Jak se Ukrajina může vyhnout tomu, aby se stala dalším Somálskem?

PETR VLK

Nikdo  neví  jestli a  kdy  zavládne  na  Ukrajině  mír. Nicméně  občas  mne napadne, co asi  Ukrajinu po tom čeká  a  jaká  asi bude její budoucnost.

Naprosto  nesdílím sliby  papalášů  kolektivního  Západu a  jejich vytahování se, jak se postarají a nebudou litovat ani  potu ani  financí na její příkladnou znovuvýstavbu,  aby  opilý  ruský  mužik na  vlastní  oči viděl,  jak  z popela  povstane  krásná, kvetoucí, bohatá  demokratická  země, kde  slova  jako korupce, nepotismus, rozkrádání vyškrtli  ze  svého slovníku. Na  rozdíl  od Putlerovy  říše  zla  a tmářství. Prostě,  že  budoucí  mírový  příběh  Ukrajiny  a Ruska  bude  kopírovat  vzor  Koreje  jižní a severní!  Nic  takového se  nestane!  Na  to klidně  vsadím pravou i levou  ruku zároveň.  Až  Ukrajinci přestanou  umírat  na  frontě, přestanou  mít  význam.  Nějaká finanční pomoc,  ovšem  krajně nedostatečná vůči potřebám  válkou zničené  země, ale  bude  to jen zlomek toho,  co  tam jde  nyní  ve  formě  zbraní , dalšího vojenského materiálu a přímé podpory  ukrajinského rozpočtu, aby  se  ten nesesypal.  Prostě  kolektivní Západ  znovu postavení  Ukrajiny  nedofinancuje. Nebude mít  z  čeho.  Stejně jako se nepostaral o úspěch  Jižní Koreje. Ta  si  především pomohla  sama. Houževnatou a  pilnou prací  jejího obyvatelstva a konzistentní  ekonomickou politikou. Nic  neukazuje na  to,  že  by  totéž  fungovalo  v Zelenskylandu. Tolik  moje imprese a především předpověď.

Ale  není vůbec  důležité, co si  myslím  já. Při  sjíždění  ukrajinského  tisku,  míním  tím, echtovní  žlutomodrý  kyjevský provládní   mainstream ve  stylu  Slava  Ukrajině!, Slava  Herojam! na  mne  na  jednom z největších  kyjevských  webu Зеркало недели vyskočil  článek zabávající  se  týmiž  úvahami:

От сырьевого проклятия до экономического чуда. Как Украине не стать новым Сомали

podle  překladače

Od prokletí surovin k ekonomickému zázraku: Jak se Ukrajina může vyhnout tomu, aby se stala dalším Somálskem

Jaká je budoucnost ukrajinské ekonomiky po válce?

Ukrajina, kterou jsme „ztratili“, je industrializovaná země s 52 miliony obyvatel.

Ukrajina,  kterou jsme se stali, má válkou zničenou ekonomiku s populací 27–28 milionů lidí.

Jaká bude Ukrajina, kterou vybudujeme?

Bude to úplně stejné, jak to bude formovat nový model ekonomického rozvoje. Je ostuda to přiznat, ale ani v 35. roce nezávislosti jsme takový model nikdy neměli a stále nemáme.

Vláda nejprve v 90. letech provedla strukturální reformy, které měly vytvořit nezbytné předpoklady pro přechod od plánovaného hospodářství k tržnímu. „Vyřešila“ otázky „velké a malé privatizace“, zavedla vlastní měnu a daňový systém.

Na začátku prvního desetiletí prvního desetiletí 21. století dosáhla společnost a politické elity jakéhosi konsensu v podobě neformální společenské smlouvy: „My (elity) se nezasahujeme do toho, abyste si (lid) vydělali drobné, garantujeme relativně nízkou úroveň daní a určité sociální standardy; a vy (lid) se nezasahujete do toho, abychom (elity) dělili hlavní aktiva a finanční toky země.“

Právě v důsledku této „společenské smlouvy“ se na Ukrajině objevily dvě antagonistické třídy: mikropodnikání, které představovalo ideální model rozvoje ve formátu anarchokapitalismu a oligarchové, kteří prosazovali jakýsi model kvazi-státního kapitalismu, jenž fungoval prostřednictvím jejich moderování politického života v zemi a kontroly nad médii a stranami.

