Francie: Jenom ideologická slepota může nevidět islamizaci společnosti |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Velmi fundovaný komentátor francouzské každodennosti filozof Michel Onfray se v Revue Presse zamýšlí nad statistikami muslimského postupu v zemi. Jenom ideologická slepota může nevidět islamizaci společnosti. Mladí muslimové preferují zahalenou hlavu, Korán a šarii. Islám nad evangeliem, nad republikou, nad občanským právem a nad židovsko-křesťanskými principy v základu společnosti. Komu za to poděkovat? Politickému revizionismu, který dovoluje půl století kulturnímu levičáctví, aby ovládalo od mateřských škol až po univerzity veškeré školství. Velkou podporou má tento duchovní revizionismus v tzv. kulturním světě, tj. ve filmu, publicitě, popu, literárních cenách atd. Kdo se nepodřídí této ideologii je rasistou, xenofobem, ignorantem planetární ekocidy a oteplování. Filozof píše že mainstreamová intelektuální hvězda BHL (Bernard-Henri Levy) se dodnes chlubí svou maoistickou minulostí a tím, jak přispěl k rozkladu komunistické strany. BHL v reakci na tehdejší vliv komunistické strany ve společnosti napsal ve Francouzské ideologii (1981), že Francie je zemí nacionálsocialismu! Onfray je hvězdný v stručném a výstižném uchopení vývojových trendů. Komunistická strana, kterou nefavorizuje, byla jedním z politických motorů přirozených společenských pohybů stejně jako např. gaullismus. Kontextu výstižné Onfrayovy analýzy nemůže Česko uniknout, komunistická strana se všemi svými deformacemi sedmdesátých a osmdesátých let byla daleko blíž přirozeným vývojovým společenským trendům než režim, který se ustavil po převratu. Havlismus stejně jako BHL se oprávněně mohou chlubit, že přispěli ke kolapsu komunistických stran a k vítězství modifikovaného maoismu tj. globalismu. Maoismus a poté evropskounijní ideologie zvolily jediný možný způsob, jak zlikvidovat tradičně silný francouzský národní princip – masovou islámskou imigraci. Žádný jiný způsob by nemohl být tak účinný. V Česku to bylo daleko snazší, národ rozložila suicidální vize unijního konzumního ráje a pak už stačí trapný manipulovatelný kašpar na Hradě v kvalitě hlídače parkoviště. Co bude dál? Jednoduchá odpověď, co si přejí unijní centra a možná islamizace by byla ještě tou lepší verzí naší budoucnosti.

Kdo po dlouhé vládě tohoto typu ideologie může ještě milovat vlast. Generace jsou vystavovány masáži nenávisti a ignorance k národní minulosti levicovými i pravicovými místodržícími evropskounijní ideologie. Onfray je pojmenovává „maastrichtští.“ Sklízí co zaseli od chvíle, kdy zaměnili národní standarty evropskounijní standartou globalismu. Statistiky vizualizující nárůst sympatií mladých k islámu jenom potvrzují rostoucí nenávist k Francii a její trikoloře. Pro mladé, kteří jsou dobře vytrénovaní v tomto odporu, je národní vlajka symbolem veškeré ohavnosti.

Plivání na nedávnou minulost se dá pochopit v Německu, kde za každou dědinou se najde místo, kde jejich otcové mučili Židy. Dočteme se ve weidenských novinách, že další místo tohoto typu se objevilo na městské periferii a na odkrytí památníku přijeli starostovi asistovat potomci umučených z USA. Což je samozřejmě chvályhodné. V Česku stejně jako ve Francii je naopak plivání na nedávnou minulost sebevražedné. V Česku vesměs velmi směšné a trapné, od hlupáka na Hradě a jeho pochopů až např. po galerii ve Varech, kde celebrují sedmdesátiletí své existence přehlídkou děl, které v minulosti vystavovali. Úžasný sál mistrů českého realismu devatenáctého století i v jejich modernistických peripetiích.. Sál období komunistické epochy šokuje disproporcí verbálního popisu na panelech a vystavených děl – od šedesátých let výbuch abstraktního umění, které na desetiletí ovládlo český kumšt. Podle vysvětlujících panelů kumštýři moc trpěli existenciálním peklem v duši, které v nich evokovala komunistická epocha, ale návštěvník žasne, co všechno komunisté platili i když jak známo preferovali realističtější a k výrobě orientované vidění reality. Třetí sál havlistické a posthavlistické epochy charakterizuje totální propad kvality kumštu a to i u mistrů, kteří vykazovali kvality v komunistické epoše.