Evropa stává neovladatelným kontinentem

PETR VLK

Už  dlouho a opakovaně  tvrdím,  že  evropské  vlády  nejsou  schopny  ne  vyřešit,  ale  v podstatě  ni  řešit zásadní problémy  naší  doby.  Že  jde jen  o pozéry,  kteří provozují  jakési  podivné  tance,  aby  odpoutali pozornost  veřejnosti od  tohoto fatálního průšvihu  naší  doby.

Vše maskují tzv. morálními  postoji,  vymýšlením  umělých pseudoproblémů,  z  nichž  následně  samonaplňujícím způsobem vznikne problém  reálný,  protože mu  vyrůst umožní  neschopnost  současných  elit,  vysoké  zadlužení  a  jejich  bigotnost.  A pravým požehnání  pro tyhle představuje  válka na Ukrajině,  za  níž  od jejího vzniku schovávají  úplně  všechno.  Proto  je Evropa  tak militantní.  Normální by bylo,  že  by  se  od  vzniku  konfliktu pokoušela  seč  by  jí síly  stačily,  ho  uhasit. Prvních pár  měsíců  se  tak  i  dálo.  Ale  od  té  doby  co lhář  a podvodník  zničil Istanbulskou  dohodu,  Evropa  obrátila  kurz. Protože  Macroni, Schulzové následně  Starmerové a  dnes Merzové  si uvědomili,  že na  řešení  reálných  malérů  nikdy nedosáhnou , takže  u moci je  udrží  jen a jen ukrajinská  válka.

Takhle  to Kosa  i  vlk  soustavně  podávají.  Lovec  dezinformátorů  , Krupka  jakýsi,  z Deníku.cz  nebo  Cemper  jakýsi z  Manipulátorů.cz  by  to jistě pojal  jako klasickou dezolátskou dezinformaci.  A možná  ještě  pojme.  Nicméně  teď  už  bude mít  smůlu.

Na Bloombergu  totiž  vyšlo tohle:

From UK to Poland, Europe Is Becoming the Ungovernable Continent

podle překladače

Od Velké Británie po Polsko se Evropa stává neovladatelným kontinentem

Příliš mnoho evropských lídrů už prostě nedokáže nic ovlivnit.

Britský premiér Keir Starmer a francouzský prezident Emmanuel Macron se možná potýkají s největšími problémy, ale jejich kolegové od Haagu po Varšavu a od Berlína po Madrid jsou všichni na stejné lodi a řídí země, které jsou čím dál méně ovladatelné.

Velká část kontinentu je nyní sužována zhoubnou kombinací napjatých rozpočtů, chaotické administrativy, roztříštěných  parlamentů, silné opozice ze strany politických extrémů a neshod, které se často přelévají do ulic. Ve Francii se odbory snaží zastavit chod země na protest proti snahám o snížení veřejných výdajů.

Bezmocnost vládních úřadů se stává normou, což je o to znepokojivější vzhledem k neortodoxnímu řešení washingtonské patové situace prezidentem Donaldem Trumpem , který vydal řadu výkonných nařízení, jež testují ústavní limity  USA.

Pro evropské vlády, které se drží zmenšujícího se středu zájmu veřejnosti a  především  předstírání, že se vše dělá jako obvykle, ustupuje implicitnímu poznání, že určitá paralýza a chaos tu pravděpodobně přetrvávají. To se může brzy změnit v paniku, jelikož průzkumy silně podporují krajní pravici v příštích volbách v Německu , Francii a Velké Británii .

Trhy s dluhopisy si uvědomují napětí v posledních dvou oblastech, přičemž výnosy z dlouhodobých dluhopisů prudce rostou . Takové varovné signály signalizují, že trpělivost investorů nelze brát jako nekončící samozřejmost.

Ale nejsou  jen  finanční hrozby: Politická nestabilita a setrvačnost, s doprovodným signálem  voličům, že současné struktury nemohou splnit očekávání, s sebou nesou inherentní nebezpečí.

Vnitrostátní paradox otřesů vyvolaných extrémy levice a pravice spočívá v tom, že jim to otevírá dveře k dosažení nejvyšších funkcí. Oslabený kontinent je mezitím stále zranitelnější vůči rozmarům globálních režimů nebo mocných osobností zneužívajících slabost, od ruského prezidenta Vladimira Putina přes Trumpa až po Čínu pod vedením Si Ťin-pchinga .

„Jsem spíše pesimistický,“ říká Giovanni Orsina , který vede katedru politologie na římské Luissově univerzitě. „Svět se změnil a Evropa je jako hranatý kolík, který už nikam nepasuje.“

Evropská krize správy věcí veřejných má společná témata. Nejčastěji odráží rozpad konsensu o tom, jak rozdělit výnosy ze slabého hospodářského růstu , který je rozdmýchán argumenty krajní levice nebo pravice, že součástí problému jsou buď ti  bohatší nebo imigranti.

Stárnoucí populace zintenzivnila rozpočtový tlak a dodává neshodám generační rozměr. Zatímco Francie a Spojené království jsou v současné době v centru pozornosti, každá země, která se spoléhá na veřejně financované důchody, v neposlední řadě Německo a Španělsko, čelí těžkým rozhodnutím .