Od roku 2014 se naše ekonomika nachází na dlouhé cestě „reforem“, většinou „nesmyslných a krutých“.

Mezi úředníky se vytváří velmi škodlivá iluze, že „trh všechno vyřeší“, a jejich role je jakýmsi skrytým dirigismem na křižovatce rozpočtových finančních toků.

Během války dosahuje využití hlavních výrobních kapacit ekonomiky  úrovně 70 % při nezaměstnanost na úrovni 15 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. A tempo růstu HDP v roce 2025 na úrovni 1-1,5 %. Všechny tyto ukazatele zní jako nemilosrdný ortel pro vládu, která není schopna vytvořit alespoň střednědobou vizi ekonomického rozvoje, zajistit maximální zaměstnanost s nezaměstnaností maximálně 2-3 % a využitím výrobních kapacit na úrovni 85-90 %. A to s tempem růstu HDP na úrovni 7 % a vyšším.

  Jak by tedy mohl vypadat model růstu po válce?

Friedrich Hayek by řekl: „Co je už mrtvé, nemůže zemřít, a musí být pouze pohřbeno, bez ohledu na to, jak nepříjemné to bude“

John Maynard Keynes by s ním ale polemizoval: „Nikdy není pozdě pohřbívat, ale možná si nejdřív musíte sundat smyčku z krku.“

Prokletí zdrojů je to, co nazývají stavem zemí, které se spoléhaly na bohaté nerostné zdroje nebo žádané jednotlivé produkty, a kvůli tomu ztratily komplexní tón svých národních ekonomik.

Ukrajině se svého času říkalo „východoevropský tygr“. Bohužel surovinová prokletí v naší ekonomice je asi nejpříznačnější ze všech evropských zemí.

V roce 2005 tvořily zemědělské suroviny 20 % struktury národního exportu. To je úměrné exportu komplexních průmyslových výrobků s vysokou úrovní přidané hodnoty.

Před vypuknutím totální války tvoří vývoz zemědělských surovin již 50 % a složitých produktů 5 %.

V současné době dosáhl export zemědělských surovin 80 %.

Během války hořeli tři „papíroví tygři“ národního hospodářství:

-sektor IT služeb (jehož významná část byla přemístěna do jiných zemí);

-export pracovních zdrojů, kdy Ukrajina dostávala transfery ze zahraničí (toto číslo kleslo na méně než 10 miliard dolarů ročně); a kupodivu se hroutí i

-sektor surovinového zemědělství, a to i přes svou dominanci ve struktuře exportu (kvůli logistickým a dopravním problémům, vysokým cenám hnojiv a paliv, vojenským rizikům atd.).

To znamená, že naši úředníci se spoléhali na export surovin (zemědělských, digitálních, „pracovní síly“), ale toto schema se během války neosvědčilo.

Proč? Protože během války fungují sázky pouze na sektory materiální výroby (kvůli zvýšené poptávce po specifických materiálních zdrojích) a sektor služeb (pro udržení zaměstnanosti).

Materiální výroba je správně kalibrovaná státní průmyslová politika (kterou nemáme).

A sektor služeb je ekonomická svoboda, které také moc nemáme.

Hlavním důvodem neúspěchů bylo zaměření na monoprodukci surovin s klesajícími výnosy a nesprávné uplatňování teorie absolutních a komparativních výhod Adama Smitha a Davida Ricarda.

Tyto teorie říkají, že pokud má Ukrajina nejlepší sadu absolutních podmínek nebo alternativních nákladů při produkci zemědělských surovin, pak by se měla specializovat na produkci surových zemědělských produktů.

Ve vztahu k Ukrajině vypadá tato past chudoby takto:

jelikož máme příznivé podmínky pro zemědělství a absolutní i komparativní výhody v tomto odvětví ve srovnání s jinými zeměmi, musíme se soustředit na produkci kukuřice, obilí, tedy surovinových monoproduktů s klesajícími výnosy.

