Eva Decroix: Co si to ten expolicista dovoluje?

Většina politických debat v Česku se odehrává podle očekávatelných scénářů plných opakujících se argumentů, osobních výpadů a obranných manévrů.

Právě to se ale nestalo 1. června 2025 v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS: Robert Šlachta (Přísaha) zde výrazně zaútočil na ODS ve světle aktuální bitcoinové kauzy ministra Pavla Blažka. Jeho hlavní protivnicí u stolu byla místopředsedkyně ODS a poslankyně Eva Decroix.

Její odpověď – „Já rostu, když si expolicista dovoluje vkládat takové subjektivní názory, a ještě používá velmi silné termíny.“– nezapadá do kategorie pouhé rétorické zkratky či popisu. Ani zdaleka. Právě použití označení „expolicista“ v kontextu, kdy je Šlachta aktuálně senátorem a předsedou parlamentního hnutí, je klíčem k pochopení její rétorické strategie.

Výběr tohoto slova bývalý nevyjadřuje pouze skutečnost, že Šlachta kdysi vedl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a později z policejního sboru odešel. Jde o jasně promyšlený pokus odvést diskuzi od samotné podstaty Šlachtova obvinění a zaměřit pozornost na jeho minulost – tedy dobu, která, jak veřejnost dobře ví, byla lemována dramatickými zásahy, ale i kontroverzními odchody a výpady vůči politickým elitám.

Narážka na expolicistu implicitně pracuje s hypotézou, že Šlachta v politice pouze pokračuje v osobní válce z policejních časů, koná z osobních křivd, je motivován revanší nebo selhává ve schopnosti chápat složitost politického procesu.

Decroix se takto pokoušela zmírnit závažnost obvinění: zločinecká organizace je extrémně silný termín. Pokud ho nevysloví zkušený politik, ale „pouze expolicista“ – tedy někdo, kdo je zvyklý vnímat svět černobíle, v duchu zákona a pořádkové služby – ztrácí výrok pro běžného diváka část váhy a dostává se snáze do polohy odmítnutí.

Zarámovat názor jako subjektivní: Poukaz na Šlachtovu minulost slouží i k tomu, aby byly jeho současné postoje chápány ne jako komplexní politická analýza, ale spíš jako osobní hodnocení, které je třeba brát s rezervou, což zvýraznila i větou o „subjektivních názorech“.

Chtěla hlavně zdůraznit status outsidera: V politických kulisách je Šlachta jako lídr hnutí stigmatizován coby „nezařaditelný“, někdo mimo hlavní proud. Argumentace přes jeho policejní minulost tento obraz posiluje.

Jemně připomenout jeho sporný odchod od policie: Veřejnost má v povědomí Šlachtův odchod na protest proti údajné politizaci útvaru. Ve chvíli, kdy zazní „bývalý policista“, narůstá podvědomí, že jeho současné konání je pokračováním těchto starých bojů. Divák je veden k otázce, zda nejde pouze o subjektivní vendetu nebo pokračování osobní vendety.

Efekt v televizní debatě: Překlopení role obžalovaného a žalujícího

Je příznačné, že Eva Decroix zcela ignorovala Šlachtův aktuální titul senátora a předsedy hnutí, tedy role, které ho jasně legitimizují ve vrcholné politice. Tuto část jeho identity systematicky opomenula jediným slovem: „expolicista“. V praxi tak vrátila debatu z roviny politických argumentů do roviny credibility a osobních motivací – a tedy do pole, kde ODS nemusí přímo vysvětlovat kauzu Pavla Blažka, ale může relativizovat samotného Šlachtu.

Debata probíhala ve znamení značného tlaku na ODS v souvislosti s bitcoinovou kauzou. Obvinění z „praní špinavých peněz“ nebo z přímého podílu na toku nelegálních prostředků, navíc zasazené do aktuálního předvolebního kontextu, jsou pro ODS mimořádně nebezpečné. Proti takto silným argumentům je účinným a v Česku hojně využívaným štítem právě tzv. delegitimace mluvčího pomocí připomenutí jeho údajně problémové minulosti, nebo snížením váhy jeho argumentace k pouhé subjektivitě.

Incident s Decroixovou poznámkou shrnuje styl, v jakém se v České republice v posledních letech vede veřejná debata, a to nejen u témat korupce. Místo věcné konfrontace se často operuje s narativy, identitami a minulostí účastníků, což bývá účinné zejména v televizním prostředí, kde je jednoduchá nálepka srozumitelnější než složitá argumentace.

Označení Roberta Šlachty v přímém přenosu za bývalého policistu nebylo náhodné. Šlo o promyšlenou obrannou strategii místopředsedkyně ODS Evy Decroix zaměřenou na snížení váhy jeho obvinění a převedení debaty z roviny vážné politické kritiky do roviny osobních motivací a minulých traumat. Není to pouze spor o slova – je to ukázka, jak se v českém politickém prostoru, zvláště v časech skandálů, manipuluje veřejným vnímáním prostřednictvím rétorických zkratek.