Izrael a Hamas: Nepřátelé bez východiska

ERIC GUJER

Hamás oloupil Palestince o jejich budoucnost. Ti jsou isolováni jako nikdy předtím, Izrael je silnější, než kdy v minulosti. Situace v pásmu Gazy vykazuje apokalyptické rysy. Přesto je osud obou vzájemně svázán.

Zní to možná cynicky, ale Izraelci mohou být „řezníkovi“ jménem Yahya Sinwar za mnohé vděčni. Bez šíleného počinu ze 7. října 2023 by s největší pravděpodobností nenašla vláda v Jeruzalémě odvahu ke dvěma riskantním počinům: k útoku na Irán a útoku na jeho libanonské militantní pomocníky. Obě vojenské akce skončily pro Izrael úspěšně. Židovský stát je nyní prakticky na Blízkém Východě hegemonem. To zahraniční pozorovatelé považovali donedávna za nemožné.

Genocida se nekoná

Přesto konflikt, kterým vše před dvěma lety započalo, vězí pevně v nekonečné smyčce. A to přesto, že Hamás coby vojenská organizace je minulostí. Hlavní zodpovědní za masakr – především Sinwar – jsou mrtví. Nejmocnější pevnost světa – pásmo Gazy se svými tunely – je dobyta. I toto považovali mnozí za zcela vyloučené. Přesto zde nemůže nikdo mluvit o úspěchu. To nesouvisí jen s obrazy Dantova inferna: hladovějící děti, dospělí v zoufalém boji o trochu jídla, vojáci, střílející na zbylých pár míst s výdejem potravin.

V Iránu a v Libanonu se podařilo Izraelcům vydobýt strategické pozice, významné pro celou oblast Blízkého Východu. V pásmu Gazy naproti tomu dominuje krátkozraká taktika. Původní záměr byl racionální: izraelské vojenské jednotky evakuují obyvatelstvo, aby poté zničily nepřátelská „hnízda“, skrytá pod nemocnicemi a obytnými bloky. Tím budou ztráty na civilním obyvatelstvu na „bitevním poli“, kde je obtížné rozlišovat nepřítele od nezúčastěné osoby, minimalizovány. Teroristé se totiž rozhodli pro volbu, jíž vlastnímu obyvatelstvu způsobují nesmírné utrpení. Palestinské oběti dnes dominují zpravodajství ve světě a Hamás z této situace těží.

Postup Izraele je momentální taktikou, nikoliv dlouhodobou strategií. Izrael nemůže obyvatele Gazy „hnát před sebou“ do nekonečna. Vláda premiéra Netanjahua zde proto přišla na „spásnou“ myšlenku: „napěchovat“ ty, kteří přežili válku v pásmu Gazy, do „humanitárního města“. Takové lágry jsou však asi tak humanitární jako Dantovo podsvětí. Tedy též žádné řešení. Afričtí či orientální despotové mohou s civilisty dělat, co se jim zachce – to je světové veřejnosti jedno. Pro Izrael však platí daleko přísnější měřítka než pro ostatní.

Také toto pokrytectví je součástí dnešní „informační války“. Přičemž pobouření Evropanů může být Jeruzalému lhostejné. Není totiž ničím jiným než operetou bezmocných – s prezidentem Macronem v čele jako impresáriem. Mínění v USA, v židovské diaspoře a v Izraeli samotném, natrvalo ignorovat naopak nelze. Převážná většina izraelského obyvatelstva nehodlá být barbary, nehodlá stát na stejné rovině s Hamásem. I proto bylo obnoveno opětné zásobování Gazy potravinami.

Na obhajobu Natanjahovy vlády nutno říci, že situace v zásobování Gazy je úmyslně veřejnosti interpretována zkresleně. OSN uvádí ve svých pramenech počet nákladních aut s denními dodávkami zboží do Gazy v roce 2022 číslem 270, z toho 70 s potravinami. Dnes uvádí tato organizace počet kamiónů s potravinami: 500 denně. Podivuhodné statistiky. OSN totiž v tomto konfliktu není neutrální organizací. V oblasti propagandy je tomu stejně tak: Izraelcům je předhazována genocida. Hamás, který nerozlišuje mezi civilisty a bojovníky, uvádí počet obětí za dva roky číslem 60 000. To je méně, než by se dalo očekávat od této organizace, která vše způsobila.

Kdyby Izrael měl v úmyslu veškerý život v pásmu Gazy zlikvidovat, bylo by velice jednoduché připravit o život mnohem více lidí. Proto je nabíledni jiná teorie: izraelská armáda se snaží lidské životy ušetřit – i když je zde jistě ve hře i oportunizmus, neboť izraelská armáda je nucena brát v této válce zřetel na veřejné mínění v USA. Vše je ale válka, žádná likvidace civilního obyvatelstva. Tak dlouho, jak bude Hamás tuto válku vést dále, nelze toto vyloučit jako legitimní.