Na rozdíl od zboží s vysokou přidanou hodnotou je však v zemědělské výrobě nemožné dosáhnout úspor z objemu. U výroby osobních automobilů tak zvýšení objemu výroby povede ke snížení nákladů na jednotku zboží, zatímco v zemědělském sektoru a těžebním průmyslu naopak každá další tuna pšenice nebo nová tuna vytěžené rudy vyžaduje nové náklady: úrodnost půdy se vyčerpává, zásoby rudy také.

V důsledku toho jsme získali ekonomiku, ve které se rozvíjela pouze ta odvětví, která buď měla absolutní výhody na světovém trhu, nebo se orientovala na produkci zemědělských monoproduktů a surovin s nižšími výnosy.

Odvětví s rostoucími výnosy, která by mohla být založena na využití relativních výhod, jako je zpracování, výroba spotřebního zboží, strojírenství atd., se prakticky nerozvíjela.

K čemu mohou takové nerovnováhy v našem vývoji vést?

Až do roku 1960 byla somálská ekonomika co do kvality před Jižní Koreou. Jižní Korea se však díky svému zaměření na rozvoj kreativní a inovativní ekonomiky (ačkoli předtím byla zavedena nezávislá průmyslová politika) dokázala vymanit z bludného kruhu absolutních a relativních výhod v podobě levné pracovní síly a zaměření na zemědělství.

A Somálsko si „získalo“ své konkurenční výhody v tak úžasné činnosti, jako je „chytání“ cizích tankerů.

Proto se Ukrajina musí místo modelu surovin a průmyslu posunout k modelu klastrového rozvoje, který spočívá v kombinaci všech faktorů výrobních sil: lidských, přírodních, infrastrukturních, konkurenčních a energetických.

Měly by se jednat jak o cílené a technologické, tak i o široké mezioborové klastry.

Je zřejmé, že biotechnologický klastr by se měl stát základem na Ukrajině: nejen produkce potravin, ale také vedoucí pozice ve výrobě biopaliv, rostlinných bílkovin, lecitinu, izolátů a doplňků stravy.

Maximalizace tvorby přidané hodnoty stimulací vertikálně integrovaných výrobních systémů.

Vytváření regionálních rozvojových klastrů ve formě územně-ekonomických regionů a udělení práv  takovým klastrovým formacím provádět vlastní daňovou a investiční politiku (při zachování funkcí celostátních daní).

Fiskální pobídky by měly fungovat výhradně na podporu vývozu produktů s vysokou úrovní přidané hodnoty. Tedy vrácení DPH – pouze u druhů komplexního zboží, nikoli surovin. Zdanění vývozu surovin zvláštními cly a soustředění těchto zdrojů do zvláštního národního rezervního fondu pro realizaci investic do strukturální restrukturalizace ekonomiky nebo pro rozdělení pravidelných plateb takového fondu mezi občany.

Rozvoj klastrů strojírenství, elektroniky, energetiky, chemického a obranného průmyslu.

Zavedení pásu zvýšené industrializace a urbanizace kolem ukrajinských jaderných elektráren vytvořením charterových měst (svobodných měst) s plným osvobozením malých a středních podniků od daní a regulačních postupů. To by mělo také vyřešit problém ubytování milionů vnitřně vysídlených osob.

Využití kreativního potenciálu ukrajinských měst stimulací rozvoje technologických parků na průsečíku vzdělávacích, vědeckých a průmyslových platforem.

Skutečnou daňovou revolucí je fiskální emancipace obyvatelstva, tj. přenesení práva na samostatné placení daně z příjmu fyzických osob na zaměstnance (a odstranění této transakční zátěže z podnikání). Se současným udělením občanům práva na široký daňový bonus ve výši investice do jejich rodiny.

„Nulová skupina“ podnikatelů – vytvoření speciální skupiny pro mikropodnikání, kdy je do určité příjmové hranice ve formátu rodinných podniků tato činnost obecně osvobozena od povinnosti platit jakékoli daně a poplatky, podrobovat se kontrolám, získávat povolení atd.

