Jak jsem si udělal dotazník koho volit a jak to dopadlo

Za pár dní půjdu k dalším svobodným volbám po listopadovém převratu. Neodolal jsem a asi třikrát jsem vyplnil test, který mi má ukázat, s jakými politickými subjekty nejvíce konvenují mé názory na vnitrostátní a mezinárodní politiku. A výsledek testu mi prokázal dvojí službu. Tou první je, že „moje strana“ dnes zastává zcela odlišné postoje, než jaké považuji za správné a spravedlivé. Tou druhou je to, že rozhodně nebudu volit tu stranu, která mi vyšla jako nejvíce shodnou s mými dlouhodobými postoji.

V zásadě se jedná stále o to, že za svůj ideál považuji stát, který si neuzurpuje takovou moc, jakou dnes náš stát fakticky má. Politiku nepovažuji za souboj dobra se zlem, ale o soutěž o to, která strana či hnutí představí takový program, který by mne oslovil a která má na kandidátce v místě, kde volím, osoby či dokonce osobnosti, které považuji za rozumné a o kterých něco vím či alespoň tuším.

Jsem v zásadě naprostým nepřítelem toho, pokud se z voleb dělá propaganda „demokratických“ stran a těch druhých v lepším případě stran (ne)demokratických či dokonce extremistických. Samozřejmě, komunisté se v Československu dopustili zločinů proti českému i slovenskému národu násilnou kolektivizací a likvidací demokracie (pouhé a jenom demokracie) a nahradili jí demokracií tak zvaně „lidovou“. Podobně doslova úpím, pokud mi kdokoliv vykládá cosi o nejlepší demokracii-tak zvaně „liberální“- a ti, co s tímto tak zvaným „vyšším“ stupněm demokracie nesouhlasí, jsou právě „extremisty“ všeho druhu. Jednoduše – demokracie je skutečně jenom jedna a nálepkování je to nejhorší, co současnou politiku nejen v Česku, ničí.

Pokud dnes STAČILO! oslovuje asi 5-8 % voličů, nepřekvapuje mne to , komunisté našli způsob jak se „aklimatizovat“ v nových podmínkách a spolu s části sociální demokracie našli formu, jak to současnému režimu „nandat“. Ve Francii mají podobné názory podporu možná čtyřnásobnou a neslyšel jsem nikdy o tom, že by ve Francii hrozil obrat k Rusku tak, jak se tím straší u nás. Naše SPD, která je označována také podobně jako komunisté za extremisty, má podobný program jako Národní sdružení ve Francii a na rozdíl od francouzské levice či dokonce radikální levice se i u nás „oficiální“ pohled na tuto stranu nese v duchu „extremismu“. A o straně, která dnes podle řady průzkumů dokonce vede v průzkumech v Německu (Alternativa pro Německo) se i u nás běžně hovoří jako o „extremistech“ a v některých spolkových republikách je tuto stranu ochotno volit až 35 % voličů.

Čtu naše weby – iDnes.cz, novinky.cz a CNN – a nestačím se divit, jak jsou tato média svým způsobem jednostranně zaměřená a jak, pro někoho možná překvapivě, mají podobné zpravodajství. A zcela mne „odrovná“ neustále se opakující kritika čtenářů zejména na lidovky.cz, když se tam objeví kritický komentář k současné vládě a hodně čtenářů se do autora pustí tím, že je to ANOnista (Babišovec) sloužící svému pánu i poté, co Babiš média prodal.

Vraťme se ale k onomu volebnímu průzkumu, který se ptá na válku na Ukrajině, na bytovou otázku, na daně a já odpovím podle svého nejlepšího „pravicového“ přesvědčení a výsledkem je, že se mé postoje v procentech nejvýrazněji shodují s našimi „extremisty“? To mi poněkud uniká. Nicméně, velmi dobře to souhlasí s tím, že naše tak zvané „demokratické“ strany se prosazují tím, že o zásadních otázkách rozvoje naší společnosti velmi často „mlží“ a nahrazují to radikální rétorikou v zahraniční politice, kterou ale samozřejmě vůbec neovlivní. . Ono je ostatně velmi úsměvné, pokud se bavíme o procentech, když svého času prohlásil premiér Petr Fiala, že jeho vláda splnila programové cíle na 93 %. Bylo to někdy na počátku tohoto roku, dnes už by možná nějaké to procentíčko i přidal.

Tím chci v podstatě říct jen a pouze toto: Procenta nejsou v politice ničím novým. Zaklínali se jimi naši komunisté (plány se plnily vždy na více než sto procent, někdy, zejména v počátcích, i na tři sta procent!) Naši politici kromě plnění svého programu právě na 93 % (to je proti komunistům úplná „volovina“) rádi operují růstem HDP, platů, výdajů na to či ono v procentech apod. Pak ale do schránek dostaneme volební lístky a tam se člověk doví, kdo se o jeho hlas uchází. A tam už o procenta vážně nejde – tam jsou lidé, které můžete znát a něco o nich víte.

Přeji vám i sobě u volebních schránek šťastnou ruku.