JIŘÍ JOHN
Historická paralela. Současné elity užívají obdobné metody, jak okrást obyčejné lidi jako před 400 lety. „Papírové“, ničím nekryté peníze dneška, zejména dolary, a „dlouhá mincí ze 17. století mají hodně společného. (1. část ze 3 – historie)
Znehodnocení měny v letech 1622–1623, známé jako éra „dlouhé mince“, představuje největší státem posvěcený finanční podvod a hyperinflaci v českých dějinách. Klíčovými postavami této aféry byli císařský místodržící Karel I. z Lichtenštejna, dvorní bankéř Žid Jakub Baševi (později „za zásluhy“ s predikátem z Treuenburka) a nizozemský finančník Hans de Witte. [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7]
Tato skupina zosnovala systém, který ožebračil obyvatelstvo, ale členům konsorcia umožnil pohádkově zbohatnout. [2, 7]
Vznik mincovního konsorcia (1622)
Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře (1620) potřeboval císař Ferdinand II. nutně obrovské množství peněz na žold pro armádu a splácení dluhů.
V lednu 1622 proto uzavřel smlouvu s patnáctičlenným mincovním konsorciem na: [2, 3, 7]
• Pronájem mincoven: Konsorcium si pronajalo panovnické mincovny v Čechách, na Moravě a v Dolním Rakousku za roční nájemné 6 milionů zlatých.
• Monopol: Získalo výhradní právo na výkup surového stříbra a starých kvalitních mincí (tzv. pagamentu). [3, 7]
Jak podvod fungoval?
Konsorcium začalo razit mince, které navenek vypadaly stejně, ale obsahovaly stále méně drahého kovu. [2, 8]
1. Snižování ryzosti: Množství stříbra v mincích kleslo na zlomek původní hodnoty, chybějící kov byl nahrazován mědí. Zatímco na jaře 1621 se z jedné hřivny stříbra razily mince v hodnotě 46 zlatých, v roce 1622 už to bylo 79 zlatých. [2, 7, 8]
2. Nucený výměnný kurz: Císařským patentem byl zakázán oběh starých dobrých mincí. Lidé je museli povinně odevzdávat a měnit za nové, znehodnocené peníze. [8]
3. „Dlouhá mince“: Novým mincím se říkalo „dlouhé“, protože k zaplacení stejné věci bylo kvůli jejich nízké hodnotě potřeba dlouhých řad mincí.
Role hlavních aktérů
Konsorcium mělo rozdělené role mezi politickou ochranu a finanční exekuci: [7]
• Karel I. z Lichtenštejna: Jako zemský místodržící v Čechách poskytoval celému podniku politické krytí, vydával potřebná nařízení a legalizoval kroky konsorcia. [5, 8]
• Jakub Baševi a Hans de Witte: Byli jedinými členy, kteří reálně řídili finanční operace, organizovali výkup stříbra a logistiku ražby. Baševi byl za své služby jako vůbec první Žid v českých zemích povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Treuenburku. [7, 8, 9]
• Albrecht z Valdštejna a Pavel Michna z Vacínova: Další vlivní členové konsorcia, kteří využívali znehodnocené peníze k levnému nákupu zkonfiskovaných majetků po pobělohorské emigraci. [3, 6, 9]
Výsledek: Kaláda a státní bankrot (1623)
Záměrná inflace se rychle vymkla kontrole. Ceny potravin a zboží stouply až dvanáctinásobně, propukl hladomor a hospodářství kolabovalo. [2, 8]
Krizi musel stát radikálně ukončit 28. prosince 1623 vyhlášením tzv. kalády (z italského calare – klesat). Šlo o oficiální státní bankrot: [2]
• Hodnota obíhající dlouhé mince byla ze dne na den snížena o 85 až 90 %.
• Obyčejní lidé, kteří v této měně měli úspory, přišli téměř o všechno.
• Členové konsorcia však mezitím stihli znehodnocenými penězi nakoupit obrovská panství (konfiskáty). Když hodnota měny padla, jim stabilní pozemkový majetek zůstal. [4, 6, 9]
Po smrti Karla z Lichtenštejna (1627) bylo fungování konsorcia vyšetřováno a Jakub Baševi byl na čas uvězněn, avšak s pomocí Albrechta z Valdštejna se mu podařilo uniknout plnému trestu. [6]
V 17. století si organizátoři státního bankrotu za znehodnocené mince kupovali konfiskáty, v současnosti si za znehodnocené dolary korporace nakoupily aktiva po celém světě a celý svět se podílí na podpoře dolaru tím, že ho používá jako rezervní měnu. O tom příště.
Historická paralela. Současné elity užívají obdobné metody k okradení obyčejných lidi jako před 400 lety. (2. část ze 3)
„Papírové“, ničím nekryté dolary dneška a „dlouhá mincí ze 17. století mají hodně společného.