Desetiletá daňová amnestie je legalizace kapitálu jednorázovým příspěvkem do bankovního systému bez placení daní.

Harrodův-Domarův model, dokončený po druhé světové válce v roce 1946, hovoří o efektu „velkého ekonomického tlaku“. Ukrajina by měla dosáhnout právě tohoto synergického efektu.

To znamená, že Ukrajina potřebuje injekci „adrenalinu“ do svého ekonomického srdce.

Mělo by se jednat o složený stimul ve formě:

• monetární impuls od NBU – refinancování investic bank do infrastrukturních dluhopisů a průmyslových hypoték Národní bankou;
• daňový impuls v podobě radikálního snížení daní z práce s odpovídajícími kompenzátory (zdanění renty a příjmů ze surovin), který by měl současně výrazně zvýšit celkovou solventní poptávku obyvatelstva a snížit vývoz kapitálu ze strany finančních a průmyslových skupin zaměřených na suroviny;
• rozpočtový impuls ve formě výdajů na infrastrukturu a energetickou obnovu;
• investiční impuls vytvářením bodů udržitelného růstu a zvyšováním multiplikátoru růstu.

Stát se samozřejmě musí starat i o ochranu domácího trhu, protože jinak veškerý impuls půjde do nákupu dováženého zboží. Důležité je také uplatňovat širokou škálu pobídek pro rozvoj exportu, zejména v segmentu malých a středních podniků.

Ekonomické lifty pro rozvíjení vlastního podnikání – od nulového zdanění rodinných podniků až po jednoduché daňové modely malých podniků, dále přes obecný řád zdanění středních podniků a zvýšené zdanění finančních a průmyslových skupin, a ne naopak.

Obecně by nový model vývoje měl trochu připomínat indický tanec: jednou rukou zašroubujeme žárovku na lustru a druhou hladíme psa u nohou.

Tedy silný stát na makroúrovni, schopný chránit domácí trh a podporovat export svých firem do zahraničí, a úplné odstranění vlivu státních regulačních orgánů na mikroúrovni, kde se rodí prvotní impuls podnikatelského ducha, který je jen třeba uvolnit. A v tomto případě to přinese národní ekonomice zlatá jablka omlazení.

A pak se uskuteční ukrajinská alija – návrat Ukrajinců ze zahraničí do rostoucí a svobodné ekonomiky.

***

Je  fajn,  že  si  někdo  na  současné  Ukrajině  láme  hlavu  s  tím, co dělat,  DEN POTÉ!  Po  té, co  se přestane  střílet…. Co dělat,  aby  se  Ukrajina  nestala  druhým Somálskem.  Jen kousek od  našich hranic…..

Nicméně  když  ty  sofistikované  rady a  ony  opravdu  sofistikované  jsou,  bez debaty, pak mi  to připadá,  jako  kdyby  někdo plánoval,  že  bude  jezdit  ve  Ferrari  po nekonečných lánech ukrajinské  černozemě!  Ačkoli  tam  se  daleko více hodí  traktor. A nikoli ten  úplně nejnovější, nýbrž  jakýkoli  traktor. Protože  i těch  bude v  den D+1 zoufalý  nedostatek.

Autor  volá po podpoře  supermoderní  ekonomiky, produkující  zboží s ohromující  přidanou  hodnotou,  votuje  za  co nejnižší  daně, osvícenou, lépe – mimořádně osvícenou státní  hospodářskou politiku a  opuštění  tradiční  ukrajinské ekonomiky,  založené  exportu  agrárních produktů  plus  surovin nebo polotovarů…..

