Izrael versus Írán … a svět |

Sdílet článek:

FRANTIŠEK SCHILDBERGER

Ať už je americký prezident Donald Trump jakýkoliv – a myslím, že nemusím nikoho přesvědčovat, že nepatřím mezi jeho hurástoupence – jednu důležitou dobrou vlastnost má: nemá rád velké prolévání krve; i americkou námořní pěchotu by nejraději změnil na policejní orgán operující na území USA…

Způsob, jakým doslova vnutil Izraeli a Íránu příměří v jejich válce, pravda, až poté, co do této války sám zasáhl, je, nemůžu si pomoct – obdivuhodný.

Je zvláštní, jaké obavy má celý svět z toho, že by Írán měl jaderné zbraně, když se mlčky přechází, že tuto výzbroj už vlastní ještě děsivější režim na severu korejského poloostrova. Důvodem je paradoxně to, že Írán je ochotný o svém jaderném vyzbrojování diskutovat s mezinárodními orgány a vládami velmocí a tamní režim si nepřeje tak velkou mezinárodní izolaci, pro jakou se rozhodli vládcové v Severní Koreji.

Když začaly izraelské údery na Írán (o to méně očekávané, že Izrael současně vede válku v Gaze), odsoudili je téměř všichni. I Čína i Saúdská Arábie – ta dokonce pod dojmem židovského útoku označila Írán, svého dlouholetého a dosti nemilosrdného rivala, za „bratrskou republiku“. Jen málokdo, jako česká vláda, vyslovil „pochopení“.

A útok odsoudil i Sovětský svaz, pardon, Ruská federace. Ta obvinila Izrael, že porušil mezinárodní právo (asi proto, že v Íránu se nehovoří ukrajinsky, jinak by jakékoli bombardování bylo s mezinárodním právem v souladu?). Ale o to horší je, řekli Rusové, porušují-li mezinárodní právo i Spojené státy americké, stálý člen Rady bezpečnosti OSN. I Rusko je ovšem stálý člen Rady bezpečnosti – a přitom páchá to, co denně páchá. Nevím, existuje-li slovo, které by vyjadřovalo násobně pojem drzost, slovo pro cynismus na druhou. Ne-li na třetí.

Skoro celý svět označuje Izrael za útočníka, ale myslím, že to není tak jednoduché. Írán mnohokrát vyhlásil, že jeho cílem je vymazání Izraele z mapy světa.

A hned s nástupem současného režimu fanatických ajatolláhů začalo množství íránských zločinů v různých zemích světa proti Židům i Američanům, obsazení velvyslanectví USA v Teheránu a déle než roční věznění tamního personálu, útok na americkou základnu v Libanonu se stovkami mrtvých amerických vojáků, krovavý útok na židovské centrum v Argentině a další a další nepochopitelné kroky.

Když se Američané ve válce připojili k Izraelcům a použili i svoji střelu provrtávající desítky metrů skály, měl jsem strach, co bude následovat – vždyť Írán Američany předem varoval, že jejich zapojení by mělo za následek útoky na americké základny na Blízkém východě. A íránský parlament schválil uzavření Hormuzské úžiny, zásadní pro světový obchod s ropou.

Ale dnešní íránský režim již není stejný jaký byl v době svého nástupu k moci bezprostředně po svržení šáha Pahlevího. (Všechny podobné režimy, nakonec i ten komunistický u nás, časem přejdou od fanatismu k předstírání, k jakési pohodlnosti a k pokrytectví.) Íránci sice udeřili na americkou základnu v Kataru, ale katarskou vládu předem na útok upozornili; obětí na životech bylo nula a materiální škody velmi malé.

A Donald Trump jenom poznamenal cosi o tom, že Íránci si ulevili a dobře…

Takže třetí světová válka protentokrát nebude.