Historický propad porodnosti. Akademická mafie. Covidismus jako nové náboženství |

Sdílet článek:

NESPOKOJENY

Musíme se vynořit z globální ztráty soudnosti jménem covidová pandemie. „Nevíme, čím to je, ale víme, čím to není.“ To už je nelogické samo o sobě. O účinnosti a bezpečnosti mRNA vakcín nevíme nic. Čeští lékaři jsou asi úplně nejzabedněnější v celé veřejné diskusi ohledně covidu. I mezi instalatéry je víc lidí, kteří už pochopili, jak to celé bylo a jaká katastrofa byla covidová response. Mezi lékaři je ale úplné ticho.

Budeme muset zastavit, přiznat si, že to, čemu se říká „vědecký konsensus“ nemusí být pravda, že nevíme, co z toho je pravda, a co z toho pravda není.

Historický propad porodnosti v Česku může souviset s očkováním proti covidu

„V roce 2023, kdy už se prach usadil, tak očkovaným ženám se plodnost nikdy nevrátila zpátky na předpandemickou úroveň, ale zůstala asi o třetinu nižší. Zatímco neočkovaným ženám se rodilo asi tak stejně dětí jako všem ženám před epidemií,“ upozorňuje matematik Tomáš Fürst v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti.

U poklesu porodnosti se odborníci snaží přijít na všechny možné – mínus jedna. Mínus jedna příčina, o které se nesmí veřejně příliš mluvit. Tato anabáze celá začala tím, že když jsme si všimli, že v roce 2022 začal klesat počet narozených dětí, tak jsem do veřejného prostoru už někdy v roce 2023 vypustil hypotézu – bylo to, myslím, u Markéty Dobiášové na InFaktech – že by to mohlo souviset s vakcinací proti covidu. Asi tak 9 měsíců předtím, než začala porodnost klesat, se naočkovala fertilní kohorta touto experimentální genetickou vakcínou. Tak jsem to vypustil do veřejného prostoru jako jednu z hypotéz, a strhla se strašlivá mela. Celý mediální mainstream vsadil mnoho kapitálu na to, že to není pravda – tato hypotéza. A od té doby holt místo poctivé diskuse, která připouští všechny možnosti a hledá, co je více pravděpodobné a co je méně pravděpodobné, se mluví o všem možném, jenom ne o tomto.

My víme, že ÚZIS data má, má data o počtu narozených dětí vzhledem k vakcinačnímu statutu matky. Takže jsme je dlouho z ÚZISu dolovali a zkoušeli jsme to různými cestami. Nakonec nám pomohla paní senátorka Jitka Chalánková, která se skrze svou senátorskou žádost k těmto datům dostala. A skutečně, když jsme na tato data koukali, tak jsme napřed nevěřili vlastním očím, protože asociace mezi vakcinačním statutem matky a pravděpodobností početí je obrovská. Ta je skutečně obrovská a je tam vidět, že matky, které byly očkovány před početím, měly skutečně obdivuhodně málo dětí v porovnání s neočkovanými matkami.

Pozorujeme, že plodnost – což je ukazatel, který je přepočítaný na počet žen a jejich věkovou strukturu – která až do roku 2021 rostla, najednou v roce 2022 začala padat. Nejenže klesat, ale padat. Skutečně klesá způsobem, který je v českých dějinách téměř bezprecedentní. Je zřejmé, že došlo k výraznému poklesu plodnosti a porodnosti u žen, které byly očkovány mRNA vakcínami proti covidu.

Když se podíváme na ženy neočkované, tak u jejich porodnosti měřené tím, že se díváme na počet narozených dětí v kohortě matek 18 až 39 let – je zajímavý fenomén, protože u neočkovaných žen v době, kdy se hodně očkovalo, to znamená někdy v létě 2021, počet dětí vzrostl poměrně vysoko nad baseline, což je jasná datová evidence toho, že skutečně ženy, které chtěly mít dítě, nešly na vakcínu. Proto říkám, že tento efekt jistě v těchto datech je také. Takže to napřed vzrostlo nad baseline a pak se to vrátilo zpátky. Takže v roce 2023 se neočkovaným ženám rodilo asi tak stejně dětí jako všem ženám před epidemií. Zatímco v roce 2023, kdy už se prach usadil a už se skoro nikdo v plodné kohortě, naštěstí, neočkoval, tak očkovaným ženám se plodnost nikdy nevrátila zpátky na předpandemickou úroveň, ale zůstala asi o třetinu nižší.

