Myšlenka, že Spojené státy vstupují do „pozdní fáze Říma“ charakterizované úpadkem, dekadencí a šílenstvím, je historickým přirovnáním, které se často objevuje v kulturních a politických debatách. Vychází z paralel s pozdní římskou říší, která zažila úpadek poznamenaný politickou nestabilitou, hospodářským úpadkem, sociální polarizací a vnějšími invazemi.
Argumenty ve prospěch analogie s „římským úpadkem“: Politická polarizace a nefunkční instituce: Spojené státy čelí extrémní politické polarizaci a poklesu důvěry v instituce (vládu, média, soudní systém). Například průzkumy Gallup ukazují, že důvěra v Kongres klesla v roce 2024 na 9 %, což je historicky nejnižší úroveň.Tato fragmentace připomíná politickou nestabilitu Říma, kde frakcionářství a korupce oslabily správu věcí veřejných. Ekonomické nerovnosti: Ve Spojených státech se rozdíl mezi bohatými a chudými prohloubil, přičemž 1 % nejbohatších vlastní více bohatství než 90 % nejchudších (podle údajů Federálního rezervního systému). Na konci starověkého Říma přispěla koncentrace bohatství k sociální nestabilitě, kdy elity hromadily zdroje, zatímco masy čelily obtížím.Kulturní úpadek a „iluze“: Někteří kritici tvrdí, že Spojené státy vykazují známky kulturního úpadku, zejména zaměření na zábavu, konzumerismus a polarizované ideologické diskuse, které jsou zjevně odtržené od reality. Tento jev se přirovnává k „chlebu a hrách“ v Římě, kde vládci rozptylovali lid divadlem, zatímco říše se hroutila.Vnější a vnitřní výzvy: Spojené státy čelí geopolitickým napětím (například konkurenci s Čínou) a vnitřním výzvám, jako je kriminalita, imigrace a zhoršující se infrastruktura. Konec starověkého Říma musel čelit barbarským invazím a neefektivní byrokracii, které někteří považují za analogické moderním tlakům.
Odolnost a přizpůsobivost: Na rozdíl od Říma mají Spojené státy dynamickou ekonomiku, jsou lídrem v oblasti technologických inovací (umělá inteligence, biotechnologie) a vojenské síly. V roce 2024 dosáhl HDP Spojených států přibližně 29 184,89 miliard amerických dolarů, což je nejvyšší hodnota na světě, což naznačuje spíše určitou stabilitu než blížící se kolaps.
Historické cykly vs. fatalismus: Období turbulencí nemusí nutně znamenat definitivní úpadek. Spojené státy již prošly krizemi (občanská válka, Velká hospodářská krize, válka ve Vietnamu) a vyšly z nich posíleny. Srovnání současné situace s Římem může tuto odolnost přehlížet.
Spojené státy čelí významným výzvám: polarizaci, nerovnostem a vnímání kulturního úpadku u některých skupin. Tyto problémy odrážejí některé aspekty úpadku Říma, zejména erozi sociální soudržnosti a důvěry v instituce. Spojené státy však disponují moderními nástroji – technologií, demokracií, globalizovanou ekonomikou –, které Řím nikdy neměl, a které by jim mohly pomoci vyhnout se podobnému kolapsu. Diskuse o „úpadku, dekadence a iluzích“ je možná spíše rétorickou kritikou než přesnou diagnózou a často se používá k zesílení konkrétních ideologických obav.
Stručně řečeno, spíše než nevyhnutelným úpadkem prochází země přechodným obdobím, jehož výsledek bude záviset na tom, jak se vypořádá se svými vnitřními a vnějšími výzvami.
Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!
„Přechodným obdobím, jehož výsledek bude záviset na tom, jak se vypořádá se svými vnitřními a vnějšími výzvami“ lze nazvat jakýkoliv úpadek. Každý je přechodem k jiné fázi.
Pád Říma měl mnoho příčin, ale jen vyjímečně se řeší PODSTATA – ekonomika Říma.
Nejvýnosnější částí ekonomiky byly legie a jejich výbojné války, které přiváděly do centra ULOUPENÉ BOHATSTVÍ a především OTROKY.
Jak časem nebylo snadné získat otroky a bohatství na bohatém východě kde Řím narážel na silné východní říše, a severní výboje přiváděly do otroctví jen obtížně malý počet Germánů, tak Římská ekonomika začala upadat. Otroci totiž byly hlavní výrobní síla ve všech oborech.
Zapojení už tehdy známých (např) vodních strojů, což moho ekonomiku do jisté míry zachránit, zůstalo nevyužito.
Ekonomicky náročná rozvinutá společnost těmito omezenými silami postupně nestačila tvořit rezery, potom už ani vlastní provoz státu. Dále pak uže jen obírala kolonie a nakonec i vlastní občany. Ekonomika říše se stala deficitní a společnost slabá.
