Javier Milei o sedmi levicových idejích, které nakazily mysl lidí

Argentinský prezident Javier Milei promluvil v polovině července na konzervativním fóru ve městě Córdoba. Hovořil o kulturní válce nebo o úspěších své vlády, která provedla přes 8 tisíc reforem ve smyslu rušení regulací nebo zjednodušení podnikání. Celý projev v odkazu na konci článku.

O levicových idejích, které zamořily mysl milionů lidí, prezident řekl:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Ideologie ovlivňuje mysl

Zdědili jsme gigantický stát, zkorumpovaný a zkrachovalý, který uvrhl lidi do bídy. Stát, který nenáviděl vlastní občany a v důsledku toho si oprávněně vysloužil jejich nenávist. Je to ideologie, která vytváří strukturu, podle níž lidé vnímají svět. Levice je si toho dobře vědoma a po desetiletí infiltrovala všechny západní instituce, rozvrátila jejich hodnoty a upravila je k obrazu svému. Podařilo se jí do společnosti implementovat množinu myšlenek nesvobody, aby ospravedlnili vlastní existenci.

Sedm myšlenek nesvobody

Tyto myšlenky nakazí mysl milionů lidí a stanou se součástí populární ideologie. Těch základních myšlenek nesvobody je sedm. První z nich je idea sociální spravedlnosti, na níž není spravedlivého nic, protože násilím jednomu bere, aby to dala druhému. Představuje nerovnost před zákonem a parazita, který apeluje na pocit morální viny. Za pomoci ideje třídního boje vytěsňuje myšlenku osobní odpovědnosti. Na jedné straně začíná krádeží a na druhé straně předpokládá nerovné zacházení s lidmi, které je hluboce násilné, nespravedlivé a vede k bídě.

Sociální spravedlnost přivádí do hry druhou parazitní myšlenku, kterou jsou sociální práva. Vyvolávají v lidech neomezená očekávání tím, že tvrdí, že každá potřeba je právem a že všechna práva vyžadují státní zásahy a veřejné výdaje. Problémem je, že k uskutečnění takového nesmyslu je nutné porušit první zákon ekonomie, kterým je zákon omezených zdrojů. Jak říká Thomas Sowell, ničeho není tolik, aby se dostalo na všechny podle jejich představ. Bohužel první politický zákon říká, že v okamžiku nástupu do funkce je nutné ignorovat první ekonomický zákon

Má být stát Bohem?

Třetí myšlenkou je sociální stát. Je to představa ochraňujícího státu jako všemocného Boha, který by nám měl dát vše, co potřebujeme. To, co v tomto tvrzení jeho autorům uniká, je poznání, kdo vytváří bohatství. V prvé řadě je to soukromý sektor. Stát, aby mohl něco poskytovat, musí za pomoci daní a byrokracie obětovat ekonomický růst. Nikdo nenabízí tolik jako ten, kdo to nesplní.

Tváří v tvář neustálému selhávání se objeví další parazitický koncept, kterým je neoliberalismus. Není náhodou, že jej žádný levičák nedokáže přesně definovat. Může znamenat cokoli, protože se vztahuje pouze na nepřátele neomezené státní expanze. Je to strašák, jehož cílem je vyvolat odmítání jakékoli protržní reformy.

Charita s pistolí

Pak je tady společenská odpovědnost podniků. Existuje mnoho firem, které jsou tlačeny k tomu, aby hájily sociální cíle, ale většinou jde o předstírání vedené marketingovými koncepty. Problém předstírání spočívá v tom, že podniky zanedbávají svoji základní funkci, kterou je vytváření hodnot, z nichž plyne tvorba pracovních míst. Snaží-li se podnikatel v mezích zákona o dosažení zisku, pomáhá společnosti, protože zisku dosáhne pouze tehdy, poskytne-li svým bližním kvalitnější zboží za lepší cenu. Společenské cíle pro něj znamenají jen další povinnosti nad rámec již tak stresujícího úkolu, kterým je samo podnikání a podpora státu velikosti slona. Charita s pistolí u hlavy není charitou.

Tady vznikly nešťastné ideje diverzity, rovnosti a inkluze. Rovnost před zákonem byla nahrazena pozitivní diskriminací. Společnost přestala upřednostňovat charakter a výkon a začala používat etnická kritéria. Dochází k rozdělování společnosti, která se utápí ve vymyšlených konfliktech, lidé ztrácejí víru a stát se rozpadá na tisíce kousků.

Král parazitů

Třešničkou na dortu všech parazitických představ je touha kritizovat civilizaci, v níž žijí. Zavrhovat ekonomický model, který vyvedl 90 % lidstva z extrémní chudoby, je nesmysl ze všech pohledů. Podle představ levičáků byli všichni domorodí lidé nesmírně ohleduplní k přírodě, respektovali ostatní kmeny a neznali krutost v jakékoli podobě. Zdá se, že jejich znalost historie je taková volnější. Levičáci by měli znát historii, ale znají pouze tu, kterou jim vyprávěl člověk, jenž utratil otcovy peníze, oženil se s milionářkou, jejíž peníze také rozházel, a dítě udělal služce. Jo, a nakonec žil z peněz svého přítele, dokud neumřel. Samozřejmě je řeč o králi parazitů, jehož jméno je Karel Marx.

Pozn. autora: Více o životě Karla Marxe zde, o jeho pochybných vědeckých metodách zde a o soukromém životě zde.

Občané jsou v nevýhodě

Šířením těchto myšlenek na akademické půdě, ve státní správě, v médiích nebo v hollywoodských filmech se levici podařilo získat na svou stranu nejprestižnější lidi v každé společnosti a využít je jako věrozvěsty své ideologie.

Tohle všechno je financováno z daní prosperujících občanů, u nichž si dali za cíl je démonizovat, jako by byli zdrojem všeho zla. To je hra, ve které jsme v nevýhodě, protože oni to hrají lépe.

Když uznáme, že vítězí v kulturní válce, budeme v situaci, kdy můžeme začít vítězit my.

Ať žije svoboda, kurva!

Post scriptum

Sedm parazitických myšlenek podle argentinského prezidenta : sociální spravedlnost – sociální práva – ochraňující stát – strašák liberalismu – společenská odpovědnost podniků – diverzita a inkluze – kritika západní civilizace.