Máme ukazatel, který se jmenuje „úhrnná plodnost“ (total fertility rate), což je ukazatel, který počet dětí přepočítává na počet žen a jejich věkovou strukturu. Není úplně triviální, jak se to počítá, ale každopádně to je ukazatel, který posluchači znají. To je to číslíčko, které když je větší než 2,1, tak lidí přibývá, a když je menší než 2,1, tak lidí ubývá. Tohle je číslo, které je přesně srovnatelné mezi populacemi, mezi prostorem, mezi časem. Můžeš srovnávat Českou republiku v 50. letech a Českou republiku teď. Když se podíváme na tento ukazatel úhrnné plodnosti, který už nezávisí na počtu žen a jejich věkové struktuře, tak tento ukazatel zvolna rostl, rostl až do roku 2021, a potom se začal propadat dramatickým směrem dolů. Tato čísla jsou taková, že v roce 2021 byla úhrnná plodnost ještě 1,83 – což tedy není žádná sláva, to je hluboko pod 2,1, ale dobře – v roce 2022 už klesla na 1,6. A v roce 2023 klesla na 1,4 a něco, a dneska je na úrovni 1,3 a něco. Druhá desetinná čísla si nepamatuji.

Dotazováním po vakcinaci bylo zjištěno, že jednotky až desítky procent žen ve fertilním věku hlásily poruchy menstruačního cyklu jako nežádoucí účinek. Dokonce byly ženy po menopauze, které začaly hlásit, že po vakcíně začaly znovu krvácet, a tak dál. Každopádně máme drtivou evidenci, že mRNA vakcíny jsou asociovány s vysokým počtem hlášení poruch menstruačního cyklu. A nemusím být Einstein, abych pochopil, že když něco interferuje s menstruačním cyklem, tak to asi interferuje i s pravděpodobností početí.

Ve všech evropských zemích, o kterých máme data, je vývoj velmi podobný jako u nás. To znamená stagnace nebo nárůst do roku 2021 a potom od začátku roku 2022 prudký pokles. Ale s důležitými výjimkami. Zajímavá výjimka je Španělsko a Portugalsko, kde už dávno byli dole, oni měli už před epidemií 1,3, takže už skoro není kam klesat. Ale každopádně Španělsko a Portugalsko. Portugalsko je těžce proočkovaná země, protože tam byl ten admirál, který naočkoval všechny. Takže to je hodně proočkovaná země.

Teorie, která mě napadá, je rozdíl šarží u vakcín. My už jsme kdysi dávno udělali analýzu dat SÚKLu, a tam jsme zjistili, že různé šarže jsou spojeny s dramaticky různým počtem hlášení podezření na nežádoucí účinky. Takže jestli jsou šarže takto nestabilní a každá evropská země asi měla jiné šarže – to já zase nevím, tuto analýzu jsem nikdy nedělal a ani nevím, jestli jsou na úrovni šarží dostupná data – tak je to možné. Protože jestli se šarže, co se týče nežádoucích účinků, lišily, tak je možné, až pravděpodobné, že se lišily i co se týče těchto nežádoucích účinků. To znamená ovlivnění menstruace, ovlivnění plodnosti. [zdroj]

Důsledkem covidových událostí je také ztráta respektu k vědecké a lékařské obci

„Věda se zpronevěřila svému původnímu účelu, a místo toho, aby hledala pravdu o tom, jak a proč svět funguje, tak začala přihřívat polívčičky různým zájmům. Na jedné straně se věda nechala zkorumpovat státem. To bylo krásně vidět za covidu, jak se vědci předháněli v tom, aby lhali tak, jak to od nich vláda očekává,“ říká statistik Tomáš Fürst v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti.

