Já jsem svoloč, ty jsi svoloč … a komu tím prospějete?

Poslední dobou mám pocit, že jsme se všichni kolektivně zbláznili. Jako by se otevřely stavidla nějakého septiku a my se v tom teď brodili s úsměvem na rtech. Tak schválně, slyšíte to taky? Zleva, zprava, z televize i od sousedova plotu: „Já jsem svoloč, ty jsi svoloč, my jsme svoloč.“ Je to skoro jako nová národní hymna, jen s trochu horším textem a mnohem horším odérem.

Ale víte co? Já se s tím klidně smířím. Klidně budu ta největší svoloč v okolí. Proč? Protože je to pořád tisíckrát lepší než být tou druhou stranou mince. On je špína, ona je špína, oni jsou špína. A věřte mi, se špínou se nediskutuje, ta se splachuje.

Raději budu hrdě stát jako svoloč, než abych se jako ta lidská špína plazila při zemi, smrděla falešnou morálkou a zoufale hledala nejbližší kanál, kam bych schovala svůj charakter i s tím svým smradem.

Ono se to má totiž takhle… Potká Evička Vítka (jména jsou samozřejmě čistě náhodná, že?) a huláká na něj přes celou ulici: „Kam tečeš, ty špíno?“ Vítek ani nezpomalí, jen si tak otráveně odfoukne: „Do tebe, ty kanále!“

A v tom je ta celá naše současná tragikomedie. Přesně tak to cítím. Máme kolem sebe lidi-špíny, co se neštítí pošpinit úplně všechno. Lžou, až se jim od pusy práší, nenávidí každého, kdo má v hlavě víc než jen piliny, a myslí si, že když ostatní pošpiní, sami budou vypadat čistěji. Omyl, přátelé. Špína zůstane špínou, i když ji navoníte nejdražším parfémem.

Nejlepší by bylo tyhle existence ignorovat. Prostě si myslet svoje a jít dál. Jenže já mám tu zatracenou smůlu (nebo dar?), že co mě napadne, to prostě musím mrsknout na papír. Jinak by mě to žralo zevnitř jako rez starý hrnec. Psaní je totiž terapie jako hrom. Všem vám to doporučuju: než abyste někoho přetáhli holí, radši to ze sebe vypište. Papír to vydrží, a vy si aspoň neumažete ruce od té špíny, co se kolem nás tak sebevědomě roztahuje.

Proč použila slovo svoloč – Slovo svoloč je ruského původu (rusky сволочь), v češtině je vnímáno jako hanlivé označení pro sebranku, lůzu, chátru nebo pakáž.