Horší než KGB? Ponaučení z příběhu pronásledované církve v Německu

DAVID FLORYK

Příběh církve Wera Forum ukazuje, že ani systematické překážky, ani brutální síla a společenské odsouzení nedokážou uhasit společenství postavené na pevném přesvědčení.

Představte si časné ráno. Ozve se ohlušující rána, když policejní komando vyhodí do povětří dveře vašeho domu. Než se stačíte vzpamatovat, desítky maskovaných mužů se samopaly míří na vás a vaši rodinu. Toto není scéna z akčního filmu, ani zpráva z totalitního státu. To se stalo pastorovi Alexandru Eppovi v srdci moderního, svobodného Německa. Jeho příběh a příběh jeho sboru Wera Forum v Duisburgu odhaluje znepokojivou realitu, která se skrývá za fasádou západní demokracie.

Příběh tohoto sboru je plný paradoxů. Čelí obviněním, že je nebezpečným kultem, brutálnímu policejnímu násilí a systematickým překážkám ze strany úřadů. A sborové společenství přesto, navzdory všemu tlaku a ústrkům, nejen přežívá, ale neustále roste a rozvíjí se. A nabízí nejrozmanitější služby, zdaleka nejen ty duchovní, širokému okolí. Možná právě to je někomu trnem v oku?

Pojďme se podívat na několik šokujících, ale také inspirativních aspektů jejich neuvěřitelného příběhu, které ukazují sílu víry tváří v tvář nepřízni.

Pronásledování horší než v Sovětském svazu

Pastor duisburského sboru Alexander Epp je etnický Němec, který prožil většinu života v Sovětském svazu, kde se narodil, aby se posléze vrátil do země svých prarodičů. Většinu svého života prožil pod dohledem totalitního režimu, přesto prohlašuje, že takovému druhu pronásledování, jakému čelí dnes, nečelil nikdy dříve, ani ze strany nechvalně proslulé komunistické KGB.

Co dělá tuto zkušenost „horší“? Nejde o srovnání fyzické brutality, ale o povahu útlaku. Pronásledování ze strany KGB bylo očekávané a otevření, neskrývané – nepřítel byl známý. V demokratickém Německu je však útok zákeřnější. Přichází totiž pod rouškou zákona, je poháněn byrokracií, hovoří o ochraně a nediskriminaci – a projevuje se ničením pověsti. Prožít nespravedlivý útok od systému, který vás má chránit, může být hlubší psychologickou a duchovní ranou, než otevřené nepřátelství diktatury. Skutečně musí něco takového zakoušet živé křesťanské komunity v sekularizované Evropě?

Brutální policejní zásah kvůli lživému obvinění

Loni v létě se pastorův dům a kostel staly terčem policejní razie, která připomínala spíše zásah proti teroristické buňce. Na základě falešného obvinění bývalého člena, že pastor vlastní nelegální zbraň, vtrhlo k němu domů komando několika desítek maskovaných a po zuby ozbrojených policistů. Pastor neslyšel na své dveře zaklepat; uslyšel jen ohlušující ránu, když je policisté vyhodili do povětří.

Pastor Epp, který si myslel, že jeho dům přepadli lupiči, se rozespalý pokusil instinktivně vetřelcům bránit. V tu chvíli ho jeden z policistů udeřil takovou silou, že mu zlomil nos a způsobil vnitřní krvácení do oka. Zatímco ležel zraněný a krvácející na zemi, policisté se samopaly obklíčili jeho manželku Arenu, která později musela být hospitalizována kvůli zdravotním komplikacím způsobeným stresem. Násilí se přeneslo i do budovy kostela, kde komando vyrazilo další dveře, prohledalo kanceláře, všechno vyházelo ze skříní a nakonec zabavilo všechny počítače. Nejšílenější na celé situaci je fakt, že muž, který pastora falešně obvinil, se policii přiznal ke lži ještě předtím, než byla razie vůbec spuštěna.

Když pastor, ležící na zemi, volal o pomoc, reakce byla mrazivá. „V jeden okamžik jsem vykřikl: Ježíši, pomoz mi! V tu chvíli se ke mně jeden policista otočil a zasyčel: Ježíš ti nepomůže!“

Úřady se nikdy neomluvily, svůj postup nezdůvodnily, škody neuhradily a pastora Eppa naopak obvinily z kladení odporu policii. Jeho syn Walter to vidí jasně: „Zdá se, že to byl velký projekt. Udělali to, aby nás zastrašili, protože jsme možná největší a nejrychleji rostoucí evangelikální církev tady v Duisburgu a okolí. Jsme požehnáním celé komunitě, komu to může vadit?“

Paradox růstu: Útok způsobil zvýšený zájem

Logika by velela, že takto brutální zásah a následná negativní publicita církev poškodí nebo zastraší její členy. Stal se však pravý opak. Tento pokus o zastrašení se paradoxně stal katalyzátorem dalšího růstu. Zprávy o policejní razii vyvolaly vlnu zájmu a přivedly do sboru Wera Forum ještě více lidí. Potvrdila se tak prastará křesťanská pravda, kterou ve 2. století zformuloval Tertullianus: „Krev mučedníků je semenem církve.“

Tato zkušenost jen posílila víru pastora Eppa a jeho sboru, že i ty nejtěžší zkoušky mohou být součástí vyššího plánu. Místo toho, aby se nechali zlomit, vnímají tyto překážky jako způsob, jak posílit svou závislost na Bohu, nikoliv na vlastních silách.