Čeští lékaři jsou asi úplně nejzabedněnější v celé veřejné diskusi ohledně covidové katastrofy. I mezi instalatéry je víc lidí, kteří už pochopili, jak to celé bylo a jaká katastrofa byla covidová response. Mezi lékaři je úplné ticho.

Podle mě rozumní lékaři jsou u nás potichu, protože mají falešný očkovací certifikát. Což je tedy hrozné, protože dokud se do diskuse nezapojí lékaři, tak se skutečně příliš neposuneme. Ale já jsem ve veřejném prostoru nic takového nezaznamenal. Ale asi bych jim křivdil, protože určitě rozumní doktoři jsou.

Obrovské znevěrohodnění vědecké a lékařské obce bude to pokračovat minimálně jednu další generaci. Bude to pokračovat do té doby, než někdo z vědecké a z lékařské obce dostane rozum a začnou se vynořovat z této obrovské ztráty soudnosti. Myslím, že největší a nejtrvalejší efekt pandemie bude obrovská ztráta veřejného respektu pro vědeckou a lékařskou obec. A možná to bude dobře. Jednak si za to může sama vědecká a lékařská obec, a možná to bude dobře, protože asi uvidíme velké změny ve financování těchto disciplín. Uvidíme velké změny v tom, jak vážně jsou brána různá doporučení vědecké a lékařské obce. A já bych skoro řekl: „Zaplať pán Bůh za to“.

Musíme se vynořit ze ztráty soudnosti. To je přeci mantra: „Nevíme, čím to je, ale víme, čím to není.“ To už je nelogické samo o sobě. Takže napřed se musíme vynořit z globální ztráty soudnosti jménem „covidová pandemie“, musíme se vrátit k tomu, co víme a co nevíme – jak fungovala opatření, která jsme dělali – a poctivě se ohledně vakcinace vrátit k účinnosti a bezpečnosti mRNA vakcín, protože o tom nevíme nic.

Ale naplňuje mě optimismem, že za Atlantikem už tento krok udělali. To znamená, právě teď plnou parou otáčejí loď, a když se podíváš na stránky Bílého domu, tak to vypadá, jako kdybych to psal já dneska. Takže mě naplňuje optimismem, že se v Americe rozběhne vyšetřování a dozvíme se spoustu zajímavých věcí. A neumím si představit, že nás někdo ve 21. století od těchto informací odstřihne. To by museli vypnout internet a postavit zase ostnatý drát kolem republiky, abychom se nedozvěděli výsledky amerického vyšetřování. A také si neumím představit, že když Američané na něco přijdou, tak že naše místní vakcinologická společnost bude říkat: „No jo, ale to bylo v Americe. Ale u nás to bylo naopak“. Tak to si myslím, že se asi nestane, takže jsem v tomto optimista a myslím si, že se to opravdu dozvíme.

Za rok 2022 nám chybí 10 000 dětí. Za rok 2023 nám chybí 20 000 dětí a za rok 2024 nám chybí 30 000 dětí. Tyto zuby směrem dolů byly vždycky plus mínus o 10 procent oproti předchozímu roku. Takže propad roku 2022 byl o 10 procent oproti 2021. U nás se předtím rodilo tak 100 000 dětí ročně. Takže 10 procent z toho je asi tak 10 000. A rok 2023 bylo zase 10 procent dolů oproti roku 2022. Rok 2024 byl zase skoro 10 procent dolů oproti roku 2023. A ono se to sčítá.

Civilizace, jejíž plodnost se dostane na úroveň kolem jedničky, je odsouzena k zániku.

