíme. Domnívám se, že jde o docela triviální logickou chybu, kterou bohužel spousta lidí není schopna vidět, jelikož se jedná o téma pro mnohé dosti emoční.

Je samozřejmě možné (a snad i pravděpodobné), že s lepší paliativní péčí by (snad významně) klesl zájem terminálních pacientů o předčasné ukončení života. Avšak podmiňovat debatu o eutanázii zlepšením paliativní péče nedává smysl, jelikož tím z oné debaty zcela vylučujeme pacienty, kteří umírají právě teď, a kterých jediných se ten problém momentálně týká!

.

I kdybychom přistoupili na tezi, že lepší paliativní péče může spasit celou situaci, problém tkví v tom, že ten stav tu teď prostě není. Jednou dostupný být může; možná za pět let, možná za deset či dvacet. Dokud však není, nedává smysl bránit lidem řešit utrpení smrtí (a to ani za předpokladu, že jsme přesvědčeni, že by k tomuto řešení nesáhli, kdyby měli k dispozici lepší – ten předpoklad je totiž dokonale irelevantní).

.

Odpůrci eutanázie často argumentují tím, že medicína zná prostředky k utišení bolesti a utrpení těch lidí, pročež by nemusel snad žádný terminální pacient trpět, kdybychom to dělali dobře; jenže neděláme. A opět: I kdyby měli pravdu, není to argument proti eutanázii; právě naopak.

.

Pro ty pacienty v bolestech je totiž zcela irelevantní, jestli trpí proto, že řešení neposkytuje naše úroveň vědy a poznání, nebo proto, že řešení teoreticky známe, ale z nějakého důvodu není (dostatečně) aplikováno v rámci našeho socialistického zdravotnictví. Jejich utrpení je v obou případech na chlup stejné.

.

Kdyby platila teze: „Napřed zlepšeme paliativní péči, až pak debatujme o eutanázii,“ mohla by stejně tak dobře před sto lety platit teze: „Napřed vynalezněme léky proti bolesti, až pak debatujme o eutanázii.“

.

A dle naprosto stejné (a chybné) logiky mohu jít ještě dál: „Nejprve se naučme léčit příčiny kterékoliv nemoci, až pak debatujme o aplikaci léků, které mírní příznaky dané nemoci.“ Nebo také: „Nejprve vynalezněme, jak řešit příčiny bolesti, až pak debatujme o vývoji léků proti bolesti.“

.

Jsou-li pro Vás příklady z medicíny příliš emotivní či matoucí, pokusím se tuto (chybnou) logiku demonstrovat na úplně jiném příkladu: „Nejprve vynalezněme teleporty, až pak debatujme o dopravě auty, vlaky či letadly.“ Nebo třeba (desítky let nazpět): „Napřed vynalezněme počítače a tiskárny, až pak debatujme o používání psacích strojů.“

.

Podobných příkladů lze najít mraky; a žádný z nich nedává smysl. Bránit lidem sáhnout po relativně horším řešení s odůvodněním, že mají počkat, až budou existovat řešení relativně lepší, která však nejsou pro jakoukoliv příčinu v danou chvíli dostupná, znamená vzít jim i to relativně horší řešení, které k dispozici mají, a nedat jim za něj žádnou náhradu.

.

Přitom všichni asi chápeme, že by byl holý nesmysl bránit našim předkům přepravovat se přes oceány lodí s odůvodněním, že jednou bude možnost přeletět je letadlem za zlomek času, takže by měli sedět na zadku a čekat na další vývoj. Úplně stejný nesmysl je bránit lidem ukončit svůj život s odůvodněním, že jednou v budoucnu by nemuseli při umírání trpět. Princip je totožný, akorát v prvním případě máme uvažování zastřené silnými pocity.

.

Na závěr bych podotkl, že sám rozhodně nechci ukončovat svůj život předčasně, ani kdybych moc trpěl. Samozřejmě se mi to teď lehce mluví; a možná tváří v tvář utrpení, které si zatím neumím představit, změním názor. Každopádně kdybych si teď mohl vybrat, sám pro sebe bych možnost eutanázie mít nechtěl, aby mě pak nelákala udělat něco, co v podstatě odporuje mému přesvědčení.

.

Nemyslím si však, že mi to dává právo brát tu možnost jiným lidem. Podobně jako když coby absolutní nekuřák kritizuji protikuřácký zákon nebo coby odpůrce potratů hájím právo žen rozhodovat o svých tělech či coby anarchokapitalista hájím právo komunistů a nacistů projevovat své názory, nechci nikomu brát možnost odejít ze světa po svém (a to i rukou někoho jiného, pokud s tím budou oba souhlasit), ačkoliv si sám nechci brát život.

.

Urza