Jak řídit ekonomiku? To věděli již před tisíci lety v Číně

Mencius žil přibližně ve stejné době jako v Řecku Platón a Aristoteles, to jest ve 4. století před n. l. V Číně je považován za druhého velkého filozofa. Tím prvním je Konfucius, jehož dílo Mencius jako jeho žák pečlivě studoval.

Období válčících států

Mencius žil v době takzvaného období válčících států. Na území Číny byly původně desítky malých státních útvarů, které ovládaly jednotlivé aristokratické rodiny. Na počátku 5. století před n. l. zůstalo sedm států, které mezi sebou začaly brutálně válčit. Jejich boje trvaly přes dvě stě let a na jejich konci v roce 221 před n. l. vznikla první velká dynastie, která vládla na celém území Číny. Stalo se tak ve stejné době, kdy mezi sebou v Evropě válčily Řím a Kartágo a jen o pět let dříve, než slavný Hannibal po přechodu Alp zmasakroval římská vojska v bitvě u Kann.

Období válčících států se ale také vyznačovalo intelektuálním rozvojem, jehož je Druhý mudrc Mencius důkazem. Cestoval po různých oblastech Číny a radil vládcům jednotlivých zemí. Jeho diskuze s králi a rady, které jim dával, později sepsali jeho žáci do knihy, která nese název „Mencius”.

Vysoké daně jsou špatné

V oblasti ekonomiky zastával Mencius názory podobné Adamu Smithovi, který je hlásal o dva tisíce let později. Král se nemá míchat do stanovování cen zboží na trhu, protože to sníží kvalitu zboží. „Když bude dobrá bota za stejnou cenu jako bota mizerná, bude někdo vyrábět pěkné boty?” Mencius se stavěl proti tehdejšímu přesvědčení, že všichni lidé by se měli podílet na práci v zemědělství. Tvrdil, že dělba práce vede ke specializaci, která zajistí větší množství zboží s menším úsilím, z čehož bude mít prospěch celá společnost.

Jednou z konverzací popsaných v knize je diskuze na téma daní. Mencius byl odpůrcem vysokých daní, protože stejně jako Konfucius věřil, že úkolem vlády je podporovat a kultivovat ctnostné občany. Král se Mencia zeptal, je-li přiměřené snížit vysoké daně, které na své poddané postupně uvalil.

Mencius mu odpověděl: „Předpokládejme, že existuje osoba, která sebere každý den svému sousedovi jedno kuře. Někdo mu řekne, že to není způsob, jakým by se měl chovat gentleman. On se zeptá, zda by bylo přiměřené, aby mu bral jedno kuře každý měsíc a přestal s tím na konci roku.” Mencius konverzaci uzavírá jednoduchou radou: „Jestliže člověk ví, že něco není správné, měl by to rychle přestat dělat.”

Daňový systém

Dalšímu vládci navrhl jednoduchý daňový systém. Půda v každé vesnici by byla rozdělena na devět stejných čtvercových sekcí. Každá rodina by dostala jednu z nich. Veškerá produkce z přidělené sekce by připadla rodině. Devátá sekce by byla společná a rodiny by se o její obdělávaní musely podělit. Produkce deváté sekce by byla odvedena králi jako daň. (pozn. autora: Tedy daňová sazba ve výši 11 %.)

Válečné úsilí mezi sebou soupeřících států Mencius odsuzoval. Tvrzení, že je možné vybudovat prosperující stát prostřednictvím války, je něco jako tvrdit, že „když se člověk vyšplhá na strom, nalezne rybu”.

Vládce má být vzorem

Podle obou velkých čínských filozofů je vládce povinen udržovat vysoké standardy svého charakteru. Jeho příklad je vzorem pro celou společnost. Neměl by vládnout silou, ale být vzorem, protože „když se bude snažit řídit lidi pomocí regulací a nutit je k jejich dodržování za pomoci trestů, lidé se nebudou projevovat a ztratí cit pro ostudné chování”.

Není-li vládce schopen dodržet vysoké morální standardy nebo selže při plnění svých závazků vůči lidem, je morálně ospravedlnitelné, aby byl ze své pozice odstraněn, a to i silou, bude-li to nezbytné.

Lidé jsou v jádru dobří

Nejznámější je Menciova teorie, že lidská přirozenost je v jádru dobrá. Definoval čtyři vrozené etické předpoklady, které považoval za základní ctnosti. Je to shovívavost, spravedlnost, moudrost a slušnost. Přirovnával je k výhonkům obilí.

Jako příklad uváděl rolníka, který se vydal na kontrolu obilí na poli. Když viděl, že obilí ještě není připravené na sklizeň, začal klasy povytahovat, aby obilí rostlo rychleji. Když na pole přišel o několik dní později jeho syn, viděl, že klasy seschly. Jaká je pointa příběhu? Není možné donutit obilí silou, aby rostlo. Je nutné mu dát dobré podmínky. Stejně tak ani lidé nebudou morálně vzkvétat proto, že jim to někdo nařizuje a hrozí jim trestem. Je nutné pro to vytvořit podmínky.

Tolik Druhý mudrc Mencius ve 4. století před n.l.

Post scriptum

Pozn. autora:

V 18. století přišel se svojí teorií Adam Smith. Její důležitou součástí, která zůstává často opomenuta, je poznání, že svobodná společnost nabízí lidem podmínky, aby mohli morálně vzkvétat, podobně, jako mohlo růst obilí na dávném příkladu z Číny.

Každý člověk v sobě skrývá v různém poměru pana Jekylla a pana Hydea. Nikdo není jen dobrý, nebo jen špatný. Adam Smith argumentoval, že jedině svobodná společnost je schopná pracovat s průměrným člověkem, který je jeho slovy „spíše pohodlný až líný, lehkomyslný a rozhazovačný”. Svobodná společnost nepotřebuje člověka „nového typu”, který by nezištně pomáhal vytvořit ráj pro všechny.

Svobodný trh s minimem státních zásahů motivuje člověka, aby překonal svoji lenost a snažil se druhým lidem nabízet něco, co si od něj dobrovolně koupí. Jedině tak zbohatne. Navíc se při obchodní směně musí chovat slušně.

Systém regulací a dotací podporuje v každém člověku pana Hydea. Vyplatí se lhát a servilně přikyvovat úředníkům. Více nezíská ten, kdo bude pracovat usilovněji, ale ten, kdo dokáže odvážněji zalhat, tady zatlačit a bezostyšněji obejít nesmyslné regulace.

Podle Adama Smithe dává svobodná společnost člověku správnou motivaci, aby upravil svoje jednání. „Úspěch svobodného trhu nezávisí na tom, jestli se lidé stanou lepšími, než jsou teď. Využívá člověka se všemi jeho vlastnostmi a komplexností, někdy dobrého člověka, někdy špatného, někdy inteligentního, častokrát hloupého.”

To je poznání z dávné Číny staré více než dva tisíce let, které popsal Mencius, a často opomíjený aspekt teorie Adama Smithe z jeho knihy „Bohatství národů”.