Jak má společnost zabránit těm pracovitým, aby na tom nebyli lépe?

Roger Scruton napsal více než 50 knih a neochvějně hájil principy tradičního konzervatismu. V dobách komunismu podporoval československé disidenty, za což dostal od Václava Havla medaili Za zásluhy.

Mezi jeho méně známá díla patří například kniha o sexuální touze s názvem „Sexual Desire: The Moral Philosophy of the Erotic”. Knihu napsal, protože se moderní filozofie podle jeho názoru sexuální touze spíše vyhýbala. V knize obhajuje mravnost, ale přiznává, že „je nemožné vysvětlit, co je mravnost, aniž by byl člověk nemravný”.

O rozporu progresivních ideologií píše ve své knize „Myslitelé nové levice”:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Nespravedlnost vládne

Levice spolu s jakobíny z dob Velké francouzské revoluce věří, že dary tohoto světa jsou rozděleny nespravedlivě a že chyba není v lidské přirozenosti, ale v útlaku, který praktikuje vládnoucí třída. Levice se profiluje jako opozice k zavedenému řádu a propagátorka nového pořádku, který napraví historické nespravedlnosti.

Existují dva hlavní důvody, které ospravedlňují honbu za novým pořádkem: osvobození a sociální spravedlnost. Ale osvobození, které propagují, neznamená jednoduše svobodu od politického útlaku nebo právo na vlastní rozhodování. Znamená osvobození se od stávajících struktur, které napomáhají útlaku: od institucí, zvyků a tradic, které formovaly sdílený systém norem a hodnot, jež leží v srdci západní společnosti.

Égalité neboli rovnost

Sociální spravedlnost již není rovnost před zákonem, ale důkladné přeskládání společnosti, v jehož rámci budou zpochybněna všechna privilegia, hierarchie nebo nerovnoměrné rozdělení majetku a příjmů. Jakákoli nerovnost v kterékoli oblasti, ať už je to majetek, sociální postavení, příležitost ke vzdělání nebo cokoli jiného, je nespravedlivá, pokud není prokázán opak. V každé sféře lidského života, ve které může být postavení jedinců porovnáváno, je rovnost žádoucím výchozím stavem.

Žádná stávající norma, hierarchie nebo zavedený zvyk nemůže být více než rovnost.

Jak bránit těm schopným?

Přitom osvobození, tedy individuální svoboda, a sociální spravedlnost jsou vzájemně neslučitelné. Pokud znamená svoboda uvolnění potenciálu každého jedince, jak zabrání společnost těm ambiciózním, energickým, inteligentním, dobře vypadajícím a silným, aby v něčem předstihli ostatní, a co by měla společnost dělat, aby jim v tom zabránila?

Na tuto otázku je lepší nehledat odpověď. Tím, že levice ve jménu svých dvou ideálů vyhlásila válku tradičním institucím a hierarchiím, je schopná zatemnit konflikt, který mezi nimi panuje. Navíc je sociální spravedlnost tak důležitý cíl, že ospravedlňuje jakoukoli akci, která je jejím jménem navrhována.

Místo toho, aby se levice snažila definovat cíle svého osvobození a spravedlnosti, přišli myslitelé progresivní levice s úzkým pohledem na moderní svět, ve kterém proti sobě bojují síly temnot a síly světla.

Morální asymetrie

Navíc existuje morální asymetrie, která připisuje levici monopol na morální ctnosti a používá termín „pravice” vždy ve spojitosti s útlakem nebo s negativním nádechem. To vede k logické asymetrii, neboť břímě důkazu leží vždy na straně opozice vůči levicovým ideálům.

Progresivní levice si odložila Marxovy brýle. Její dva cíle zůstávají stejné, ale nově jsou zaváděny za pomoci legislativy a vládních komisí, které dostaly pravomoc vymýtit všechny kořeny diskriminace.

Napsal Roger Scruton v osmdesátých letech minulého století.

Kniha byla označena za jednu z jeho nejkontroverznějších, protože v ní nemilosrdně kritizoval velikány moderního levicového hnutí: Marxova následovníka Antonia Gramsciho, jehož myšlenky přetavil německý aktivista do hesla o dlouhém marxistickém pochodu institucemi, nebo představitele frankfurtské školy, jež dala progresivní levici návod, jak rozvrátit svobodnou společnost za pomoci různých utlačovaných menšin, které mohou nahradit již málo revoluční Marxovu třídu pracujících.