Proč ale nesloží Hamás zbraně, aby uvedené utrpení svému obyvatelstvu ušetřil? Dokonce i nacisté nakonec kapitulovali a Hitlerovi se postavili do cesty s jeho „Nerovým“ rozkazem, který by býval Německo proměnil tehdy v neobyvatelnou poušť. Bohužel Sinwarovi fanatičtí spojenci nevykazují ani tento poslední zbytek humanity. Skutečnost, že současná situace v Gaze vykazuje apokalyptické rysy, je vinou Hamásu. To je však při současné kritice Izraele záměrně opomíjeno.

Žádné slitování

Izrael přesto neunikne odpovědnosti za civilní obyvatelstvo. Plán vyhnat obyvatele pásmy Gazy není ničím jiným, než výplodem chorobných mozků izraelských fanatiků, kteří se mohou s Hamásem postavit do jedné řady.

Jak podobné si obě strany budou v nejbližší budoucnosti, je jádrem současného konfliktu. Netanjahu započal boj s teroristy z pozice morální převahy. Bohužel z té mu dnes mnoho nezůstalo. Slitování jeho vláda nezná. Bez ohledu na skutečnost, že deportační plány vyvolávají reminiscenci ve smyslu „čistek“ na Balkánu, mají další háček: nejsou totiž uskutečnitelné. Nikdo není ochoten přijmout dva milióny lidí – navíc když řada z nich stojí politicky na straně Hamásu, a tím na straně islámských Muslimských bratrů.

Islamisté jsou nepřítelem pro všechny, kteří oddělují civilní vlády od náboženské ideologie (a to nejen v oblasti Blízkého Východu). Mnozí se proto snaží držet si obyvatele pásma Gazy „od těla“. Již dříve se solidarita s Palestinci rozplývala v často „dobře míněných slibech“. Po „civilizačním pádu“ ze 7. října před dvěma lety se tato tendence jen zvýšila.

Arabští „mocipáni“ vidí navíc v Izraeli „pojistku“ proti úhlavnímu nepříteli, kterým je pro ně Írán. K němu se řadí Turecko a Muslimští bratři. Navíc: jestliže se Spojené státy jednoho dne stáhnou z Blízkého Východu, zbude pro ně jako ochranná mocnost pouze Izrael. Nikdy předtím nebyli Palestinci tak izolováni jako dnes. Sinwar „ukradl“ svému národu budoucnost.

Řešení v podobě dvou samostatných států je nepoužitelné, zastaralé – „obsolet“, použijeme-li Trumpův výraz. Palestina jako státní útvar nebude nikdy existovat – i když Paříž a Londýn tento fantóm potvrdí svým uznáním. Status Palestinců jako „bezprávních vyděděnců“ je realitou – zde může západoevropská levice vykřikovat na ulicích své antisemitské nenávistné paroly do nekonečna.

Hamás totiž umožnil svým „pogromem“ Izraeli vliv v regionu Blízkého Východu výrazně umocnit. Hamás vyslal svůj národ „pod nůž“ protivníkovi a způsobil tím největší tragédii dosavadní palestinské historie – větší, než z velké části jím samým způsobenou „Nakbou“, tedy vyhnáním po válce v roce 1948. Bohužel ani bilance Izraele zde nevypadá dobře. „Úspěchy“ vojenských akcí v Gaze jsou sporadické, rozumná politická strategie neexistuje, osud rukojmí je tragédií.

Dokud Spojené státy nezasáhnou, zůstanou Palestinci míčem ve hře izraelské vnitřní politiky. Většina voličů sice odmítá kompromisy a ústupky vůči Palestincům, přesto jsou radikální nacionalisté v zemi v menšině. Nejlepším řešením by byly nové volby a vláda bez extremistických stran. Nový „politický start“ by nabídl šanci vyjít z dnešní situace v zemi. Ani k tomu ale – jak se zdá – není současná vláda ochotna. Pouze nová, minulostí nezatížená vláda by byla schopna zastavit snahy židovských osídlenců, snažících se na západním břehu Jordánu o „etnické čistky“. Pod „deštníkem“ války mají „cestu volnou“ a využívají situace tak brutálně, že tomu ani Trumpova vláda nehodlá dále nečinně přihlížet.

Otázka, zda radikální síly v Izraeli mohou „strhnout“ na svou stranu většinu národa, zůstává nezodpovězena. V historii lidstva existuje řada příkladů nihilistické síly politického extrémizmu – od Hitlera až po Hamás. Jasné je pouze to, že Izrael není schopen se Palestinců „zbavit“. Židé a Arabové jsou vzájemně „svázáni historickým poutem“. Siamská dvojčata, která se vzájemně nenávidí – a přesto se od sebe nemohou odloučit.

Neue Zürcher Zeitung

(11 votes, average: 2,09 out of 5)

Loading...