Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih.

V knize „Využití pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí”, v originále „The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope”, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

Výběr, překlad, úprava, mezititulky autor.

O vývoji liberála

Pro dřívější generace byl liberálem někdo, kdo si cenil osobních svobod více než jakéhokoli sociálního cíle, který mohl být zaveden státem, a kdo věřil, že jedinci jsou schopni vyřešit své problémy za pomoci svého morálního kompasu. V dnešním světě je liberálem někdo, kdo propaguje masivní vměšování státu do ekonomického života, do škol a univerzit, stejně tak jako do institucí občanské společnosti s ušlechtilým cílem zavést rovnost.

Snaha zavádět jedno dobro za druhým bez ohledu na jejich vzájemnou vazbu hrála velkou roli ve vývoji liberalismu od doby Adama Smithe k jeho moderní podobě ztělesněné světonázorem amerických intelektuálů z velkých měst.

Skupinová práva

Když je svoboda zaměstnavatele najmout lidi podle svého uvážení limitována „antidiskriminačními” opatřeními státu, je to ospravedlněno „osvobozením” dříve utlačovaných menšin. Pokud někdo namítá, že práva zaměstnavatele jsou omezována regulacemi, které ho nutí dělat to, co by jinak neudělal dobrovolně, zjistí najednou soudy, že práva menšin mají přednost před právem zaměstnavatele.

Tato nová práva zaměstnanců nejsou zapsaná v původní deklaraci „Bill of Rights” z roku 1689, která definovala práva jedince. Jsou to skupinová práva. Jsou to práva, kterých nabývá člověk, protože je součástí nějaké skupiny, ať už je to homosexuál nebo jiná menšina.

Nová práva byla vymyšlena, aby ospravedlnila diskriminaci ve jménu boje proti diskriminaci. Jsou cestou, jak zrušit práva jednotlivce ve prospěch zájmů různých skupin. Jsou protikladem klasického chápání liberalismu, který se snažil chránit práva jednotlivce jako jediný základ pro konsenzuální společnost. Přesto nemají dnešní liberálové nejmenších pochyb, že oni jsou těmi opravdovými obhájci osobních svobod v moderním světě.

Svoboda vs. rovnost

Většina lidí bude na rozpacích, protože na jednu stranu chápe pochybný základ „skupinových práv”, ale na druhou stranu doufá, že nevýhodná pozice dříve utlačovaných menšin může být vylepšena právními postupy. Tento konflikt nicméně ilustruje, že svoboda a rovnost stojí proti sobě. Regulace podnikání je proto ospravedlňována právy těch, kteří by bez regulací trpěli, ale práva těch, jež nesou náklady regulací, jsou opomíjena.

Fatální omyl, že dobra lze sčítat bez ohledu na jejich vzájemný vztah, umožňuje lidem věřit, že svoboda a rovnost mohou být dva slučitelné cíle. Není třeba vysvětlovat, jak jedno dobro ovlivňuje druhé, neboť dobra se z definice sčítají na finálním účtu. Proto je možné, aby byl člověk liberál a věnoval se ničení svobod, které stojí v cestě za rovností.

Mocný nástroj

Stát je nejmocnějším nástrojem ze všech nástrojů kdy vymyšlených k takové činnosti. Stát může danit a rozdělovat peníze těm, kteří by třeba jinak neuspěli. Ve jménu „zavedení rovnosti” může zavést jakékoli nerovné zacházení a pořád hájit práva a svobody lidí jako celku.

Přestože liberál podporuje státní kontrolu ve veřejné sféře, prosazuje mnohdy vyloučení státní kontroly v soukromé lidské sféře s využitím argumentu, že jednotlivci by měli být „osvobozeni” od pokusů zavádět morálku za pomoci zákonů nebo prosazovat nějaký životní styl jako normu.

Svoboda a morálka

Když Adam Smith udělal ze svobody ústřední myšlenku své vize moderní ekonomiky, dal jasně najevo, že svoboda a morálka jsou dvě strany jedné mince. Svobodná společnost je komunitou odpovědných lidských bytostí, které sdílí zákony sounáležitosti a povinnost chránit rodinu.

Není to společnost lidí, kteří jsou osvobozeni od všech morálních povinností, neboť ta by byla pravým opakem společnosti. Bez morálních zábran neexistuje spolupráce, rodinné závazky, žádná naděje na dosažení ekonomického, ale ani sociálního řádu. Liberálové často propagují eliminaci morálních zábran v sexuálních otázkách a věří, že stát nemá mít žádnou roli při jejich prosazování ve vzdělávacím systému nebo ve společnosti.

Proto je moderní liberální agenda formulována takto: Státní kontrola nad všemi aspekty veřejného života a totální osvobození v soukromé sféře.

Jestli taková společnost může přežít a jestli je schopná se reprodukovat, zůstává otázkou.

Schopnost liberálních reformátorů ignorovat příznaky společenského úpadku a pokračovat v prosazování svých idejí je jedním z důkazů, že žijí ve světě falešných nadějí.

Tolik Roger Scruton v roce 2010.