Důsledkem tohoto rekordního poklesu porodnosti bude proměna politiky, kdy se najde řada politiků, kteří budou mít pevná data pro to, aby prosazovali další příliv migrantů k nám. To je rétorika, která se objevuje pořád kolem dokola, že když populace u nás ubývá, tak si musíme nějakou lepší přivézt odněkud odjinud. To myslím, že lidé, kteří to říkají, to budou říkat dál. A asi to zase vytvoří tlak na politické scéně. Protože jak bude populace stárnout, tak staří lidé mají jiná témata, která v politice preferují, než mladí lidé. Takže asi uvidíme také mírný posun v tom, že pro mladé bude stále méně témat. Jak jich bude míň a míň, tak budou politiky míň a míň zajímat.

První velká covidová lež byla oficiálně vyvrácena, a to byla lež o tom, že není možné, aby virus pocházel z laboratoře. Dodnes visí v Nature článek, který se jmenuje The proximal origin of SARS-CoV-2, ze kterého se stane nejslavnější zfalšovaný článek v dějinách vědy. To je článek, který napsali prominentní virologové na základě nátlaku Anthonyho Fauciho. My víme, že na ně vyvíjel nátlak, protože to zjistila vyšetřovací komise. Oni mají e-maily, a my z těchto e-mailů víme, že lidé, kteří napsali tento článek, si mezi sebou vyměňovali e-maily typu: „Hele, Honzo, viděl jsi to? To vypadá, že to zdrhlo z labu.“ A ten druhý říká: „No, to fakt vypadá podezřele“. Takže my víme, že si autoři tohoto článku mysleli pravý opak než to, co do tohoto článku napsali. Do článku napsali, že je vyloučeno – neumím to teď úplně přesně ocitovat, ale něco – že neexistuje žádná evidence, že by virus mohl pocházet z laboratoře. A přesto si mysleli opak. Tak toto je třeba aspoň v etickém kodexu naší univerzity považováno za „scientific misconduct“, neboli porušení etického kodexu vědy. Když si myslíš „A“ a do článku napíšeš „non A“, tak to je považováno za neetickou praxi a takovéto články musí být staženy ze žurnálů. A tento článek už tam visí pět let a zatím nebyl stažen. A takových článků jsou za dobu covidové ztráty soudnosti tisíce.

Já s trochou nadsázky říkám, že covidová katastrofa byl dar od pána Boha lomeno Prozřetelnosti – nehodící se škrtněte – abychom se včas probudili a pochopili, že věda… Musím to říct ještě složitěji: Bývaly doby, před 150–200 lety, kdy tato civilizace byla založena na křesťanství. A to skončilo, řekněme, s první světovou válkou. Myslím, že první světová válka byla největší memento pro Evropany, jako že: „Kde ten pán Bůh tedy je, když ho potřebujeme?!“ A od I. světové války bych řekl, že je tato civilizace založena na vědě. Piedestal, na kterém stálo náboženství, se najednou přikryl hadrem, a když se hadr sundal, tak tam stála věda. Od první světové války bylo všechno strašně vědecké. Všimni si, že i nacistická ideologie byla založena na velké vědě.

Po I. světové válce se to skutečně stalo oficiálním, že to, co má mít nějaký veřejný kredit, co má být důvěryhodné, na čem má být založena nějaká politika, musí být založeno na vědě. A myslím, že co se stalo za covidu, je, že jsme pochopili, že po skoro přesně 100 letech od té doby, co jsme tam postavili vědu, nás věda zavedla na scestí. Věda se zpronevěřila svému původnímu účelu, a místo toho, aby hledala pravdu o tom, jak a proč svět funguje, tak začala přihřívat polívčičky různým zájmům, třeba zájmům států. Na jedné straně se věda nechala zkorumpovat státem. To bylo krásně vidět za covidu, jak se vědci předháněli v tom, aby lhali tak, jak to od nich vláda očekává, protože doufali, že za to dostanou tučné spropitné. A taky že dostali. Podívej se na financování institutu SYRI, jaký mají rozpočet. Takže na jednu stranu se nechali zkorumpovat vládami, ale na druhou stranu se nechali zkorumpovat korporacemi. Velký byznys byl schopen zdržovat, takže nám trvalo 50 let, než jsme uznali, že kouření způsobuje rakovinu. Padesát let to trvalo. Samozřejmě za tím byly prachy tabákových koncernů. Takže věda se ocitla v kleštích z jedné strany velkého byznysu a z druhé strany velkého státu, a tomuto tlaku podlehla. Spousta lidí věděla už před covidem, že něco není v pořádku, už jenom proto, že věda stojí čím dál tím víc prachů a nějak z ní přestaly padat kouzelné technologie a inovace. Co se objevilo za posledních 40 let? V roce 1880 se každý rok objevila naprosto fascinující technologie a inovace: Spalovací motory, elektrické motory, a tak dále, ropa, a už to jelo. Za posledních 40 let co? Smartphone.

