KATEŘINA LHOTSKÁ
Po vraždě Charlieho Kirka zavládla mezi částí jeho názorových odpůrců neskrývaná radost, o kterou se někteří z nich neváhali veřejně podělit. Za což okusili medicínu, kterou oni sami dříve ordinovali svým odpůrcům.
Jsou vyhazováni z práce nebo ze školy, případně jim hrozí odebrání víza, pokud jde o cizince. To poslední oznámil ministr zahraničí USA Marco Rubio. Úsměv na rtech pak ztuhnul třeba některým oslavujícím učitelůmnebo pilotům. A podobných případů bude jistě víc. Tyto kroky však neunikly kritice. Nepřekvapivě ze strany progresivistů a liberálů, ale kritická slova zazněla i od některých konzervativců.
Svoboda slova jen tehdy, když se to zrovna hodí?
Ti první poukazovali na to, že jde o potlačování svobody slova a označili „vyhazovače“ za pokrytce, kteří ji hájí pouze tehdy, když se jim to hodí. Ti druzí pak namítali, že je nesprávné používat stejné praktiky, jako používají progresivisté a liberálové vůči svým oponentům, protože tím vlastně konzervativci klesají na jejich úroveň.
Přiznám se, že když jsem zaznamenala zprávy o tomto nekompromisním postupu proti těm, kteří smrt pana Kirka oslavovali, pocítila jsem i já jisté zadostiučinění. Přišlo mi prostě spravedlivé, že na vlastní kůži pocítili to, co dělají či dělali svým odpůrcům. Odmítavé postoje z řad konzervativců mne však donutily k zamyšlení, zda opravdu nejsme v tomto ohledu stejní jako oni.
Dlouho jsem o tom přemýšlela a nakonec dospěla k závěru, že tomu tak není. Proč si to myslím? Podle mne jde totiž o srovnávání nesrovnatelného. On je přeci jenom rozdíl, jestli je někdo trestán za „zraňující“ tvrzení o existenci dvou pohlaví nebo za „rasistický“ výrok o kriminalitě černochů, či zda dostane padáka za oslavu něčí smrti, případně za prohlášení, že něco podobného by si zasloužili i jiní. To je dokonce trestné, protože jde o podněcování k násilí.
Argumenty pro a proti
To první jsou totiž názory naprosto legitimní v rámci celospolečenské svobodné diskuze. A pro ni je žádoucí, aby se střetávaly různorodé postoje a argumenty bez ohledu na to, zda je považujeme za zajímavé a přínosné, nebo zavádějící a hloupé. Ostatně i hloupý názor může společnost posunout dopředu, protože jí ukáže absurdnost nějaké cesty. Jenomže oslava něčí smrti nemá se společenskou diskuzí nic společného. Právě naopak. Oslavuje totiž násilí jako její prostředek, čímž ho v podstatě legitimizuje. A navíc ohrožuje svobodu projevu, protože s ním nejde dohromady. Pokud si totiž začnou lidé navzájem vyhrožovat (a nedejbože i své výhružky plnit), tak se budou bát svobodně vyjadřovat.
Takže ne. Sankce namířené proti těm, co oslavují smrt pana Kirka, rozhodně svobodu slova nepotlačují. Naopak ji chrání před těmi, kteří ji svými násilnými výroky oslabují. Jsou to navíc zlí lidé.
Takže ne, opravdu nejsme jako oni…
DENÍK.TO
(11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Typický příklad relativizace od autorky článku. Je údajně pro svobodu slova, ale když má tolerovat tuto u svobodu svých odpůrců, vždy je to „něco úplně jiného“ a najednou je zatýkání, cenzura a vyhazování za názor správně.
Autorka a další, včetně mě, jsme tolerovali svobodu slova a nejen slova u svých odpůrců dlouhá léta, útrpně a shovívavě jsme snášeli všechny progresivistické zhovadilosti a zvrácenosti, nechali si nadávat, vyhazovat z práce, ba někdy dokonce i státními aparáty pronásledovat.
Jestli o tom všem nevíte, tak jste pravděpodobně posledních minimálně 10 let žil na jiné planetě. A máte snad pocit, že to k něčemu pomohlo? Ba ne, pane, jen k čím dál víc z řetězu utrženému řádění agresivních ultralevicových pomatenců.
Tak holt je asi potřeba konečně změnit metody a zkusit něco, co třeba zafunguje.
Promiňte, ale já bych nechtěla, aby mě ošetřoval lékař, který jásá nad smrtí někoho, kdo měl jiný názor, než on, (co když i mě kvůli mým názorům neuzná za hodnu života a nebude mě náležitě léčit), nechtěla bych, aby moje dítě učil nenávistný učitel, který přeje smrt nevinnému člověku jen kvůli tomu, že se svobodně vyjadřuje jinak, než on. Jestliže je za nenávistnou mluvu často pokládáno vyjádření, že muslimové se často dopouštějí trestné činnosti, často velmi násilné, co asi tak je jásot nad vraždou?
Prastará, staletími ověřená moudrost: „na svině musíš svinsky, jinak nemáš šanci“.
No jo, ale přísloví praví „Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem“ a v bibli se píše:
Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko a zub za zub.“
Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;
—
http://www.biblenet.cz/b/Matt/5#v38
Hm, ale musí být ten chleba tak aspoň 14 dnů starý.
V některých případech to snad lze, ale moje zkušenost je taková, že zlu se ustupovat nemá. Tolerovat můžeme a snad i musíme, když nám někdo ublíží z neznalosti, nějakou chybou, když zkrátka neví, co činí. Lidi, kteří záměrně šíří zlo, nenávist, radují se dokonce z něčí smrti, (snad se lze radovat jen ze smrti nějakého vraha, protože pak už nikomu neublíží), takoví by měli mít určitá omezení. Dělník u pásu nadělá svou nenávistí méně škody než učitel, vychovatel, lékař a obecně profese, které mají vliv na ostatní lidi. Obecně ovšem jde o to, že je třeba rozlišovat nenávistné výroky od výroků pravdivých. Pravda je pravda, ne šíření nenávisti.