Krásné  vize. Ale  my  v  Česku  slýcháme, zejména  vždycky  před  volbami,  že nutně  musíme  opustit  svět  montoven a  přejít  do světa  mozkoven…  Jak se  to  našim papalášům  daří, víme… A to zdejší korupce se  té  ukrajinské  neblíží   ani na  dostřel  balistickou raketou středního doletu,  země  není  zdevastována  3,5 roky  vyčerpávající  války,  nezmizela  1/3 obyvatelstva, tuzemská  neúcta  k  právu  v podání mocných  by  na  Ukrajině  nejspíš  vzbudila  domnění,  že  se  vrátil  do země  právní  stát,  jak  ho Ukrajina  v  celých  svých dějinách nikdy  nepoznala. Česko není  zatíženo  ani  nejméně  0,5 milionem těžce a nevratně  zmrzačených, a několika miliony  vnitřně  vysídlených,  naše  dluhová  služba  zatím představuje, opakuji  ZATÍM, sice  obtížný  leč  zvládnutelný  problém. Atd.,atd.

Když  si  pěkná  a moudrá  slova  nasvítím  touhle  optikou, pak mi  z  toho,  nechť se  Ukrajinci nezlobí – k jejich, ale i  naší  škodě  vychází  to Somálsko. Mohou  ho,  snad / i když pochybuji i  o  tom/ odvrátit  jen  masivní  západní  dotace, trvající  nejméně  dvě  dekády, kdy  na  samém začátku  kolektivní  Západ  = USA, Evropa, Světová banka, Mezinárodní  měnový  fond  a další podobní  odepíší  veškeré  ukrajinské půjčky.Udělají  to?  Nevěřím!

Pokud  jde o  onu úžasnou  ekonomickou transformaci  – od produkce  a vývozu  zemědělských  komodit a surovin ve  prospěch  high  tech, nezbývá, než  Zerklau  nedělji, předat  dvě  špatné  zprávy:

1. opuštění  agrární  a  těžební  ekonomiky  není reálné!  Od  té  doby, co  Black Rock, Amundi a  další největší  světoví  žraloci skoupili  ukrajinskou černozem už  Ukrajina  o svém  agrárním sektoru  NEROZHODUJE a  rozhodovat  nebude!!!  Nikdo, kdo  vlastní  miliony  hektarů  nejkvalitnější  černozemě  na planetě  NEDOVOLÍ,  aby  toto své  bohatství  neexploatoval!  A  to  samé  zařídil  Zelenský  svým krajanům ohledně  surovinového bohatství  země!!! Když podepsal  s Trumpem  tu slavnou dohodu  o podloží!!! Zerkalo nedělji si může  psát , co  chce.  Rozhodnou  vlastníci,  kterým Zelenský  dobrovolně a  za  30 stříbrných /a  kdo  ví jestli/, předal  normálně  nezcizitelný  národní majetek!
2. ta  high tech  ekonomika  vyžaduje  na počátku  velké  vstupy. Kapitálu.  A  kdepak  ho  asi tak  zbídačelá  země  vezme??? Ona  zmiňovaná  Korea kdysi začala  výrobou špendlíků,  hřebíků. nýtů a  podobného zboží. Příjmy  nepromrhala  nýbrž  reinvestovala. A  škudlila a  škudlila. A  znovu investovala. Jak  do  technologií, tak  do vzdělání. A  mimořádnou  asijskou  pílí a sveřepostí.  Korejci  také  nemohli nikam  emigrovat, na  rozdíl od  Ukrajinců.  Proto  jsou  tam kde jsou.  Nevěřím na možnost,  že  Ukrajina  je  schopna  zopakovat jejich zázrak!!!  stačí se podívat, jak prohospodařila  svůj  primát  nejrozvinutější  sovětské republiky od  doby  svého  vzniku  jako samostatného státu  do data  vypuknutí  nesmyslné  války!

Aby  mi bylo správně  rozuměno  – neraduji se ani trochu  ze  své předpovědi. Žádná  radost, ani trochu. Natož  škodolibá!  Somálsko na  našich hranicích představuje  skutečnou  katastrofu pro  nás.  Poděkujme  za  to  Pávkovi, Fialovi, Obludáriu a  jejich  vzorům  z  kolektivního Západu! A  Zelenského  obludné  hlouposti  a lhostejnosti k  osudu  vlastní  země  a  jejích obyvatel!

 

KOSA NOSTRA