Následovala inflace, snaha vše uřídit (dnes by se řeklo Směrnicemi), zavést pevné ceny potravin… což podstatu neefektivnosti a neproduklivnost ekonomiky říše nemohlo vyřešit.
A taková, už oslabená společnost bez dostatečných rezerv potom snadno podlehne jakémukoliv ohrožení (počasí, epidemie, barbaři, špatná rozhodnutí elit …)
Ano – tento popis starého Říma může někomu připadat i jako současnost.
Římský deficit otroků a jejich lidké práce, což byl tehdy hlavní zdroj energie – by šlo dnes přirovnat k deficitu dnes užívaných hlavních zdrojů energie (ropa, plyn, uhlí, atom).
Každy kdo si myslí že svobodné západní liberální demokracie jsou v úpadku, může na ně uvalit ekonomické clo 500 % a ukázat světu svůj vzestup. No a mohla by začít RF která dobývá Ukrajinu s cílem získat otroky a cizí území jak kdysi Činghistán a různí Hůnové dnešní doby, ukázat vzestup toho lepšího světa jak tvrdí kde komu na počkání, a čekat na prvního zájemce o vízo lidumila. Jen jaksi nejsou lidi pro tu lepší vzkvétající Římskou říši cara dobyvatele když prý ta západní upadá ale jen v jeho snu a ve snech jeho poskoků.
R.D. A to možná nevíte pane zkázu EU a demokracie v Evropě zjevně milující a očekávající, že v tom západním úpadku všeho druhu včetně USA můžete očerňovat, nadávat na vládu a svobodně se realizovat jak uznáte za vhodné a dokonce kolaborovat se státem okupantů RF která nás označila za nepřítele. Ne my jí, ona nás. No a tam kde to tak milujete z časů zřejmě ČSSR kdyby jste tak miloval tamní DUMU a NATO a tak miloval cára a jak naše představitele,tak spadla klec. Ne ale na kanára ale na Vás při soudním líčení jako agenta západu. Tak to vidíte. Není úpadek jako úpadek. Tak buďte rád, že můžete čtenářům beztrestně psát o tom, jak moc je Vám ubližováno v té EU. Jen jaksi nevíme jak a čím.
Spojené státy vyšly posíleny z občanské války, hospodářské krize či Vietnamu? To psal zjevně absolvent amerického školství bez schopnosti se rozhlédnout. Všechny tyto (a některé další) krize znamenaly, že se USA úplně zbytečně kvůli spupnosti několika jednotlivců skokově měnily od svobodné demokracie k totalitní diktatuře.
– Občanská válka byla vyvolána zvoleným prezidentem (tedy před nástupem do úřadu) Lincolnem, který si Ústavou doslova vytřel řiť. Důsledkem byl stav, kdy jižní státy sice platily daně, ale jejich občané neměli volební právo. Důsledkem je dodnes stav, kdy je celá jižní část součástí USA v rozporu s Ústavou – ta vládě nedává za žádných okolností právo anektovat území silou a unie je dobrovolná, tedy odstoupení je stejně správné jako přistoupení. No a způsob zrušení otroctví, jehož smyslem bylo paralyzovat jih, má své tragické následky dodnes.
– Hospodářská krize byla přímým důsledkem zřízení centrální banky a nezřízeného tisku nekrytých peněz. Její řešení pak bylo unikátní v tom, že se poprvé „něco dělalo“. Proto trvala tak dlouho a byla tak ničivá pro střední a nižší vrstvy. Herbert Hoover ve svém deníku psal, že to, co dělá jsou nikdy nevyzkoušené socialistické pokusy a že sám neví jak to dopadne. FDR vyhrál nad Hooverem volby proto, že jeho zasahování do přirozené obrody tvrdě kritizoval, aby pak po nástupu do úřady všechno jen akceleroval – asi jako čeští obrozenci, kteří nepochopili, že drobečková politika určená k rozkladu c.k. monarchie spolehlivě rozloží i nově vznikající stát.
– Vietnam asi nelépe charakterizuje vtip o odpovědi Henryho Kissingera na otázku o nejlepším a nejhorším okamžiku jeho kariéry. Vrcholem byl rok 1973, kdy dostal Nobelovu cenu míru za angažmá proti válce. Dnem pak 1975, kdy Vientnamská válka skončila. Vietnam byl obdobím cenzury, zatýkání za názory a násilných odvodů. Navíc v jejím rámci byl nesmyslným bombardováním Kambodži doveden k moci Pol Pot, tedy USA stvořilo úplně zbytečně další diktaturu.
Tedy ne, každá z těch krizí USA posunula o skok blíže k onomu padajícímu Římu – ten se taky několikrát zvedl na nohy v horší formě než krizi předcházela.