O tom také můžeme ztratit pár slov, to je zajímavé. Ale každopádně už před epidemií si spousta lidí byla vědoma toho, že s vědou není něco v pořádku – s mainstreamovou západní, oficiální vědou. Ale epidemie to pro každého, kdo má oči a uši, učinila zcela zjevným. A to je dobře, protože se něco musí stát. A teď už se možná něco stane, pokud třetina populace chápe, že věda je v troskách, takže se asi bude muset něco udělat.

Logická úvaha, že když nám takhle strašně lhali o covidových vakcínách – a my už teď víme, že nám lhali – tak o kterých dalších vakcínách nám lhali také. To je otázka, kterou považuji za největší Pandořinu skříňku západní civilizace – to znamená diskusi o dětských vakcínách, o normálních vakcínách. Ne o mRNA vakcínách, ale o vakcínách, které má drtivá většina nás posluchačů i všech lidí v České republice v sobě. To je „Pandořina skříňka“, kterou právě teď otvírá Robert Kennedy v Americe, která podle mě už nebude uzavřena.

Podle mě uvidíme vychýlení kyvadla na druhou stranu, ale to si odborná veřejnost zajistila lhaním ohledně covidu. Proto říkám, že je přirozená myšlenka, že když mi lhali v tomhle, tak proč by mi nelhali v něčem jiném. Tato myšlenka je velmi přirozená. Uvidíme vychýlení kyvadla na druhou stranu, a jestli to bude moc, nebo ne, to neumím říct. Nevím.

Neočekávám, že by hnutí ANO chtělo samo od sebe, dobrovolně přijímat nějakou velkou část zodpovědnosti. Dle mého názoru víc odpovědnosti leží na současné vládě, protože oni vystřídali Babiše poměrně brzy a měli unikátní možnost tehdy říct: „Podívejte se, Babiš to dělal všechno špatně. Strašil lidi zbytečně. Nerozhodoval se na základě dat.“ Ale udělali přesný opak. Přitvrdili úplně ve všem a udělali všechno ještě mnohem horší a čtyři roky nepolevili. Takže dle mého názoru je víc odpovědnosti na současné vládě. Všechno bude záviset na tom, jak si ve volbách povedou strany, které nemají umazané ruce od covidové katastrofy, což jsou strany, které tam nebyly, což tedy kupodivu je SPD, protože SPD jako jediná není namočena z pozice moci do covidové katastrofy. Kdo ví, jak by se chovala, kdyby tam tehdy byla, ale umím si představit situaci, že po volbách – kdy ANO dostane míň, než si momentálně myslíme – dezoláti zleva i zprava dostanou víc, než si momentálně myslíme, a potom bude ANO muset holt obchodovat. A jestli bude dost silný tlak na vyšetřování covidové katastrofy, tak si klidně umím představit, že výměnou za nějaká silová ministerstva bude ANO ochotno obchodovat. Abych to udržel v kulantní rovině.