„Vždy jsme měli problémy a já se stále ptal Boha, proč“, vypráví pastor, „ale myslím, že to všechno bylo součástí Božího plánu, abychom byli pod tlakem a nespoléhali se na sebe, ale na něj.“

Zázrak s půdou: Když selžou úřady i banky

Pronásledování, jemuž musel sbor v Duisburgu čelit, nezačalo až fyzickými útoky ze strany policie. Před pár lety, když sbor přerostl své staré prostory a našel pozemek pro novou budovu, narazil na zeď byrokracie. Úřady jim odmítly vydat stavební povolení a banky jim nechtěly poskytnout úvěr. Aby toho nebylo málo, odborný posudek odhalil, že půda na jejich pozemku je kontaminovaná a její sanace by byla finančně neúnosná.

Místo toho, aby se vzdali pozemku, celý sbor se tam shromáždil, chytili se za ruce a společně se modlili za uzdravení půdy. Následně si nechali udělat nový, nezávislý posudek. Výsledek byl ohromující: druhá analýza ukázala, že půda je naprosto čistá, bez jakýchkoliv toxinů. Nakonec postavili novou budovu sami, i bez úvěru. Právě z této zkušenosti se zrodil název jejich sboru: Wera Forum. „Vera znamená víra,“ vysvětluje pastor. „Vždy říkáme: ‚Přijďte do naší budovy, dotkněte se jí, poslechněte si příběh o tom, jak byla postavena, a pak uvěříte.’“

Společenský tlak: Nálepka „nebezpečného kultu“

Abychom pochopili, jak je vůbec možné, že státní moc zasáhne tak nepřiměřeně proti církvi, musíme se podívat na širší kontext. V Německu, kde do kostela pravidelně chodí jen asi 5 % populace, je každá rostoucí a Bible se držící skupina automaticky podezřelá. Nálepka „nebezpečného kultu“, který vyvíjí psychický nátlak, pěstuje „středověké“ myšlení a podporuje „toxické“ stereotypy, to je dnes snadno použitelná zbraň. Právě toto společenské klima, plné podezřívavosti vůči těm, kdo se jeví odlišní, pravděpodobně vytvořilo prostředí, ve kterém se brutální policejní zásah na základě lživého udání mohl zdát úřadům přijatelný.

Tlak je tak silný, že sbor musel vytvořit speciální video a na svých webových stránkách zveřejnit prohlášení, aby veřejnost ujistil, že nejsou kult a že přejí svobodě slova i myšlení. Zdůrazňují v něm, že jejich vedení je transparentní, nikdo není nucen k účasti a odmítají jakoukoliv manipulaci. Je to smutný obraz společnosti, kde žitá křesťanská víra musí aktivně bojovat proti nálepce nebezpečné sekty. Přesto stigma přetrvává, podpořeno dezinformacemi a předsudky.

Budoucnost měst a obnovy komunity

Po celé Evropě stále častěji vstupují náboženské organizace a komunity do mezery, kterou ve společnosti zanechaly omezené veřejné zdroje upadajícího sociálního státu a přinášejí inovativní přístupy k obnově svých měst a komunit a jejich sociální soudržnosti.

Po celé Evropě náboženské skupiny vyplňují kritické mezery v sociálních službách a poskytují mnohé od potravinových bank, dětských kroužků, útulků pro bezdomovce až po jazykové kurzy a programy odborné přípravy a poradny pro rodiče a manželské páry.

Tato rostoucí role však není bez výzev. Náboženské iniciativy přitom často čelí nepochopení, nepřátelství a obavám. Skepsi ze strany sekulárních orgánů, obavám z proselytizace a obviněním z toho, že fungují mimo hranice transparentnosti a odpovědnosti.

„Je třeba vést legitimní debatu o roli náboženství ve veřejném životě,“ říkají obezřetně úřady. „Musíme zajistit, aby náboženské organizace fungovaly eticky a odpovědně a aby jejich činnosti byly v souladu s principy inkluzivity a nediskriminace,“ dodávají další.

Není to paradox? Státní moc, která si na skutečné náboženské fanatiky, násilníky a manipulátory netroufne, si často chladí žáhu na těch, o nichž jí žádná násilná odveta nehrozí.

Síla, kterou nelze otřást

Příběh církve Wera Forum je dramatickým svědectvím o nezlomnosti víry. Ukazuje, že ani systematické překážky, ani brutální síla a společenské odsouzení nedokážou uhasit společenství postavené na pevném přesvědčení. Je důkazem síly víry, vytrvalosti a komunity. Připomíná nám, že i tváří v tvář zdánlivě nepřekonatelným překážkám může vzkvétat naděje – a že někdy nejvýraznější změny přicházejí z nejneočekávanějších míst.

Je to příběh, který stojí za to vyslechnout, a model, který stojí za to napodobit, zatímco Evropa prochází složitostmi 21. století.

 

Konzervativní noviny