Evropský automobilový průmysl si může za krizi sám dlouhodobou podporou uhlíkové politiky EU

SLOVANKA

Vedení automobilek – což se zdaleka netýká jen těch německých – opakovaně ukazují, že jsou v souladu s politikou EU, včetně přechodu na elektromobilitu a schvalování politiky, která do budoucna počítá se zákazem aut se spalovacím motorem.

Nyní je většina evropských automobilek v krizi, což platí zejména o těch německých. Média tvrdí, že jde o globální problém, což však není rozhodně pravda.

Tam, kde již od této politiky ustoupili nebo ji nikdy nezavedli, se automobilovému průmyslu daří poměrně dobře.

VW plánuje zavřít závody, Mercedes hrozí přestěhováním. Evropští politici mluví o globální krizi v automobilovém průmyslu. Bohužel, to je lež.

Toyota, General Motors a Hyundai nadále vydělávají peníze. Krizi si způsobily samy, protože Evropská komise a vlády toto odvětví zničily. A týká se to zejména vlády německé.

Německý automobilový průmysl byl po celá desetiletí průmyslovým motorem země. Poskytoval dobře placená pracovní místa, exportní přebytky a technologické vedení na trhu.

Nyní je pod tlakem a politici u moci to vysvětlují globální nerovnováhou. Toto tvrzení neodpovídá realitě, stejně jako mnoho jiného, ​​co politici říkají.

Volkswagen zvažuje ukončení výroby osobních automobilů ve svých závodech v Emdenu, Hannoveru, Zwickau a Neckarsulmu. Generální ředitel Oliver Blume hovoří – stejně jako zodpovědní politici – o změněné globální situaci.

Ředitel výroby Mercedesu Michael Schiebe řekl zaměstnancům v Sindelfingenu, že bez výrazného snížení nákladů v Německu budou muset být uzavřeny dva závody.

Toto je výsledek německé hospodářské politiky. Dříve by oznámení o uzavření šesti továren a propuštění zhruba 100 000 pracovníků šokovalo německou politiku.

Dnes je zánik německého automobilového průmyslu odsunut na vedlejší kolej. Kancléř všechny ujišťuje, že zůstane neochvějný a vytrvá v nastoleném kurzu. Do propasti.

Narativ o globální automobilové krizi je čirý výmysl. Je to sobecké tvrzení těch, kteří úmyslně zničili německý průmysl. Toyota se nikdy nerozhodla postupně ukončit spalovací motory.

Společnost sleduje vícecestnou strategii: v závislosti na trhu a zákazníkovi nabízí hybridní, spalovací a elektrická vozidla. General Motors zůstává velkovýrobcem a nadále generuje provozní zisky.

Hyundai a Kia udržují tržby a provozní výsledky na úrovni, která jednoduše neodpovídá narativu umírajícího odvětví. Ceny akcií Toyoty, GM a Hyundai od roku 2020 výrazně vzrostly. VW prudce klesá.

Toyota a její konkurenti však nejsou zatíženi daní z CO2 ani zákazem spalovacích motorů. Jejich vrcholový management nepodlehl tak šíleným politikám jako představenstva VW a Mercedesu.

Německým problémem jsou ceny energií, limity vozového parku a zákazy technologií. V roce 2025 byla průmyslová elektřina v EU v průměru zhruba dvakrát dražší než ve Spojených státech a výrazně dražší než v Číně.

Německo patří mezi nejdražší industrializované země, pokud jde o ceny energií. Dokonce i výroba bateriových článků vyžaduje levnou elektřinu. Ti, kteří ji nemají, staví jinde. Přesně to se děje v Německu.

Auta se vyrábějí tam, kde neexistují žádné sankční daně z CO2, žádné zákazy spalovacích motorů a žádné trvale navýšené náklady na energii v důsledku energetických transformací a obchodních válek.

Evropská komise svými cíli pro vozový park CO2 a zákazem spalovacích motorů do roku 2035 uškrtila evropský automobilový průmysl. Emise CO2 z nových vozových parků se mají drasticky snížit a hrozí obrovské pokuty.

Kvóty na elektromobily a regulace firemních vozových parků mají donutit elektromobily vstoupit na trh. Toyota s tím nesouhlasila. Němečtí výrobci se podvolili politickému tlaku.

Výsledek byl předvídatelný. Domácí kapacita se snižuje, výroba se omezuje a investice a pracovní místa se přesouvají jinam.

Německý svaz automobilového průmyslu ( VDA) prezentuje svá zjištění. Skutečnost, že podmínky v Německu – daně, poplatky, energie, byrokracie, náklady na práci – znamenají, že nová pracovní místa lze vytvářet stále obtížněji.

Podle Německého svazu automobilového průmyslu (VDA) ohrožují současné předpisy pro emise CO2 jen pro osobní automobily a dodávky, pokud zůstanou nezměněny, desítky tisíc pracovních míst.

Německá domácí produkce nadále klesá pod úroveň předkrizového roku 2019. Zároveň roste výroba v Asii. Čína v roce 2025 vyrobila téměř 30 milionů aut. Nejedná se o globální recesi v automobilovém průmyslu.

Jde o posun tvorby hodnot do míst, kde tvůrci politik nepovažují výrobu automobilů za morální imperativ.

Silnou stránkou Evropy byl spalovací motor. Byl efektivní, technologicky špičkový a cenově dostupný. Poté se Brusel za potlesku národních vlád rozhodl postupně vyřadit spalovací motor.

Zákazníci měli být regulací nuceni k produktu, který často nechtěli a který často jednoduše nefungoval. Například v Německu šlo o debakl s elektrickými policejními vozy.

Krize v německém průmyslu je domácí. Je to krize, která byla záměrně vyvolaná v Bruselu a Berlíně, s využitím CO2 jako ospravedlnění a spalovacího motoru jako nepřítele.

Úspěch Toyoty, General Motors a Hyundai ukazuje, jak se věci daly dělat jinak. I Toyota čelí čínské konkurenci. Japonce ale neřídí šílenci. Evropský průmysl je pod tlakem, protože Evropská komise a vlády jednotlivých států prosazují špatnou politiku.

Auta se nyní vyrábějí tam, kde tento průmysl nikdo nezničil daněmi a zákazy. Zánik německé – a potažmo i evropské – automobilové výroby nepřišel jen tak.

Byla to samozřejmost. A i naši dodavatelé budou německé korporace následovat stejnou cestou.