Vědci jsou v této zemi ze 100 procent závislí na politicích, protože když se podíváš na rozpočet typické velké univerzity, tak 99 procent peněz jsou peníze daňových poplatníků. Sem tam si nějaká univerzita umí vydělat pár korun spoluprací s průmyslem, ale jsou to v celkovém financování zanedbatelné objemy. Takže naopak, český akademický establishment je téměř úplně závislý na přízni mocných. A pokud se přízeň mocných změní nebo se změní v nepřízeň mocných – protože mocní pochopí, že je mnohem jednodušší svalit odpovědnost za covidovou katastrofu na vědce a akademiky než na sebe samotné – tak se může česká věda dočkat velkých a dramatických změn. Já bych v české vědě poměrně rád viděl velké a dramatické změny. [zdroj]

Vědecký konsensus nemusí být pravda. Musíme se začít ptát i na palčivé otázky

„Budeme muset zastavit, přiznat si, že to, čemu se říká ‚vědecký konsensus‚ nemusí být pravda, že nevíme, co z toho je pravda, a co z toho pravda není. Odcouvat nějakých 20–30 let, předělat vědecké instituce a začít se ptát na skutečně palčivé otázky,“ říká matematik Tomáš Fürst v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti.

Nejzávažnější a smrtelný hřích ve vědě je falšování vědy. V momentě, kdy si někdo začne vymýšlet výsledky, falšovat data, znásilňovat realitu do obrázků, které potřebuje, tak to je smrtelný hřích vědy. A to se bohužel děje, i v české vědě se to děje. Česká věda má několik prominentních skandálů s falšováním vědy. Skoro vždycky to v českých zemích dopadne stejně: Whistleblower, neboli ten, kdo to vykecá, je potrestán. Pachatelé falšování vědy si navzájem odevzdají různá ocenění a dále jdou využívat tučných grantů, ať už z českého státu, nebo z Evropské unie.

Toto je varující, protože to celé vědecké obci vysílá signál: „Falšovat data se vyplatí“. A samozřejmě vědci nejsou úplní pitomci, oni vědí, jaká publikace by se zrovna teď hodila do Nature, a po čem je teď velká poptávka. A pokud jim projde to, že si to vymyslí – a vyfalšují, a zpublikují v Nature, a že z toho mají velkou slávu, a na základě této slávy dostanou akademické tituly, granty a velké infrastruktury – tak dostaneme vědu, která vypadá tak, jak vypadá. To znamená, že ti, kdo momentálně řídí českou vědu, lidé, kteří nemálo kdy mají za sebou takovéto skandály, je to všechno publikováno na Džurnálu – je to samozřejmě velmi výbušné téma, protože to naráží jak na etické kodexy dotčených institucí, tak na trestní právo. My neustále čelíme nějakým žalobám, výhrůžkám a trestním oznámením, a tak dál. Je to téma, které je tak důležité, že se toho nedá nechat.

Je v podstatě politika maskovaná za vědu. Vždycky když je potřeba říct, že všichni vzdělaní jsou očkovaní, a co z toho plyne, tak tohle dělá sdružení SYRI. Já jsem o tom kdysi napsal komentář, který se jmenoval „Operační program YUCK“ a kde jsem JAK napsal jako YUCK, anglicky fuj. Tento operační program se jmenoval Jan Amos Komenský, a já jsem dal mnoho příkladů, že z tohoto operačního programu, který se rozděloval už po covidu, šla spousta financí institucím, které během covidu lhaly na tu správnou stranu. Já to vnímám přímo jako odměnu za pomoc s covidem. Samozřejmě tím, co teď říkám, si zajišťuji, že já už nikdy v tomto režimu žádný grant nedostanu. Ale tak co. Takže toto je velký problém a velmi pečlivě se o něm mlčí, protože když si někdo dovolí říct něco takového na akademické půdě, tak už nikdy žádný grant nedostane.

