VÁCLAV KLAUS
Když slyší člověk křik Milionu chvilek, křik lidí, kterým touto formou nemůže jít o podporu – údajně vydíráním ohroženého – prezidenta, ale jen a jedině o rozbití nedávno vzniklé vlády, která zásadní věci ještě nestačila udělat, smutně si uvědomuje, že u nás už téměř nikomu nejde o naši zemi. Ta je stále více rozbíjena. Tím hrozí, že díky absenci elementární svornosti a díky nepozornosti mnohých naše země skutečně rozbita bude. Je bohužel rozbíjena současně zevnitř i zvenku.Zvenku Evropskou unií, která se chce zbavit svého hlavního protivníka, kterým je na prvním místě národní stát, a která se jen raduje ze snah ex-ministra Beka a celého brněnského mocenského centra (nebo spíše o skutečnou moc teprve usilujícího centra?) uspořádat v Brně sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu a tím zásadně narušit český stát.
Zevnitř je naše země dnes a denně rozvracena těmi, kteří prohráli v říjnových parlamentních volbách a kteří – při přesvědčenosti o své mimořádnosti a vyvolenosti – nemohou přežít, že zůstali v opozici. Chování Rakušana, Hřiba, „nového Havla“ v TOP 09 a dalších je esencí nezodpovědnosti. Mírně posunutá ODS (bez Fialy v čele) se jen škodolibě usmívá a stojí mírně stranou. Přece jenom bývala autentickou politickou stranou a popírat principy demokracie jí stále ještě vadí.
Má to samozřejmě svou nezanedbatelnou ekonomickou dimenzi, která se opět dostala – jako už tolikrát v minulosti – zcela na okraj veřejného zájmu. Nikoli však na okraj privátního zájmu milionů našich spoluobčanů, protože o jejich životy jde. Ani dnešní vládní trojkoalice nemá ve vládě ekonomy. Není proto ochotna bránit se dalšímu zadlužování země. Naopak. Intenzivně hledá další a další příležitosti, jak něco „profinancovat“ – i když to nemůže dělat jinak než na dluh.
Lidské potřeby (a chutě) jsou ve své podstatě nekonečné a, když chybí „rozpočtové omezení“, jsou lobismem prosazené chybějící miliardy na to či ono jen a jedině ostentativním zapomenutím na základní ekonomické principy. U nás je důsledně prosazoval jen Alois Rašín a první vlády 90. let. Stalo se normálností říkat, co všechno nutně „potřebujeme“. To je antiekonomický způsob myšlení. Snažil jsem se celá desetiletí zdůrazňovat rozdíl mezi potřebou a koupěschopnou poptávkou. Vidím, že marně.
V tomto smyslu se oproti vládě neekonomů Fialy, Rakušana, Hřiba (a Bartoše), Pekarové Adamové a Výborného, ač proběhly parlamentní volby, nic podstatného nezměnilo. Minulý týden jsem četl pěkný rozhovor nejvýznamnějšího německého ekonoma prof. Sinna (mého dlouholetého přítele), který podobně jako já říká – o Německu – že se „se změnou vlády nic nezměnilo“.
Říká, že je to proto, že „zůstal zeleno-rudý dirigismus z Berlína a především z Bruselu“. Zákazy vyrábět to či ono (v Německu zejména jejich chloubu, auta se spalovacími motory), masivními subvencemi podporovaná výroba ekonomicky neudržitelných „zelených“ produktů a úmyslné zdražování energie označuje Hans-Werner Sinn za „harakiri politiku“ Německa. U nás tato trojkombinace není o nic lepší. Bohužel není explicitně diskutována.
Prof. Sinn vydal v roce 2003 bestseller (ale vážnou ekonomickou knihu) s názvem „Dá se ještě Německo zachránit?“ Po 23 letech říká „jsem dnes ještě významně pesimističtější než v roce 2003“. Dodává, že „dnes už největší byrokratizace ekonomicky nepřichází z Berlína, ale z Bruselu“.
Vyslovuje u nás ještě vůbec někdo, nějaký respektovaný ekonom, věty tohoto typu? Nebo jenom zanikají v křiku Milionu chvilek a 24 hodin denně trvajícího vysílání České televize, které se tak líbí našemu dnešnímu prezidentovi? Mám strach, že odlišný postoj chybí, protože už jsou mnozí naši ekonomové trochu unaveni, otráveni z trvalé nepozornosti k jejich opakovanému varování a někteří veřejnými ataky „zašlapáni do země“.