V ekonomické historii je velký měnový krach v roce 1623 znám jako „Kaláda“. Princip přenosu bohatství, který tehdy provedlo finanční konsorcium kolem Jakoba Baševiho, Hanse de Witteho, Karla I. z Lichtenštejna a Albrechta z Valdštejna, je v jádru totožný s tím, jak dnes funguje globální dolarový systém.
V obou případech jde o mechanismus, kdy elity vydávají znehodnocené (nebo ničím nekryté) peníze, nakoupí za ně reálný majetek a následný nevyhnutelný kolaps měny nechají zaplatit běžné držitele těchto peněz.
Srovnání obou mechanismů: 17. století vs. Současnost
Fáze procesu
Kaláda (1619–1623) [1]
Globální dolarový systém (1971–dnes)
1. Krok: Opuštění krytí
Konsorcium si od císaře Ferdinanda II. pronajalo mincovny. Začalo razit tzv. dlouhé mince, které obsahovaly stále méně stříbra (byly znehodnocené mědí).
V roce 1971 prezident Nixon zrušil zlatý standard. Dolar přestal být krytý zlatem a stal se čistě „fiat“ měnou (krytou jen slibem vlády).
2. Krok: Výkup reálných aktiv
Znehodnocenými mincemi konsorcium skoupilo obrovské konfiskované majetky po české protestantské šlechtě (půdu, lesy, paláce).
USA a americké nadnárodní korporace vytiskly biliony nekrytých dolarů, za které dekády nakupovaly reálné továrny, patenty, suroviny a infrastrukturu po celém světě.
3. Krok: Měnový kolaps (Krach)
V roce 1623 byl vyhlášen státní bankrot (kaláda). Hodnota mincí byla oficiálně snížena až o 90 %. Drobným řemeslníkům a rolníkům zbyly bezcenné měďáky.
Dolar postupně ztrácí kupní sílu (inflací). Až dojde k finálnímu odklonu od dolaru, zahraniční centrální banky a držitelé dolarové hotovosti splatí americký dluh vlastní ztrátou hodnoty rezerv.
Výsledek
Lichtenštejnové a Valdštejn si reálný majetek (půdu) ponechali. Lidé držící mince přišli o všechno.
USA a západní korporace reálná aktiva vlastní dál. Zahraniční věřitelům zůstane jen hromada znehodnoceného papíru.
Klíčový rozdíl: Kdo drží „černého Petra“?
Zatímco v 17. století Baševiho konsorcium ožebračilo domácí obyvatelstvo Českého království a rakouských zemí, Spojené státy díky postavení dolaru jako globální rezervní měny dokázaly tento mechanismus aplikovat mezinárodně.
Americké korporace a vláda po celá desetiletí prováděly to, čemu se v ekonomické teorii říká „export inflace“. Když USA vytisknou nové peníze, inflační tlak se nerozšíří hned uvnitř USA, protože tyto dolary odtečou do Číny, Evropy či rozvojových zemí, které je potřebují pro mezinárodní obchod. Skutečný dopad znehodnocování dolaru tak nenesou primárně Američané, ale všichni zahraniční partneři, kteří dolar akceptují a drží.
Finální fáze hry
Lichtenštejn, Baševi a Valdštejn věděli, že znehodnocování mince nemůže trvat věčně, a proto spěchali, aby za ni co nejrychleji nakoupili nemovitý majetek. Jakmile byl majetek bezpečně přepsán, systém mohl zkolabovat.
Dnešní chování globálních elit vykazuje stejné symptomy. Masivní nákupy reálných aktiv (půdy, technologických monopolů, zdrojů pitné vody, energetické infrastruktury a zlata) ze strany největších investičních fondů (BlackRock, Vanguard) a centrálních bank naznačuje, že si jsou vědomy blížícího se konce „dolarové dlouhé mince“.
Tato paralela ukazuje, že finanční inženýrství se v průběhu staletí nemění – mění se pouze měřítko a sofistikovanost nástrojů.
Oba tyto fenomény – jak moderní skupování světa fondem BlackRock, tak historická kaláda z roku 1623 – ukazují stejný princip: ti, kteří kontrolují tisk peněz, včas mění papír za nezničitelný reálný majetek, zatímco běžný občan platí účet.
Historická paralela. Současné elity užívají obdobné metody k okradení obyčejných lidi jako před 400 lety. (3. část ze 3).
Jak BlackRock mění dolary za reálný majetek
Investiční giganti jako BlackRock nečekají, až fiat měny zcela zkolabují. Provádějí takzvanou realokaci do tvrdých alternativních aktiv. Využívají k tomu specifické mechanismy:
1. Masivní akvizice do infrastrukturních správců
Namísto složitého kupování jednotlivých elektráren kupuje BlackRock celé firmy, které je spravují. V říjnu 2024 dokončil BlackRock gigantický nákup společnosti Global Infrastructure Partners (GIP) za 12,5 miliardy dolarů. Tímto krokem pod sebe získal kontrolu nad kritickou světovou infrastrukturou v hodnotě přes 170 miliard dolarů. Cizí, inflací znehodnocovaný kapitál tak přetavil do vlastnictví strategických uzlů: [1, 2, 3, 4]
• Letiště: Londýnské Gatwick, Edinburgh nebo Sydney Airport.
