Je křesťanský král připraven vládnout postkřesťanské Británii?

JONATHON VAN MAREN

Současná vůdčí kulturní síla – hnutí LGBT – se stále ostřeji střetává s rostoucí kulturní silou: islámem.

Britský král Karel III. sklízí chválu za svůj „významný“ závazek k diverzitě poté, co se letos na hradě Windsor konala ramadánská večeře a přednáška v rámci „Měsíce historie LGBT+“ – samozřejmě ne ve stejný den. Rodina Windsorů se stala mikrokosmem Spojeného království, který je pomalu svírán mezi kleštěmi sexuálních revolucionářů z řad LGBT a explodující muslimskou populací (Mohamed se nedávno stal poprvé nejoblíbenějším jménem v Anglii).

Royal Collection Trust, který spravuje královské paláce, se ve výroční zprávě z 29. července chlubil, že „inkluze a diverzita byly letos klíčovou prioritou“ a že ve Windsorském zámku se poprvé v jeho tisícileté historii konal Open Iftar – jídlo, kterým se přerušuje půst během ramadánu. Březnová akce, kterou zorganizoval Ramadan Tent Project a které se v St. George’s Hall zúčastnilo 350 hostů, zahrnovala dva recitátory z mešity v Maidenhead, kteří z balkonu sálu přednesli islámskou modlitbu. Ředitel RCT Tim Knox zdůraznil, že akce se konala „s královým svolením“.

V únoru uspořádala nadace v rámci „LGBT+ History Month“ online přednášku s názvem „Queer Art and Artists in the Royal Collection“ (Queer umění a umělci v královské sbírce), na které byli zastoupeni Leonardo Da Vinci, Sappho, Chevalier D’Eon, Oscar Wilde, Michelangelo a další. Alice de Quidt, asistentka kurátora pro tisky a kresby, zdůraznila, že „různé formy lásky a identity existovaly vždy“. Královská galerie v Buckinghamském paláci uspořádala v říjnu loňského roku další LGBT akci, která „prozkoumala některé queer osobnosti zastoupené v královské sbírce“.

Král Charles si začal zvykat na poklonkování LGBT hnutí, které má takovou kulturní moc, že každý červen v celé Velké Británii je stažena britská vlajka a na její místo vyvěšena vlajka LGBT. 5. července zveřejnil oficiální účet královské rodiny na X video Coldstream Guards hrající skladbu „Pink Pony Club“ od Chappella Roana, která je široce uznávaná jako queer hymna, s hashtagem #Pride2025. Bezprecedentní podporu každoročního karnevalu London Pride, kterého se účastní milion lidí, považuje hnutí LGBT za významný krok ze strany panovníka. Královna Alžběta měsíc hrdosti nikdy neuznala.

Král je samozřejmě uvězněn v rozporu mezi tím, že je hlavou křesťanské instituce v postkřesťanské zemi, která je již půl století zmítána dvojí pohromou sexuální revoluce a masové migrace. Současná kulturní síla – LGBT hnutí – se dostává do kolize s rostoucí kulturní silou.

V roce 2024 byli starostové Oldhamu, Lutonu, Londýna, Blackburnu a Oxfordu všichni muslimové. Prozatím je tato nevyhnutelná kolize pečlivě ignorována a pouze občas vybuchne na povrch, když se muslimští rodiče střetnou s LGBT pedagogy ohledně indoktrinace ve školách ve Velké Británii. Většinou zvítězí muslimové.

I když se král Charles pokouší o směšný a zoufalý synkretismus, aby zachránil nějakou formu jednoty ve svém rozděleném království, zřejmě bojuje s rostoucí kulturou smrti, která se šíří ve vakuu, které kdysi zaplňovalo anglické křesťanství. Podle deníku Daily Mail ze 7. srpna:

Zdroje uvádějí, že král prožívá „temnou noc duše“ kvůli dvěma zákonům, které možná brzy bude muset podepsat. První se týká dekriminalizace potratů, druhý je zákon legalizující asistovanou smrt. Zdá se, že královská rodina bude muset být z těchto zákonů vyloučena – jinak bude nutné reformovat zákony o velezradě. Zákon o velezradě z roku 1351, který je stále v platnosti, považuje za trestný čin „naplánovat nebo si představit“ smrt panovníka. Velezradou je také „přerušení“ linie nástupnictví. Potraty a eutanázie také představují problém pro Jeho Veličenstvo jako nejvyššího vládce anglikánské církve, která oba návrhy zákonů odmítá.

Monarchie byla symbolickým srdcem národa; nyní stále více odráží rozpory naší chaotické doby. Jedné noci mohou dekonstruktivistické akademické kruhy ve Windsorském zámku oslavovat „queerness“ a jindy se v Sále sv. Jiří, postaveném králem Eduardem III. v letech 1353 a 1354 pro hostiny Řádu podvazku, založeného jako křesťanský rytířský řád, ozývá islámská modlitba. Monarchie je neoddělitelně spjata s anglickým křesťanstvím; při korunovaci krále spolu s „Zadokem knězem“ a posvátným pomazáním četl hinduistický premiér z listu Koloským.

Ve své nedávné velmi chválené knize God is an Englishman: Christianity and the Creation of England (Bůh je Angličan: Křesťanství a vznik Anglie), ilustruje Bijan Omrami, jak jsou anglické království a jeho právo neoddělitelně spojeny s křesťanstvím a jak psané právo „implikovalo sjednocení lidu pod takovým zákoníkem, přičemž králové byli před Bohem zodpovědní za své chování a morálku“. To je podle mého názoru jádrem „temné noci duše“, kterou podle zpráv prožívá král Charles. První část knihy se zabývá tím, „co Anglie dluží křesťanství“ (téměř vše), druhá část podrobně popisuje, „co křesťanství ještě může dát“.

Lord Andrew Roberts poznamenal, že Omrami se zabývá zásadní otázkou: „Jsme připraveni na postkřesťanskou Británii?“

Ať jsme připraveni nebo ne, je to tady, a Omrami představuje jediné řešení. Není to ramadán ve Windsorském zámku ani záměrné revizionistické zkreslování anglické minulosti; je to opětovné prohlášení, které formovalo historii a které zahájilo obřad korunovace krále Karla III.: „Kristus vstal z mrtvých!“

60. léta představovala hluboký zlom ve více než tisícileté historii Spojeného království. To, co přijde dál, bude zčásti záviset na tom, zda tento zlom zůstane trvalým.

The European Conservative