PETR VLK

Včera  Kosa přetiskla  z  německého webu Journalistenwatch.com článek  o  tom, že Leyenová a  její  bruselská komis  „potěšila“  všechny, co  žijí  na území  EU, bez ohledu  na  to zda  jsou  občany  členských zemí  nebo  jen zd e bydlícími příslušníky jiných  států, tím,  že  jim nedovolí, počínajích 11. lednem 2027 používat  bankovní konta  v  zemích mimo unii, pokud  náhodou  taková  banka nemá regulérní pobočku v  zemi  EU , kde dotyčný  bydlí.

V komentáři  doslovu jsem  s e zmínil,  co  euro  i  národní papaláše  k tomu vede – prostě nedostatek financí na jejich  šílenosti a snaha  hrábnout  si na  úspory  občanů.

Dneska dám z  webu Journalistenwatch.de  další  článek,  který  přesně tohle  téma pojednává v detailu,  ohledně  toho, co se  připravuje v  sousedním Německu:

Wie der Staat das Ersparte seiner Bürger „rauben“ möchte

Jak stát  chce  „okrást“ svoje občany o jejich úspory

To není zbožné přání. Každý, kdo neustále utrácí příliš mnoho peněz za příliš mnoho nesmyslů, nakonec skončí na mizině a/nebo se silně zadluží. A protože progresivistický  stát předpokládá, že těžce vydělané peníze jeho občanů mu již patří, neustále vymýšlí nové schémata, jak od svých občanů, respektive z jejich spořicích účtů, vytáhnout peníze.

Zde jsou dva nedávné příklady, které ilustrují nenasytnou chamtivost progresivistického státu:

Marie píše:

Spolkový ministr financí Lars Klingbeil (SPD) plánuje rozsáhlý zásah do majetkových práv prostřednictvím tzv. „zákona o celní a finanční spravedlnosti“. V budoucnu by mohl být majetek za určitých podmínek zabaven i bez předchozího odsouzení za trestný čin.

Důraz je kladen na tzv. „administrativní vyšetřování a zajištění majetku“ (aVES). Pokud existuje dostatečné podezření ohledně původu majetku, neměl by být konkrétní trestný čin povinným předpokladem pro státní zásah.

To ohrožuje velmi problematické obrácení důkazního břemene: Stát by již nebyl pouze ten, kdo by musel prokazovat, že majetek pochází z trestné činnosti. Dotyčná osoba by se mohla ocitnout v situaci, kdy musí věrohodně prokázat legitimní původ svého majetku. To může být prakticky obtížné, ne-li nemožné, zejména pokud byl majetek nahromaděn před desítkami let.

To, co se v současnosti ospravedlňuje luxusními auty a hodinkami, se v podstatě týká mnohem většího problému: Jak bezpečný je soukromý majetek, pokud státní zásah již nutně nevyžaduje jako výchozí bod prokázaný trestný čin?

Stefan Homburg proto projekt označuje za „útok na soukromý majetek“. A skutečně, taková konstrukce se dotýká jednoho z nejzákladnějších principů právního státu: Stát musí prokázat svá obvinění – nikoli občan jeho nevinu.

Ti, kteří po celá desetiletí pracovali, spořili, kupovali si dům nebo budovali majetek, by jednoho dne neměli muset stát před státem a vysvětlovat, proč jim jejich majetek vůbec patří.

Matthias v. Diener s druhým příkladem:

„Šéfka EU Ursula von der Leyenová zaměřuje svou politiku na těžce vydělaný majetek občanů. V bezprecedentním prohlášení bez obalu označuje soukromé bankovní vklady evropské populace za nehybné a poukazuje na to, že na soukromých bankovních účtech leží deset bilionů eur. Podle jejího požadavku by tyto peníze měly být letos zpřístupněny velkým evropským korporacím.“

Aby byl tento přístup umožněn, Brusel již vytvořil vhodný nástroj: Za konceptem Unie úspor a investic se skrývá plán na politické přesměrování kapitálu soukromých úspor. Prostřednictvím nových finančních triků, rizikových sekuritizací a centralizovaného bruselského dohledu má být mobilizováno až 470 miliard eur.

Kritici varují před plíživým vyvlastňováním zadními vrátky: Peníze občanů mají být směrovány na kapitálový trh, aby se zmírnila rizika pro firmy, zatímco individuální střadatelé nesou plné riziko ztráty.

Nezapomínejme: De facto plánovaný zákaz hotovosti, aby se všechno, absolutně všechno, dostalo pod kontrolu progresivistického státu.

Kdy už konečně panovník ukáže svým až příliš dobře placeným zaměstnancům v politickém systému červenou kartu a udělá si se svými penězi, co chce?

Zde je další důležitá petice k tomuto tématu:

Zastavte digitální euro – NE státní kontrole kapitálu!

Eurozóna nese státní dluh ve výši téměř 14 bilionů eur. Vzhledem k rostoucím úrokovým platbám a klesající ekonomické produkci je tento dluh neudržitelný . Lze jej řešit pouze postupným vyvlastňováním . Historie ukazuje, že negativní reálné úrokové sazby a nekontrolovatelná inflace vždy vedou k přímému přístupu k soukromým aktivům . EU v současné době připravuje vše nezbytné k tomu, aby peníze občanů již nemohly být před tímto přístupem chráněny. Digitální euro v tom hraje ústřední roli.