• Doprava: Přístavy (Port of Melbourne), železniční sítě (Italo, Pacific National).
• Energetika: Obří platformy obnovitelných zdrojů (Clearway, Vena Energy).
2. Sázka na „zelenou a digitální transformaci“
Vlády západních zemí (USA i EU) si na „boj s klimatem“ a digitalizaci půjčují biliony nově natištěných peněz. BlackRock tyto peníze skrze dotační programy nasává a obratem je mění za: [5]
• Datová centra: Klíčová infrastruktura pro umělou inteligenci (např. datová centra CyrusOne). Bez ohledu na hodnotu dolaru bude svět data potřebovat vždy.
• Úložiště energie: Například investice přes miliardu dolarů do australského vývojáře baterií Akaysha Energy. [2, 6]
3. Private Equity a skupování bydlení
Skrze specializované fondy (např. akvizice ElmTree Funds z roku 2025) BlackRock a podobné fondy (jako Vanguard či Blackstone) nakupují po celém světě rezidenční čtvrti, logistické areály a ornou půdu. Když hodnota dolaru klesne, nájmy a ceny potravin vzrostou o příslušnou hodnotu. Fond tak zůstává stoprocentně chráněn, zatímco běžný nájemce chudne. [7]
II. Jak kaláda z roku 1623 paralyzovala české země
Česká kaláda (z latinského calamitas – pohroma) z let 1621–1623 byla v podstatě prvním zdokumentovaným státním bankrotem a hyperinflací ve střední Evropě. Její následky uvrhly české země do hluboké ekonomické agonie na několik generací.
1. Mechanismus podvodu a vysávání země
Po bitvě na Bílé hoře (1620) zkonfiskoval císař Ferdinand II. majetky protestantské šlechty (téměř polovinu všech statků v Čechách). Císař však neměl peníze na válčení, a tak v lednu 1622 pronajal mincovní právo v Čechách, na Moravě a v Rakousku konsorciu vedenému Karlem z Lichtenštejna, Albrechtem z Valdštejna, bankéřem Jakobem Baševi a finančníkem Hansem de Witte.
Konsorcium zaplatilo císaři fixní částku a získalo právo razit mince. Okamžitě začali snižovat obsah stříbra v mincích (nahrazovali ho mědí) a ponechali nominální hodnotu. Vyrobili obrovské množství tzv. dlouhé mince, která byla de facto nekrytým platidlem. Těmito bezcennými penězi pak Lichtenštejn a Valdštejn levně vykoupili obrovská zkonfiskovaná panství. („Dlouhá mince“ protože při nákupu bylo potřeba vysázet na pult dlouhou řádku těchto mincí).
2. Den zúčtování: Prosincový dekret 1623
Jakmile konsorcium skoupilo všechnu hodnotnou půdu a lesy, nechalo systém padnout. Dne 28. prosince 1623 vydal císař dekret, kterým přiznal, že mince je bezcenná, a znehodnotil její kurz o 85 až 90 %.
3. Následky: Ekonomická paralýza na desítky let
Kaláda zničila českou ekonomiku mnohem spolehlivěji než samotná třicetiletá válka:
• Likvidace měšťanstva a řemesel: Městské obyvatelstvo přišlo o veškeré úspory. Domácí obchod zkolaboval, protože nikdo nechtěl penězům věřit. Zanikly stovky řemeslných dílen.
• Rozvrat venkova a nevolnictví: Půjčky rolníků byly fixované v předkrizových hodnotách. Po kaládě je lidé nedokázali splácet. Dluhy z nich udělaly doživotní dlužníky nové katolické šlechty (Lichtenštejnů). To vedlo k drastickému utužení nevolnictví (tzv. druhé nevolnictví), kdy lidé museli robotovat na panském, aby dluhy odpracovali.
• Ztráta ekonomické suverenity: České země se proměnily z prosperujícího srdce Evropy v chudou, drancovanou provincii habsburské monarchie. Trvalo téměř 80 let (až do počátku 18. století), než se česká řemesla, demografie a městský stav dostaly na ekonomickou úroveň před rokem 1618.
Historie se opakuje v bledě modrém. Lichtenštejn s Valdštejnem v roce 1623 i BlackRock s Wall Streetem dnes dělají totéž: vědí, že měnový systém postavený na nekrytých slibech má omezenou životnost. Cílem hry je nasytit trh znehodnoceným papírem, sebrat za něj to, co má skutečnou hodnotu (půdu, letiště, sítě), a pak za to nechat í zaplatit ty, kteří věřili papírovým penězům.

Buďte první kdo přidá komentář