BAWERK.EU
Od finanční krise zažívá průmyslová politika v západním světě renesanci. Termíny „mise“ nebo „let ke hvězdám“ jsou používány tvůrci politik ve snaze se vypořádat se společenskými změnami. Jsou zahajovány vládní programy, potom velké dávky dotací, zacílení na výzkumné a rozvojové fondy a levné půjčky se stávají dostupnými pro velké korporace.
Zatímco mnoho problémů spojených s těmito politikami je nám již důvěrně bolestivě známo, je zde nicméně potřeba kritického prozkoumání návratu k průmyslové politice. Hodláme tak učinit v naší knize „Moonshot and the New Industrial Policy: Questioning the Mission Economy“, vydané v nakladatelství Springer roku 2024 a dostupné pro angličtinu znalé volně ZDE.
Jedním z důležitých důvodů pro neutěšené dopady politik orientovaných na mise je to, že jsou předmětem dobývání renty (rent seeking) a ovládnutí dané mise. Velké množství vládních peněz, které může býti získáno pomocí různých žádostí o granty je úrodnou půdou pro crony kapitalismus (česky by se dalo říci kamarádičkovský kapitalismus) – a korupci.
Kapitola ze zmíněné knihy od Andrého Alvese o brazilském úsilí z raných nultých let 21. století o revitalizaci upadajícího brazilském průmyslu stavby lodí poskytuje úplnou ilustraci této skutečnosti. Alvesův příspěvek „The Cost Missions: Lessons from Brazilian Shipbuilding“ (Náklady misí: lekce z brazilské stavby lodí) ukazuje, jak tyto programy dláždily cestu pro jeden z největších skandálů v moderní brazilské historii.
Brazilské úsilí o přestavbu loďařského průmyslu bylo často líčeno jakožto brazilský „let ke hvězdám“. Brazilská petrolejářská společnost Petrobras objevila ropu 7 000 metrů po povrchem a pokoušela se postavit lodě, které by mohly být použity při těchto operacích. Když byly tyto programy zahájeny, zažívala brazilská ekonomika vzestup investic a optimismu. Úsilí bylo nově označeno jako brazilský „vesmírný závod“. Vláda stála v čele rozšíření iniciativ, které měly za cíl zvýšit zapojení domácích společností. Byly zavedeny dodatečné vládní regulace a návrhy, aby se urychlil pokrok. Současně s tím Národní agentura pro regulaci ropného průmyslu přijala legislativu nařizující určitý minimální podíl místního zboží a služeb.
Alvesova kapitola pokrývá aspekty výsledků operace „Car Wash“, které odkryly rozšířenou korupci v Brasilii, většinou vztaženou k „misi“ týkající se stavby lodí. Některé klíčové elementy tohoto skandálu zahrnují miliardy dolarů na úplatky a korupční intriky zahrnující vládní úředníky, politiky a hlavní konstrukční společnosti. Tyto skandály měly dalekosáhlé následky, když bývalý brazilský president Lula skončil ve vězení díky své angažovanosti v těchto aktivitách.
Když se politici účastní v řízení ekonomiky ve velkém měřítku, výrobní faktory musí být alokovány podle nich. Když se tvůrci politiky účastní alokace kapitálu, stávají se politické konexe v rostoucí míře důležitými zdroji konkurenční výhody pro firmy. Když se přízeň obchoduje mezi tvůrci politik a firmami, tak se země pouští na šikmou plochu. Chování korporátů se stává v rostoucí míře více zaměřené na „já na bráchismus“ a logicky je konečným bodem obvykle velký katastrofální nebo korupční skandál.
Green deal (zelený úděl), který se uskutečňuje posledních několik let velmi pravděpodobně vyústí do podobných katastrofických výsledků. Ve Švédsku pokus o převod automobilového průmyslu na to, aby byl pohon na etanol, došel začátkem nultých let k podobným výsledkům. Historie se nyní zopakovala s rozrůstající se katastrofou spojenou se švédskou firmou Northvolt, která je nyní v 11. kapitole konkurzního řízení. Nikdo by neměl být překvapen, když navrhované „green dealy“ vyústí v příštích letech v podobné katastrofy.
BAWERK.EU
(20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Tohle mlžení se mi nelíbí. Jaký kamarádíčkovský kapitalismus? Kapitalismus znamená svobodný trh. „Trh“, kde jsou vztahy ovládány státem tak, že jedněm nahrává a druhým ztěžuje přístup, nemá se svobodou nic společného. Takový systém nelze nazvat kapitalismem. Nejpřesnější bude asi oligokracie.
Už jsme se tady několikrát přeli.
Neexistuje úplně svobodný trh – to by žádný stát nepřežil stejně tak by nepřežil ani totální demokracii.
Tak „úplná svoboda“ a „totální demokracie“ jsou krajnosti, ale současně definují principy. Kapitalistický stát je takový, který nezasahuje do ekonomiky. A jestli takový stát nepřežije, není jej škoda. Demokracie je režim, kde hlavní slovo má „lid“, tzn. rozhodnutí se konají na základě vůle „lidu“ (což asi znamená většiny občanů). Alespoň z těch definic vidíme, že žádný kapitalistický ani žádný demokratický stát dnes neexistuje.
Totální demokracii by nejen přežil, ale dostal by se na kvalitativně lepší úroveň. Skutečná demokracie je samoregulační. Jednou lze odhlasovat leccos, ale když se ta schválená věc (nebo její důsledky) přestane voličům líbit, tak ji odpískají. Pokud mohou. Proto se také politické špatnosti dějí tak, že se něco odhlasuje a vládnoucí moc z toho udělá nedotknutelný stav, který má trvat pokud možno navždy. Pomíji se fakt, že v té fázi už o demokracii jaksi nejde. To má společné nástup Hitlera k moci i český vstup do Eurosvazu.
Ve Spojených státech se chystá ukončit další prestižní ekologický projekt: tentokrát se jedná o solární elektrárnu Ivanpah v Kalifornii, o jejímž uzavření bylo rozhodnuto po pouhých deseti letech provozu. Tento politický pilotní projekt stál přibližně 24 miliard dolarů, ale nikdy nedokázal splnit to, co slibovala reklama a optimisté, a navíc se podle New York Post ukázal jako smrtící past pro ptačí život.
–kdyby jen to, nejen solární elektrárna Ivanpah, ale třeba i větrné elektrárny čili větrné turbíny ničí přírody, jak svým umístěním, tak svoji realizací, údržbou i demontáží na konci živostnosti fest škodí přírodě!