Falšování dat se týká věd experimentálních. Ale falšování dat má rozsáhlou šedou zónu. Já zase nechci, aby to vypadalo, že si myslím, že většina českých experimentálních vědců přijde do práce, sedne si a řekne: „Tak, co bych si dneska vymyslel?“ To rozhodně ne. Za tu dobu, co se dvacet let pohybuji ve vědeckém prostředí, a za dobu, kdy jsem viděl věci, které byly na hranici, za hranou falšování dat, tak většina vznikla čirou nevědomostí. Tito lidé fakt nevědí, co dělají. Oni něco třikrát změří, a dokonce jejich nadřízení učí, že to mají změřit třikrát a to, co vypadá nějak divně, mají škrtnout. Je to falšování dat? Není to falšování dat? Je to na hraně. Takže spousta falšování dat vzniká nevědomostí. Spousta falšování dat vzniká tím, že když chceš od české grantovky grant, tak musíš do grantové přihlášky napsat, na co přijdeš, kdy na to přijdeš, kde na to přijdeš, jak na to přijdeš, jak to bude fungovat a kde o tom napíšeš článek. Člověk si říká, že skoro těžko to ještě nemít, když grant píšu. Takto vzniká, že spousta výzkumných skupin dostane grant, kde naslibovali, že napíšou tolik a tolik článků, protože impaktované publikace jsou platidlo vědy. Takže naslibují, kolik o tom napíšou článků, a pak to nějak nejde, někdo šel na mateřskou a tady se nějak nedaří ve výzkumu, a tak. Jenže slib článků tam pořád je, tak se to holt musí nějak ohnout, musí se říct, že pacientů bylo víc, než jich ve skutečnosti bylo. Musí se ukázat, že závislost je lineárnější, než ve skutečnosti byla, protože kdyby tyto dva body nebyly, tak by závislost byla hezká, a ty dva body – no Bůh ví, kdo to měřil, a možná je to změřeno špatně, takže když to neukážeme, tak se nic nestane, a tak dál.

A pak jsme u hranice, když mám model plodnosti a neukážu data z roku 2023, protože odporují hypotéze. Tak je to před hranicí, nebo za hranicí vědeckého pochybení? A bohužel se celá věda propadá hlouběji a hlouběji do bažiny nereplikovatelných výsledků, nedůvěryhodných výsledků, drze zfalšovaných publikací, jako je třeba „Proximal origin paper“, který dodnes visí v Nature, nebo jako je například publikace o očkování těhotných, která dodnes visí v NEJMu. A výsledek je, že studnice pravdy je otrávená. Protože všichni víme, že v publikovaném záznamu je spousta zfalšovaných věcí – ale které to jsou, že?

Principem činnosti mafie je za prvé, že ne všechno, co dělá, říká nahlas. Za druhé má jakousi hierarchii. A za třetí má nějaké metody práce. Například, že když někdo vykecá, co se uvnitř mafie děje, tak musí být exemplárně zničen, aby si všichni ostatní všimli, zač je toho loket. Významné skandály s falšováním dat a s falšováním vědy v České republice jsou, řekněme, tři. Jeden je spjat se jménem Bezouška na Akademii věd, a to je dávno. To bych řekl, že už je vyčpělé. Každopádně Bezouška je člověk, který má nejvíc stažených publikací, tedy publikací, které byly otištěny, ale později staženy. Druhý významný skandál je to, co doteď hýbe Univerzitou Palackého v Olomouci. To je skandál lidí napojených na ústav CATRIN, který na Univerzitě Palackého vznikl, a vznikl za působení rektora Jaroslava Millera, který dnes dělá náměstka na ministerstvu školství.

Tento skandál je spojen s falšovanými publikacemi z oboru nanochemie, nanočástic. Dodnes není nijak vyřešen. Jeho aktéři stále působí na Univerzitě Palackého, a dokonce bych řekl, že povýšili. Rektor, za jehož rektorování se toto zametlo pod koberec, sedí na ministerstvu školství. Některé výsledky byly staženy, některé články jsou staženy, některé články staženy nejsou. A samozřejmě žádné profesury a docentury, které byly opřeny o falšované publikace, odebrány nebyly, žádné granty, ve kterých se vykazovaly tyto zfalšované publikace, se nevracely.

