Jak má korespondenční volba zachránit SPOLU

Za mikrofonem stojí premiér Fiala a hřímá cosi o korespondenční volbě. Z pusy mu padají klišé jak z prasklýho pytle: že prý chce krajanům v zahraničí „umožnit jednodušší volby“, aby ti chudáci nemuseli jezdit nebo létat tisíce kilometrů. Jo, jasně. Ten, komu je obyčejnej člověk doma v Česku ukradenější než loňskej sníh, se najednou rozbrečí dojetím nad našincem v Sydney.

A víte co? Mně je úplně u prdele, jestli nějakej bejvalej Žižkovskej Pepík, Lojza z Hrdlořez nebo borec z Brna, co se odstěhoval kamsi na druhej konec světa, má jak volit. Rozhodl ses makat jinde, pod jinou vládou a v jiným systému? Tak se, hochu, nestarej o to, co se děje tady.

A pokud tě to tady přece jen žere, tak hejbni prdelí, přijeď a něco pro to udělej. Ne z gauče v Kanadě s hrnkem latté v ruce.

A teď si položme otázku:

Proč najednou ten zájem o krajany?

Odpověď je jednoduchá jak facka – protože se blíží volby a Fiala ví, že doma mu už tolik lidí na špek neskočí. Tak to zkouší na ty, co už tu roky nežijou, a o zdejší realitě mají představu jak z pohlednice z devadesátýho osmýho. Ti totiž uvěří, že „česká vláda se o ně stará“. No a že si u toho Fiala přihraje polívčičku? Ale kdepak, to je přece „služba občanům“.

Když se pak hlasy sečtou, bude se v ODS tleskat, že jim pomohli zachránit křesla. Že mezitím doma babička volí z bytu, kam už rok nedojela pošta, a kde listonoš nechává důchody u sousedky, protože schránka nefunguje – to už nikoho nevzrušuje.

Takže, pane premiére, jestli chcete dělat volby „jednodušší“, začněte tady doma. Až si bude moct volit dělník po noční, co sotva vleze do volební místnosti, bez hodin čekání, pak možná uvěřím, že vám jde o spravedlnost. Do té doby vám na ty řeči o „starosti o lidi“ zvysoka… no však víte.

Protože ruku na srdce – korespondenční volba není žádná romantická pohádka o svobodě a demokracii. Je to čistá matematika hlasů. Sedí se v kanceláři, počítá se, kde by se daly sehnat ty „chybějící“ procenta, a ejhle – krajani! Stačí jim poslat lísteček, přihodit trochu patosu o vlasti a je to. Levnější než opravovat silnice a účinnější než platy učitelů.

Takže až se příště premiér postaví k mikrofonu a začne zase zpívat ódy na české duše v cizině, vzpomeňte si, že nejde o vás. Jde jen o to, kdo se po volbách usadí na vládní židli – a jestli u toho někdo doma padá na hubu, to už se v téhle rovnici nepočítá.

Poznámka z pekelné redakce: Tohle není o tom, aby měl Franta z Chicaga šanci poslat lístek. Tohle je o tom, aby měl Fiala z Prahy šanci poslat vám další účet.