Izrael zachraňuje Západ před ním samým

Izraelci chápou íránský džihádistický režim takový, jaký ve skutečnosti je – což je schopnost, kterou velká část postmoderního Západu ztratila Stejně jako odvahu s tím něco udělat.

Jeden rys Tanachu (hebrejská Bible nebo Stará smlouva), který mám rád, je přesně to, co na něm kritici nenávidí: krev, vnitřnosti a násilí.

Tyto hrozné příběhy, ať už historické nebo mytické, nás nutí čelit realitě zla. Učí nás vyrovnat se s hroznými skutky, které někdy musíme vykonat, as cenou, kterou za to zaplatíme, chceme-li zlo porazit.

Izrael to právě teď dělá. A platí za ně.

Zatímco Západ nečinně přihlížel, Izrael spustil bezprecedentní útok na Íránskou islámskou republiku s cílem zničit jeho jaderná a raketová zařízení. Eliminoval jaderné vědce a vojenské velitele.

Zneškodněn byl generál Hosejn Salámí, šéf íránských Islámských revolučních gard (IRGC), vojenský velitel Mohammad Bagherí a šéf vojenské rozvědky Gholamreza Mehrabí. Předpokládá se, že byli usmrceni i přední jádroví vědci, jejichž odbornost je téměř nenahraditelná.

Načasování útoku jen několik dní před šestým (a pravděpodobně posledním) kolem jednání mezi USA a Íránem o jaderné dohodě naznačuje, že Izrael nevěřil v jejich úspěch.

I když americký prezident Donald Trump přislíbil, že Íránu nikdy nedovolí získat jaderné zbraně – ideální diplomatickou cestou, ale v případě potřeby i silou – Izrael ho zbavil této tíhy tím, že vyslal 200 bojových letadel ke zničení íránských cílů.

Přesvědčení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že rozhovory s Íránem selžou, vychází z takového pochopení podstaty Íránu, jak ho moderní Západ pochopit neumí. Ví, že když nejvyšší íránský vůdce a hlavní šílený mulláh ajatolláh Alí Chameneí říká, že chce zničit Izrael (a Západ) a vyhladit všechny Židy, myslí to naprosto vážně.

Západ sice tvrdí, že chápe rizika, která jaderný Írán představuje, ale desetiletí trvá na diplomatickém přístupu. Věří, že Írán lze vnímat jako racionálního aktéra. To je však nebezpečná iluze. Svědčí o hluboké nevědomosti o islámu.

Západ si zřejmě neuvědomuje, že jde o tentýž íránský režim, který během íránsko-irácké války v 80. letech posílal děti odstraňovat miny. Psal jim na těla modlitby o mučednictví a nechával je procházet minovými poli.

Západ tomu stále nerozumí. V reakci na izraelské útoky světoví lídři a diplomaté opakují fráze jako „červené linie“, „vážné obavy“ či „výzvy k deeskalaci“. Jsou to prázdná slova, která říkají ti, co nemají co říct.

Táře v novinových sloupečcích a úvodnících nejsou o nic lepší, jsou plné prázdných obav z „eskalace“, obav, že by se to mohlo „rozšířit do regionální války“ nebo „vymknout zpod kontroly“. O čem to vlastně říkají? Vždyť tyto věci se už dějí.

Izrael vede obrannou válku na sedmi frontách již více než 600 dní. Skutečná „eskalace“ nastala 7. října — okamžitě nabyla „regionální“ rozměr a vzhledem k politickým protivníkům Izraele je od té doby i globální.

Západní lídři se mýlí, pokud se domnívají, že výraz „existenční hrozba“ je jen součástí blízkovýchodní rétoriky. Židovský národ už dávno chápe, že „existenční“ znamená přesně to, co o něm najdeme ve slovníku. Přesně tak to chápe i íránský režim. A přesně tak to vnímal i Hamás – prodloužená ruka Íránu – 7. října 2023, kdy světu živě vysílal orgie násilí, aby je lidé sledovali, slavili a následně popírali.

Izrael si uvědomuje, že čelí skutečnému zlu, které ho chce zničit. Proto musí jednat, aby přežil. Tento postoj má dlouhé kořeny. V Babylonském Talmudu, který vznikl ve 3. až 6. století, se píše: „Pokud tě někdo přijde zabít, povstaň a zabij ho první.“

Toto je vynikající řada.

Pokud jde o existenční ohrožení, cena za nečinnost daleko převyšuje všechna rizika toho, co by se mohlo pokazit. I ten nejhorší možný scénář je lepší než čekat, až vás Írán zničí, jakmile na to bude mít prostředky.

Netanjahu se správně rozhodl, že Izrael už dál čekat nemůže. Je lepší postavit se Íránu teď, než čekat, až jaderný arzenál vlastnit bude. Nejdéle sloužící izraelský premiér také chápe, že íránští fanatičtí muláhové představují zlo. Nelze s nimi rozumně jednat, nelze jim věřit a poruší každou jadernou dohodu, kterou podepíší.

Západ je naopak dezorientovaný. Nesmyslná postmodernistická představa, že všechna vyznání a kultury jsou stejně hodnotné, že všichni lidé jsou stejní a touží po stejném, vedla západní lídry k mylnému přesvědčení, že neexistuje žádná špatná víra ani ideologie. Zlo však existuje – a je to vytrvalý, trpělivý a usilovný protivník. Porazit ho vyžaduje obrovskou odvahu a pochopení, že někdy je třeba udělat hrozné věci – nejen na obranu dobra před zlem, ale také na jeho záchranu před zlem.

