Hodně štěstí Německo a Francie

LIBOR ČÍHAL

Před patnácti lety po přijetí prvního memoranda řeckou vládou popřál unijní komisař Olli Rehn Řekům víc odvahy a to dokonce v jejich mateřštině. Když už měli strach opustit Unii nebo aspoň eurozónu, museli projít velkým martyriem. Hlavní jejich tehdejší problém nejenže přetrval, ale expandoval do celé Evropy – neschopná nezodpovědná elita, která nikdy nebyla na výši doby. Naštěstí pro Řeky jejich hlavní průmyslové odvětví turistika prosperuje rok od roku lépe a tak mohou živořit v šťastné Unii úspěšně dál. Řecko bylo v tehdejší Evropě zcela osamocené, na vysokých úrovních se mu nadávalo do zlodějů a líného národa. Lidé, kteří ekonomice moc nerozuměli jako Merkelová, Schäuble, Juncker atd. mu ordinovali terapii. Šéf Evropské banky Jean-Claude Trichet ukazoval téměř denně v televizi na prstech, kolik Evropská banka dofinancuje z úroků, za které Řekové budou splácet. Zdálo se, že hospodářství státu není než finanční hrou v klubu vyvolených.

Řecký národ, jeho politici a ekonomové ztratili půdu pod nohama, po desetiletí si sugerovali, že všechno dobro včetně duchovního pochází z Bruselu a ztratili největší dar, který se hodí právě v krizových chvílích – dar usuzování a reflexe. Tzv. Trojka (Evropská banka, Komise, MMF) začala řídit řeckou ekonomiku a dlouhá hospodářská recese nedala na sebe čekat. Zavíraly se podniky, krachovaly banky, nezaměstnanost stoupla na 17%. Tvrdé škrty v důchodech a mzdách, vysoké zdanění a redukce státních výdajů. Deset let ztracených na všech úrovních, kvůli nedostatku financí se zastavily infrastrukturní projekty, reformy i běžné akce. Kromě prohlubování oddanosti Evropské unii nebyly peníze na nic jiného. Neruinovalo to pouze ekonomiku, ale i politickou rovinu země.

V počátcích dluhové krize tehdejší ministerský předseda Karamanlis prohlásil, že jde o krizi vyvolanou médii, která zveličila ekonomické problémy státu a dík různým ratingovým agenturám narostl úrok na kredity řeckému státu a stát neměl na splácení. V podstatě měl Karamanlis pravdu, stejného výsledku mohlo být efektivněji dosaženo citlivějšími metodami. Země a její politický systém se terapiemi Trojky rozložily a slavný národ zažil totální ponížení. Země se v potu tváře vzdálila od propasti bezprostředního krachu, ale nelze to říct o politickém systému. Řecká politika se po terapiích Trojky zjednodušila nebo zbanalizovala, společnost se ztotožnila s myšlenkou, že politika je totéž, co (dobrý) management, což dnes platí ve všech EU zemích. Ovšem politika není jenom management, dobrý management může být i koncentráku. Politika hledá roviny, ve kterých je management smysluplný. V politice jde o souboj idejí, které aspirují na povýšení života společnosti. Lipavský může být klidně i dobrým manažerem v české zahraničněpolitické nicotě i když od dob Bohuše Chňoupka žádná česká zahraniční politika neexistuje.

Řekové jsou vpravdě politickým národem, dík historické zkušenosti mají cit pro politiku a je jim jasné, že Mitsotakis není dobrým politikem. Ovšem pomocí zahraničních agentur a Mitsotakisových kompliců v Bruselu se podařilo Řekům vsugerovat, že Mitsotakis je zcela nepostradatelným manažerem. Vždycky před volbami mezinárodní agentury zvednou finanční rating země a podrží Mitsotakise u moci. .

Před patnácti lety se rojily protiřecké pomluvy hlavně v Německu a v zemích jeho satelitů, Řecko mělo být zkorumpovanou zemí, přitom ostatní země pluly v bahně korupce daleko hlouběji. Na prvním místě se argumentovalo vysokými důchody a Trojka tvrdě úkolovala řeckou vládu, jak je snížit. Ovšem důchody nezvedají produktivitu práce a výkonnost ekonomiky. Řekové sice vylepšili očividné krizové parametry, ale ekonomiku to moc neposunulo. Stát redukoval důchody a další výdaje a naučil se žít s tím málem co zbývá, ale stejně málo efektivním způsobem jako předtím. V Evropě to kromě nich nikdo neumí, nikde jinde neexistuje tato míra sociální flexibility. Navíc jim doba přeje, jediné odvětví, které v Evropě zažívá boom – turistika – je hlavním řeckým průmyslovým odvětvím. Např. oproti minulému roku přijelo do Řecka o sedm procent víc turistů.

Fakta se jen tak lehce nedají vylhat, to co ostatní vyčítali Řecku, latentním způsobem dřímalo v celé EU. Řecko bylo jen velmi malou částí ledovce pod hladinou. Země, které Řecku diktovaly a radily, byly skrz naskrz shnilé. Přišel čas msty. Francie se dnes považuje za rozkládající se zemi s krachující ekonomikou, země má podle statistik daleko větší ekonomické problémy než Řecko před patnácti lety. Poslední tři roky ekonomické instituty a banky produkují chmurné kvartální statistiky i v Německu. Němečtí politici popisují hospodářskou situaci země stejnými slovy jakými jejich předchůdci líčili Řecko. V politické rovině se mluví o nutnosti likvidovat všechny vymoženosti sociálního systému a subvence.. možná až na podpory imigrantům.. Ovšem po desetiletích ideologicky motivovaných ekonomických rozhodnutích, jako byly zelené sabotáže a likvidace jaderných elektráren, obnovit základní ekonomickou infrastrukturu je téměř nemožné. V Německu kancléř Merz varuje, že země žije nad poměry a samozřejmě první, co ho napadne, je důchodový systém. Analýzy německých problémů mají poněkud vágní nevěrohodnou barvu: země netransformovala ekonomiku, neinvestovala do inovací, nemodernizovala infrastrukturu, málo digitalizovalo atd. Jediným věrohodným vysvětlením v obou zemích – vládnoucí úspěšně likvidovali střední třídu, o níž se stát opírá. Německo a Francie si vzájemně pomáhaly na cestě do propasti: islamizace, tolerovaná imigrantská kriminalita, likvidace opozice a nahrazování etnického obyvatelstva nenávistnou imigrací. Krize teprve vyplouvá na evropskounijní horizont. Ekonomické problémy, s kterými se Řecko nějak vypořádalo, tyto země rozklíží, protože nemají tu poslední nezbytnou oporu – národní tradici skromnosti a adaptace. Tyto země nemají problémy s půjčkami a vysokým úrokem jako mělo Řecko, nestíhají je žádná evropskounijní memoranda a Trojky, tyto země jsou však těžce nemocnou Evropou, které táhnou dolů celý kontinent.

(17 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...