Demonstrace Milionu chvilek je pro některé účastníky vědomou, pro jiné možná nevědomou výzvou k destrukci naší země. Prezident by to měl vědět nebo by mu to mělo být jeho přáteli po boku vysvětleno. My ostatní musíme být na pozoru ještě více než kdykoli jindy v období po 17. listopadu 1989.
Václav Klaus, IVK
(25 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Ačkoli se to zdá zhola nemožné, tak přátelé po rozvědčíkově boku jsou ještě horší lidská žumpa, než on sám…
Lithium z Cínovce se nebude prodávat na burze jako pšenice nebo zlato, ale bude se obchodovat přes tzv. off-take kontrakty, teda nějaké ty smlouvy o budoucím odběru. A TADY JE TEN HÁČEK: Pokud v ČEZku nevznikne žádná velká baterkárna, bude se lithium vyvážet jako polotovar vlakem šupky dupky k sousedům (Německo – projekt Vulcan Energy). V takovém případě by největší přidaná hodnota (výroba samotných článků) vznikla mimo naše území ČEZka a my bychom zůstali jen u té „špinavější“ chemické výroby v Prunéřově…krásná to nahota této smlouvy a to ještě dodávám, že ta baterkárna, no dobře gigafactory velká, taky nemusí zrovna česká firma… ČR se může velmi snadno stát jen „špinavou mezistanicí“ mezi dolem a německou fabrikou. V současnosti neexistuje žádná ryze česká firma (kromě menších projektů jako HE3DA, která se ale soustředí na jiný typ baterií), která by dokázala postavit závod za 100 miliard korun. Kdo by to byl? Pravděpodobně někdo jako korejské LG, čínské CATL nebo americká Tesla.
A perlička na závěr: Opět by šlo o zahraniční kapitál, který si sem přijde pro české lithium, české a evropské dotace a levnější českou elektřinu/práci, zatímco zisk (dividendy) pošle do Soulu, Pekingu nebo USA. Tak to shrnu: V nejhorším (a docela reálném) případě to může dopadnout i takhle:
-Surovinu vlastníme napůl s Australany.
-Zpracování uděláme u nás (ekologická zátěž a energie).
-Finální produkt (baterku) vyrobí cizí korporace u nás nebo v Německu.
-Dotační peníze (evropské) v podstatě jen zlevní vstupní náklady těmto velkým hráčům.
Je to klasické dilema „montovny Evropy“. Buď budeme mít aspoň tohle, nebo nebudeme mít nic a lithium vytěží někdo jiný (třeba v Srbsku nebo v Německu přímo z termálních vod).—A SE PTÁM: /jde-nekomu-jeste-o-tuto-zemi/ ?!
Souhlas, je to analogie např. s „budováním“ dálniční sítě, kdy aktuálně máme problém ufinancovat opravy na rozpadajících se silnicích I, II, III a IV. třídy (zejm. mostní objekty, nátrže krajnic atp.), ale „nadšeně“ budujeme dálnice, díky kterým budeme (jsme) globálně využiti jako tranzitní země. (přidaná hodnota „0“). Navíc křižovatky těchto dálnic řešíme „americkým“ stylem mostů + přiváděčů, kdy toto řešení je jednak drahé na budoucí údržbu (kilometry silnic a mostů navíc kvůli křižovatce), druhak spotřebovává velkou plochu (už tak rozlohou malé) naší země. Přitom (při křížení dálnice s jinou silnicí) by postačil větší kruhový objezd a snížení rychlosti v místě.
Namísto nových dálnic by se přitom měly raději stavět úrovňové komunikace 1.třídy, kdy 1) kilometr nevyjde na takovou „raketu“ (na dálnice tu máme příliš členitý terén- kopce / vodoteče / jiné komunikace / železnice / inženýrské produktovody, etc.)
2) menší zábor půdy umožní její smysluplnější využití jiným způsobem, než do ní namrdat piloty, betonové desky a asfalt
Vážený pane Klausi,
vlády pod vedením Vaším a pana Zemana stavu naší společnosti a ekonomického stavu státu dneška položily pilíře, díky totálně (záměrně?) nezvládnutému právnímu systému, korupci občanů (živnostníci „optimalizující“ v 90-tkách daně), lhaní v médiích už tenkrát, atd. atd. atd. Takže…..co tady teď čučkaříte,? BTW. Vy (ODS) jste nebyli představiteli pravice nikdy (ani tenkrát, ani teď). Sráči a zlodějové ever! Byli jste stejní socialisti jako ČSSD, akorát navíc ještě takoví „feudálové“. (socani alespoň veřejně hlásali, že jsou socialisté, vy jste pokaždé lhali, když jste o sobě tvrdili, že jste kapitalisté)