Evropské dějiny jsou samozřejmě působivým průvodcem k největším hrozbám. Mnohdy se objevují ozvěny meziválečných let , kdy chaos v Itálii a Německu zrodil fašismus, následovaný Portugalskem a Španělskem. Mezitím k  zániku odsouzená francouzská Třetí republika a dlouhodobé ekonomické otřesy v Británii zanechaly obě tyto země příliš sebestředné na to, aby dokázaly ocenit nebezpečí, která představoval nacistický režim hnijící v Berlíně.

Zpět do současnosti, Francie je nejvýraznějším příkladem politické nestability a patové situace. Její pátý premiér za poslední dva roky, Sébastien Lecornu , bude muset udělat skutečné ústupky levici, aby schválil rozpočet a udržel si moc.

Macronovu těžce  zraněnému prezidentskému mandátu zbývají necelé dva roky a krajně pravicové Národní shromáždění má sebevědomí politického hnutí, které cítí, že jeho časuž  téměř nadešel.

Co říká Bloomberg Economics…

„Evropa žije s odkazem 15 let šoků – od krize eurozóny přes pandemii až po válku na Ukrajině. Výsledkem jsou roztříštěné parlamenty, polarizované strany a stále nestálejší voliči. Když se tato dynamika v mnoha zemích spojí s fiskálními omezeními, schopnost vlád dosáhnout významných politických změn se stává stále omezenější.“

— Antonio Barroso , hlavní geoekonomický analytik. Více informací naleznete zde

Ve Spojeném království se mezitím Starmer těžce propadá. Autorita, kterou poprvé získal po loňském zisku velké parlamentní většiny, se vytratila kvůli špatně přijatému rozpočtu , výkyvům na trhu a vynuceným rezignacím klíčových spojenců .

Vzhledem k opětovnému objevování obav z inflace , otevřené vzpouře části jeho vládnoucí Labouristické strany a po největší demonstraci krajní pravice v historii Británie v centru Londýna populistická Reformní strana vedená Nigelem Faragem . vede v průzkumech veřejného mínění a a  vykazuje rostoucí politickou dynamiku

Ve srovnání se Spojeným královstvím a Francií má Německo mnohem nižší dluhovou zátěž. Koalice kancléře Friedricha Merze, která vznikla po tlumeném volebním vítězství v únoru, jež ho donutilo obnovit spojenectví jeho strany se sociálními demokraty, však již vykazuje trhliny .

Složení Bundestagu je tak nestabilní, že se mu podařilo dosáhnout zásadního zvýšení výdajů na obranu pouze uvolněním dluhové brzdy země , a to za pomoci zákonodárců předchozího parlamentu před nástupem nové kohorty poslanců  do Bundestagu. Krajně pravicová AfD je nyní hlavní německou opoziční stranou a v současné době se drží na těsném těsném sousedství před  Merzovou CDU a  v  v příštích volbách by momentálně  vyhrála.

„Politici padají do pasti papouškování agendy populistů, místo aby se soustředili na potřebné reformy,“ řekl Moritz Kraemer , hlavní ekonom německé banky LBBW a bývalý seniorní analytik pro státní finance ve společnosti S&P Global Ratings. „Manévrovací prostor se zmenšuje, ale výzvy rostou.“

Ve Španělsku se koalice premiéra Pedra Sáncheze vedená socialisty udržela u moci pouze díky kontroverzní alianci s katalánskými separatisty. Sousední Portugalsko se během stejného počtu let potýkalo s trojími volbami.

Mezi největšími evropskými zeměmi se Itálie může jevit jako výjimka, jelikož Giorgia Meloni se nedávno stala nejdéle vládnoucí premiérkou od roku 2011, kdy Silvio Berlusconi odstoupil z funkce.

Přesto má svázané ruce protichůdnými požadavky své koalice, obrovským dluhovým břemenem a politickým systémem omezeným dvěma stejně silnými parlamentními bloky. Dá se říci, že právě inherentní nebezpečí nestability v její alianci vyprodukovalo disciplínu.

Jinde v Evropě panuje politická patová situace. Nizozemský premiér Dick Schoof přežil hlasování o důvěře koncem srpna, ale příští měsíc ho čekají předčasné volby. Belgii trvalo více než půl roku po vlastním národním hlasování v lednu, než v něm sestavila koalici , což je zlepšení oproti 500dennímu čekání, které bylo nutné v minulém případě.

Druhý rok Donalda Tuska ve funkci premiéra, byl zmařen šokujícím vítězstvím nacionalistického outsidera na postu prezidenta, který nyní může vetovat pokusy o snížení jednoho z největších rozpočtových deficitů v EU, protože vládní většina není dostatečně velká. Rumunsko se zotavuje z nejhorší politické krize od pádu komunismu poté, co se loni z neznáma vynořil okrajový kandidát a vyhrál první kolo prezidentských voleb uprostřed podezření z ruské podpory.

Regionální subjekty mohou kompenzovat domácí chaos, často proto, že se přímo nezodpovídají voličům. Například Evropská centrální banka si může nárokovat určitý úspěch v dosažení cenové stability navzdory mimořádně volatilnímu prostředí.

 

KOSA NOSTRA