Jeruzalém je jedním ze základů Západu. Proto mluvíme o židovsko-křesťanských hodnotách. A právě Jeruzalém nyní udeřil na zlo – nejen kvůli sobě, ale také kvůli Západu a civilizaci.

Neděkujte ještě. Stále probíhá válka, kterou je třeba vyhrát, a její cena bude vysoká. rozhodnutí sám.

Vše, co nyní Trump musí udělat, je podpořit jednostranné izraelské útoky – což také dělá – a získá tak většinu výhod z úderu na Írán, aniž by sám nesl jeho plné náklady. Pokud by se USA připojily k Izraeli v boji, mohl by si dokonce nárokovat část zásluh. Mezitím v arabských částech Blízkého východu tamní lídři veřejně Izrael odsuzují, ale v soukromí Jeruzalém poplácávají po rameni.

Desítky let Netanjahu varuje západní lídry, že Írán představuje globální hrozbu. Opakovaně vysvětloval, že jde o šílený džihádistický režim, a předkládal hromady zpravodajských informací a důkazů, že Íránská islámská republika porušuje své závazky a obohacuje uran na úroveň vhodnou pro výrobu zbraní. Zároveň Írán neustále vyvíjí balistické rakety se stále delším doletem, aby je mohl dopravit k cíli.

V roce 2015 vystoupil v americkém Kongresu za zády prezidenta Obamy. Způsobil tím napětí mezi Jeruzalémem a Washingtonem.

Přesto ho nikdo nechtěl poslouchat. Jednání se opakovaně přerušovala a znovu obnovovala, dohody se uzavíraly a porušovaly – a velká hra o to, jak dlouho dokáže Západ zabránit Íránu získat jaderné zbraně, se nakonec stala přesně tím: obyčejnou hrou.

Teherán diplomaticky dokonale obehrával Západ – a zvláště Spojené státy. Prezident Obama a jeho nástupce Joe Biden byli mimořádně náchylní k ustupování Íránu: umožnili fanatickým mulláhům přístup k miliardám dolarů z příjmů za ropu výměnou za skromné ​​ústupky v oblasti jaderného programu. Tyto miliardy následně putovaly do rukou íránských proxy armád – Hamásu v Gaze, Hizballáhu v Libanonu, Husíů v Jemenu a různých menších milicí v Iráku a Sýrii.

Nakonec si tyto miliardy našly cestu i do Izraele – 7. října 2023, při nejhorším masakru Židů od dob holocaustu.

S Trumpem se zdálo, že Amerika konečně má prezidenta, který je ochoten postavit se Íránu. Přislíbil, že Írán se nikdy nedostane k jaderným zbraním. Vyjádřil naději, že toho dosáhne diplomatickou cestou, ale bude-li třeba, zasáhne i vojensky. Volba byla na Teheránu.

Netanjahu zářil jako školák, když krátce po opětovném zvolení Donalda Trumpa navštívil Washington. Konečně je v Bílém domě někdo, kdo rozumí problému a má odvahu jednat – a přitom stojí na straně Izraele.

Postupně však Netanjahu začal pochybovat o tom, zda je Trump skutečně ochoten jednat podle svých slov. Sledoval, jak se Trump prakticky vzdal pokusu zprostředkovat mír mezi Ruskem a Ukrajinou poté, co si uvědomil, že ruský diktátor Vladimir Putin je lhář, který není ochoten ustoupit ani o krok v zájmu míru. V Moskvě se říká, že Putin považuje Trumpovu důvěru ve vlastní schopnosti uzavírat dohody za zarážející naivní.

Potom začal slábnout i Trumpův optimismus ohledně uzavření dohody s Teheránem, když narazil na tvrdohlavou neústupnost Íránu – kterou, z nějakého důvodu, zřejmě neočekával. Trump neustále zdůrazňoval, že preferuje diplomatické řešení, ačkoli bylo stále jasnější, že Írán odmítá zastavit obohacování uranu. To způsobilo, že začal vypadat slabě.

Netanjahu zároveň sledoval, jak Trump navštívil Blízký východ, kde podepsal obrovské zbrojařské dohody se Saúdskou Arábií a dokonce soukromě investoval v Kataru – odporném režimu, který spolu s Íránem soupeří o titul největšího vývozce terorismu na světě. Trump zároveň uzavřel dohody se Saudy, kterými se americké obranné smlouvy oddělily od podmínky normalizace vztahů s Izraelem – ta přitom do té doby patřila k základním pilířům americké zahraniční politiky. Saudi tomu nechtěli ani věřit.

Zatímco svět jen řečnil o tom, co to všechno znamená, pokud mezinárodní politice přistupoval, jako by šlo o sportovní klání, Teherán mezitím vyvíjel dostatek štěpného materiálu na šest až devět jaderných hlavic.

Vzhledem k tomu, že svět se už celá desetiletí pokouší zastavit íránské jaderné ambice, je zahanbující a šokující, že se Írán dostal tak blízko k jejich naplnění. Je to úplné selhání bezhlavé a zbaběle ústupné politiky Západu.

Izraelský krok je odvážný, riskantní a nezbytný. Odvaha, s jakou židovský stát bojuje o přežití, a morální jasnost, s jakou se staví proti zlu, dokazují, že Izrael zůstává základním pilířem Západu.