Třetí kauza je Ústav experimentální medicíny Akademie věd, kde byl skandál s publikacemi, kde byly fotky, které byly evidentně zmanipulovány. Těmito fotkami někdo manipuloval. Někdo třeba řekl: „Tady je fotka, která ukazuje tento experiment. A tady je fotka, která ukazuje jiný experiment“, ale tyto fotky byly identické a jenom otočené. Byla tam evidentní manipulace s obrazovými daty. A whistleblower, který to v tomto případě zveřejnil, byl vyhozen z ústavu Akademie věd a vedení ústavu, pod kterým se toto dělo, je tam stále a dokonce povýšilo. Teď povýšilo i do nově zvolené Akademické rady.

Skutečně žijeme v době, kdy leckteré takzvaně vědecké systémy – nebo ne vědecké systémy, ale leckteré ideologie, které se vydávají za vědu – jsou ve skutečnosti čistým náboženstvím, a právě proto jsou částí populace tak zuřivě zastávány. To myslím, že je kus debaty covidové, kterou si dlužíme – hned poté co vyřešíme, jak to bylo ve skutečnosti – jak je možné, že tak obrovská část populace propadla covidismu jako skutečnému náboženství. A zase, spousta lidí říká, že to dělali za peníze. Jasně, spousta lidí to dělalo za peníze. Já se těším, kdy novináři zase začnou plnit svou funkci, to znamená dívat se na to, kteří lidé byli každý den v televizi a říkali: „Musíte se hlavně testovat, testovat a hodně testovat.“ A ve skutečnosti mají soukromou firmu, která vyrábí a prodává testy, a tak dál. Zase, nebudeme jmenovat, ale tato jména jsou známa. Jistou částí toho bylo, že se toho chytnou „vykukové“ a začnou prodávat své produkty. Ale já i ve svém okolí mám spoustu lidí, kteří ve svém volném čase, zadarmo, za obrovských osobních obětí a obrovského odříkání propadli covidismu jako novému náboženství.

Budeme muset zastavit, přiznat si, že to, čemu se říká, že je vědecký konsensus, nemusí být pravda, že nevíme, co z toho je pravda a co z toho pravda není. Odcouvat nějakých 20–30 let, předělat vědecké instituce, předělat instituce veřejného zdravotnictví a začít se skutečně ptát na skutečně palčivé otázky této civilizace, jako například: Jak a proč funguje klima. Jaká je účinnost a bezpečnost dětských vakcín, a tak dále, protože zjistíme, že těchto úžasně zajímavých otázek je strašně moc. Ale je dobře, že už si je konečně můžeme klást.

Pandořina skříňka dětského očkování byla otevřena a už ji nelze zavřít. Dnes, když to počítám i s násobností, tak Američan do 18 let dostane 72 různých vakcín. A to jsou jenom ty, co jsou jakože povinné v tom smyslu, že jsou na takzvaném CDC schedule. Oni tuto povinnost a nepovinnost mají trošku jinak než my, ale existuje CDC schedule, to znamená rozvrh daný CDC, a to jsou vakcíny, o kterých se nemluví a u kterých je běžné, že se dávají. Těchto je 72. Robert Kennedy, když o tom mluví, tak říká: „Já jsem dostal, když jsem byl malý, tři“. On dostal tři a dnešní děcka dostávají 72, a to jsou jenom ty, co jsou rozvrženy. Pak jsou všechny ty nepovinné, které nejsou na schedule, a víc a víc doktorů rodiče do těchto vakcín tlačí. A u nás také. U nás je spousta vakcín, které nejsou povinné, a často slyšíš a čteš v médiích, jak lékaři říkají, jak je tato nemoc strašná a že tady zdravé dítě umírá na následky této nemoci – ale máme proti tomu očkování. Vždycky, když vidíš tyto hluboké lidské příběhy bez čísel, bez analýzy rizik a přínosů, tak bych byl opatrný. Takže tato „Pandořina skříňka“ byla otevřena a podle mě ji už nejde zavřít. Já si neumím představit, že by za měsíc Kennedy udělal druhou tiskovou konferenci a řekl: „Tak já jsem si to rozmyslel a do dat se dívat nebudu“. To se prostě nestane. [zdroj]