Evropa na pokraji rozpadu

D. D. KRAJČA

Výbušniny u plynovodu nejsou náhoda. Jsou to vzkazy před volbami a obraz Evropy, která se rozpadá před očima.

Zpráva o nalezené výbušnině a detonátorů v blízkosti plynovodu spojujícího Srbsko a Maďarsko pro mě nepředstavuje technickou epizodu ani izolovaný bezpečnostní incident, ale jasný politický vzkaz přicházející v době, kdy se rozhoduje o budoucím směřování Maďarska, protože v okamžiku, kdy někdo umisťuje výbušniny k energetické infrastruktuře zásobující stát, nesnaží se vést dialog, ale vytváří tlak, destabilizuje prostředí a vstupuje do prostoru, kde mají rozhodovat voliči, a právě proto tuto událost vnímám jako přípravu teroristického útoku s cílem ovlivnit vnitřní situaci suverénní země jinak než prostřednictvím demokratického rozhodnutí jejích občanů.

Energetická infrastruktura dnes nepředstavuje pouze technickou součást hospodářství, ale základní pilíř stability státu, jeho ekonomiky i každodenního života obyvatel, a ten, kdo sahá na plynovod, sahá současně na jeho bezpečnost, sociální rovnováhu i politickou stabilitu, protože narušení dodávek energie není logistickým problémem, ale nástrojem nátlaku, který může zásadně změnit atmosféru v celé zemi právě v okamžiku, kdy se rozhoduje o jejím dalším směru.

Za nejznepokojivější na celé situaci nepovažuji samotnou existenci výbušnin, ale reakci evropského prostoru, která je slabá, nečitelná a bez skutečné snahy chránit členský stát, protože Evropská unie dnes stále častěji nepůsobí jako společenství zajišťující bezpečnost svých členů, ale jako struktura, která ztrácí orientaci v tom, co má být jejím smyslem a komu má sloužit.

Nejvýraznějším paradoxem současného vývoje podle mého názoru je skutečnost, že Evropská unie se stále častěji staví na obranu nečlenských států proti vlastním členům, čímž podkopává vlastní legitimitu i důvěru těch, kteří ji tvoří, a tento rozpor se dnes promítá do energetické politiky, zahraničních vztahů i bezpečnostních otázek způsobem, který už nelze vysvětlovat jako dočasnou odchylku, ale jako znak hluboké systémové krize.

Současně sleduji Evropskou unii, která ztrácí přístup k levným surovinám, zadlužuje se tempem bez dlouhodobého řešení a vede politiku oslabující vlastní členské státy místo jejich ochrany, čímž vzniká prostředí, které nemůže dlouhodobě fungovat stabilně, protože žádné společenství nepřežije, pokud se vzdaluje materiálním zájmům těch, kteří ho tvoří, a současně omezuje jejich schopnost rozhodovat o vlastním směřování.

Událost u plynovodu mezi Srbskem a Maďarskem proto nevnímám jako izolovanou epizodu, ale jako symptom širšího procesu, ve kterém se Evropská unie postupně vzdaluje realitě a přestává plnit roli stabilizačního rámce evropského prostoru, protože v okamžiku, kdy bezpečnost členského státu přestává být prioritou společných struktur, přestává být možné mluvit o funkčním a soudržném společenství.

Jsem přesvědčen, že Evropská unie směřuje k rozpadu, protože současně ztrácí surovinovou základnu, zadlužuje se způsobem, který nemá dlouhodobé řešení, a zároveň vede politiku, která rozděluje vlastní členy místo toho, aby je spojovala, přičemž nejviditelnějším projevem tohoto procesu je právě skutečnost, že stále častěji vystupuje proti jejich zájmům ve prospěch států stojících mimo její struktury.

Rozkol, který tím vzniká, už není skrytý ani hypotetický, ale otevřený a zřetelný, protože se projevuje v energetice, bezpečnostní politice i v přístupu k suverenitě jednotlivých států, a právě proto považuji za pravděpodobné, že ten, kdo tento vývoj pochopí včas a dokáže se z něj vymanit dříve než ostatní, získá výhodu, zatímco ti, kteří zůstanou uvnitř tohoto mechanismu příliš dlouho, ponesou jeho důsledky nejtvrději.

Výbušniny u plynovodu mezi Srbskem a Maďarskem proto pro mě nepředstavují izolovaný incident, ale varování, že se o budoucnosti Evropy přestává rozhodovat u volebních uren a začíná se rozhodovat prostřednictvím tlaku na infrastrukturu, energetiku a stabilitu států, což je podle mého názoru jeden z nejvážnějších signálů toho, že současná podoba Evropské unie se blíží svému konci.

 

Daniel Danndys Krajča, FB