Dne 9. července 2026 se Evropský parlament rozhodl  zahájit tzv. trialogová jednání s ostatními institucemi EU o zavedení digitálního eura ; to znamená, že klíčová fáze nyní probíhá a z velké části probíhá za zavřenými dveřmi . EU prodává digitální euro jako „ pohodlný, bezplatný a bezpečný “ doplněk hotovosti. To je obal. Realita je zcela jiná.

1. Digitální euro jsou programovatelné peníze centrální banky . Každá transakce probíhá přes infrastrukturu, kterou plně kontroluje Evropská centrální banka (ECB) a vládní agentury. To, co se dnes prodává jako „ ochrana dat“, by se zítra mohlo prostřednictvím aktualizace softwaru transformovat na systém sociálního kreditu nebo uhlíkový účet , kde vláda rozhoduje, zda je každá transakce povolena  pro konkrétní účel . Systém, ve kterém jsou transakce již dnes „ ověřovány “, aniž by bylo možné kdykoli deaktivovat základní kontrolní architekturu, nejsou peníze – je to gigantický systém sledování .
2. Horní limit pro držení peněz odhaluje skutečnou podstatu systému. Parlament výslovně plánuje „ limit pro množství digitálních eur, které může jednotlivec vlastnit “. Oficiálně se jedná o „ ochranu finančního systému “. Ve skutečnosti to znamená, že stát určuje, kolik vašich vlastních peněz můžete vlastnit . Nejde o měnovou politiku, ale o kontrolu kapitálu v nejčistší podobě .
3. Kontextem je krize státního dluhu . EU utahuje smyčku. S novou směrnicí EU od ledna 2027 fakticky zabrání svým občanům v otevírání účtů mimo EU – pokud dotyčná banka nemá pobočku v EU, která spravuje peníze. To by mělo spustit varovný signál; v podstatě se staví fiskální zeď ! Digitální euro je chybějícím dílkem skládačky: Ti, kdo zakazují účty v zahraničí a zároveň zavádějí plně kontrolovatelnou měnu centrální banky, nebudují platební systém – připravují se na loupež .

Toto je skutečná funkce digitálního eura: finanční systém, ve kterém je každé euro viditelné, omezitelné, zmrazitelné a v nejhorším případě zabavitelné. Limit držení je nejpoctivější částí zákona, protože otevřeně říká, že váš majetek patří systému, nikoli vám. Měna, kterou nelze volně držet, volně pohybovat ani volně utrácet, vůbec není měnou – je to poukaz vydaný státem, platný dle jeho uvážení. Jednání probíhají a čas se krátí. Pozdvihněme proto nyní svůj hlas za svobodu a jednoznačně vyzvěme Evropský parlament, s připojenou peticí, aby okamžitě zastavil trialogová jednání o digitálním euru, opustil legislativní balíček a místo toho právně zajistil právo na hotovost a volný pohyb kapitálu. Podepište prosím tuto nesmírně důležitou petici ještě dnes a také informujte všechny své přátele a známé o tom, co Brusel plánuje, sdílením a šířením petice. Zvyšování povědomí je klíčové. Pouze společně můžeme zabránit EU v přístupu k našim úsporám!

Petr Bystroň, německý europoslanec za  AfD

*****

Nikdy  jsem  si nemyslel, že  bych podpořil cokoliv od  německé AfD. Ne, že  bych  nesouhlasil s  jejími  programovými tézemi v mnohém. Ale  mám strach z  toho, že probouzí německý  nacionalismus, zejména skupina  kolem  duryňského  fýrera Bjorna  Höckeho. K němu a  jeho soukmenovcům je nutno přistupovat  jak k otrávené  návnadě.  To  jsem si  byl, jsem a budu  vždycky  vědom.

Nicméně tady  jsem  neváhal  ani  chvilinku na  petici  podpořil. Stačí,  když rozkliknete link  té  petice.  Narazíte  na  ni  vpravo nahoře.  A  vyplňujete  jen  tři údaje – jméno, Příjmení a  mail. Nikoho  tímto  nevyzývám  k  účasti. Jsem si vědom  toho,  že internet nic nezapomíná a kdo ví, co bude  a nebude  trestné  za nějakých deset let…

Nicméně Bystroňovy  úvahy  nepokládám za   poplašnou  zprávu, natož  za její  šíření. Nýbrž  bohužel odpovídají  zcela  mému  hodnocení  toho, co Brusel  už ohledně  privátních  financí  předvedla a  co prokazatelně  okolo  nich připravuje. Zadluženost už je tak  veliká, že  ji  běžným způsobem splatit  nelze. Jen  tím, že  se  sáhne na  úspory  občanů nějakou  formou. Ale  ta  forma musí  mít  parametry  vaření žáby!  To znamená  udělat  to tak, aby  si  ta opatření občánek v lepším případě dokonce pochvaloval  – nejspíše tak, že  jde o opatření proti zločincům, co perou špinavé  peníze  a v  tom  případě horším – aspoň neprotestoval.  A  přesně  to v  sobě  nese  ten  praktický  zákaz  kont  mimo EU pro občany  na území EU, představa  Leyenové  o  „mobilizaci“  půl bilionu Eur  pro evropské finanční trhy a   zavádění  onoho digitálního  Eura.

Digitální  koruna  zatím nehrozí, takže  tohle  je další a mimořádně  silný  argument  proti vstupu  do Eurozony, jak  požaduje  superekonom Pávek,  absolvent  elitního  ekonomického vzdělání  na  vojenských  kadetkách.

 

KOSA NOSTRA