Jak spolu Petr s Víťou zašli na pivo

Zajít s někým na pivo je v Česku normální. Ostatně, i já jsem včera večer zašel s dvěma kamarády na pivo, abychom rozebrali zápas Slovácka s Jabloncem, ve kterém sice borci od řeky Moravy svého protivníka vcelku jasně přestříleli poměrem 18:8, ale na góly bohužel podlehli borcům od Nisy v poměru 0:2. Ovšem mnohem důležitější schůzka pro budoucnost České republiky se v tomto týdnu konala v pražské Malostranské besedě.

Na pivo tam v úterý večer dorazili Víťa s Petrem. Pozván byl i jejich kamarád Zdeněk, ale ten se dopředu omluvil a nepřišel – pravděpodobně proto, že byl na Petra ještě pořád naštvaný kvůli podrazu, který před časem udělal na jeho kamaráda Ivana, a tak jedna židle u jejich stolu zůstala prázdná.

Víťa: „Čau Péťo. Jsem rád, že jsi na rozdíl od Zdeňka mé pozvání přijal. Je vidět, že ti na budoucnosti naší země záleží, a udělal sis i přes své abnormální vytížení čas.“
Petr: „Víš, abych byl upřímný, já jsem přišel hlavně proto, že jsem se doslechl, že zde mají výbornou tlačenku. A také zde čepují Plzeň, která je přece jen mnohonásobně lepší než to naše Starobrno. I když bych to jako brněnský patriot a letošní lídr v Jihomoravském kraji neměl říkat moc nehlas…“
Víťa: „V klidu Péťo, já bych teď také raději besedoval s občany na nějaké debatě bez cenzury. I když jich tedy chodí čím dál míň a zřejmě již přišli na to, že tak úplně bez cenzury ty debaty se mnou nejsou…“
Petr: „Jasně, kamaráde. Ale já už jsem z těch předvolebních mítinků docela unavený, a byť mě v tomto týdnu čeká například Děčín, kde má Spolu mimořádně velký počet příznivců, tak bych navrhoval rychle udělat zásadní prohlášení vůči tomu populistovi a podvodníkovi s evropskými dotacemi, a pak už si objednat tlačenku a politiku neřešit.“
Víťa: „Souhlasím, ale ještě předtím bych navrhl dvě důležité věci. Tou první je návrh, abychom si kromě tlačenky dali dnes i utopence.“
Petr: „S tím nemám problém. A co ta druhá věc?“
Víťa: „No víš, Péťo, jak to říci… Jsi nepochybně nejúspěšnější český premiér v naší novodobé historii. Ale přece jen, liberálně demokratičtí voliči by asi uvítali nějakou změnu, aby je náhodou nenapadlo hodit to těm dezolátům, kteří by nás velmi brzy vtáhli do Putinovy náruče. A co si budeme povídat, ty nešťastné bitcoiny ti na popularitě moc nepřidaly. Co kdybychom v zájmu dalšího demokratického směřování naší země občanům předem nadnesli, že po vítězných říjnových volbách budu premiérem já? Ty samozřejmě ve vládě budeš také a můžeš si vybrat kterékoliv ministerstvo…“
Petr (mírně v šoku): „Cože Víťo, kde se v tobě bere taková nehorázná drzost??? Ty mě chceš s tím vaším Dozimetrem vytýkat nějaké bitcoiny, ke kterým jsme se navíc v ODS jasně postavili čelem? A především, jak můžeš vůbec pomyslet na to, že bys byl schopen nahradit v premiérském křesle mě, coby předního světového lídra, bez kterého se neobejde žádný důležitý mezinárodní summit?“

Petrovo rozčilení naštěstí utlumil číšník, nesoucí oběma pánům půllitr Plzeňského Prazdroje. A poté, co se oba politici po náročném dnu s chutí napili, jejich hlavy přece jen trochu vychladly. Uvědomili si, že než jejich osobní ambice je nyní důležitější stát na správné straně, neboť s ohledem na velký nárust populismu, extremismu i rostoucí ruskou hrozbu jde letos opravdu o všechno. Proto si přiťukli na další spolupráci ve vládě, zavázali se před všemi hosty pražské restaurace, že jejich strany nebudou po volbách v žádném případě spolupracovat s populistickým ANO, a společně si dali jak tlačenku, tak i dvojitou porci utopenců.