Vždyť celý ten Západ je v poslední, 4. fázi: „Špatní muži tvoří špatné časy“ 🙁
„Přechodným obdobím, jehož výsledek bude záviset na tom, jak se vypořádá se svými vnitřními a vnějšími výzvami“ lze nazvat jakýkoliv úpadek. Každý je přechodem k jiné fázi.
Pád Říma měl mnoho příčin, ale jen vyjímečně se řeší PODSTATA – ekonomika Říma.
Nejvýnosnější částí ekonomiky byly legie a jejich výbojné války, které přiváděly do centra ULOUPENÉ BOHATSTVÍ a především OTROKY.
Jak časem nebylo snadné získat otroky a bohatství na bohatém východě kde Řím narážel na silné východní říše, a severní výboje přiváděly do otroctví jen obtížně malý počet Germánů, tak Římská ekonomika začala upadat. Otroci totiž byly hlavní výrobní síla ve všech oborech.
Zapojení už tehdy známých (např) vodních strojů, což moho ekonomiku do jisté míry zachránit, zůstalo nevyužito.
Ekonomicky náročná rozvinutá společnost těmito omezenými silami postupně nestačila tvořit rezery, potom už ani vlastní provoz státu. Dále pak uže jen obírala kolonie a nakonec i vlastní občany. Ekonomika říše se stala deficitní a společnost slabá.
Následovala inflace, snaha vše uřídit (dnes by se řeklo Směrnicemi), zavést pevné ceny potravin… což podstatu neefektivnosti a neproduklivnost ekonomiky říše nemohlo vyřešit.
A taková, už oslabená společnost bez dostatečných rezerv potom snadno podlehne jakémukoliv ohrožení (počasí, epidemie, barbaři, špatná rozhodnutí elit …)
Ano – tento popis starého Říma může někomu připadat i jako současnost.
PS
Římský deficit otroků a jejich lidké práce, což byl tehdy hlavní zdroj energie – by šlo dnes přirovnat k deficitu dnes užívaných hlavních zdrojů energie (ropa, plyn, uhlí, atom).
Každy kdo si myslí že svobodné západní liberální demokracie jsou v úpadku, může na ně uvalit ekonomické clo 500 % a ukázat světu svůj vzestup. No a mohla by začít RF která dobývá Ukrajinu s cílem získat otroky a cizí území jak kdysi Činghistán a různí Hůnové dnešní doby, ukázat vzestup toho lepšího světa jak tvrdí kde komu na počkání, a čekat na prvního zájemce o vízo lidumila. Jen jaksi nejsou lidi pro tu lepší vzkvétající Římskou říši cara dobyvatele když prý ta západní upadá ale jen v jeho snu a ve snech jeho poskoků.
Je zcela evidentní, že jste v úpadku vy a to na hlavu. Tak si ji nechte zkontrolovat, ať vám pak neprší do krku 🙂
R.D. A to možná nevíte pane zkázu EU a demokracie v Evropě zjevně milující a očekávající, že v tom západním úpadku všeho druhu včetně USA můžete očerňovat, nadávat na vládu a svobodně se realizovat jak uznáte za vhodné a dokonce kolaborovat se státem okupantů RF která nás označila za nepřítele. Ne my jí, ona nás. No a tam kde to tak milujete z časů zřejmě ČSSR kdyby jste tak miloval tamní DUMU a NATO a tak miloval cára a jak naše představitele,tak spadla klec. Ne ale na kanára ale na Vás při soudním líčení jako agenta západu. Tak to vidíte. Není úpadek jako úpadek. Tak buďte rád, že můžete čtenářům beztrestně psát o tom, jak moc je Vám ubližováno v té EU. Jen jaksi nevíme jak a čím.
Spojené Státy bývala sympatická mocnost. Dost se bohužel změnilo k horšímu..
Spojené státy vyšly posíleny z občanské války, hospodářské krize či Vietnamu? To psal zjevně absolvent amerického školství bez schopnosti se rozhlédnout. Všechny tyto (a některé další) krize znamenaly, že se USA úplně zbytečně kvůli spupnosti několika jednotlivců skokově měnily od svobodné demokracie k totalitní diktatuře.
– Občanská válka byla vyvolána zvoleným prezidentem (tedy před nástupem do úřadu) Lincolnem, který si Ústavou doslova vytřel řiť. Důsledkem byl stav, kdy jižní státy sice platily daně, ale jejich občané neměli volební právo. Důsledkem je dodnes stav, kdy je celá jižní část součástí USA v rozporu s Ústavou – ta vládě nedává za žádných okolností právo anektovat území silou a unie je dobrovolná, tedy odstoupení je stejně správné jako přistoupení. No a způsob zrušení otroctví, jehož smyslem bylo paralyzovat jih, má své tragické následky dodnes.
– Hospodářská krize byla přímým důsledkem zřízení centrální banky a nezřízeného tisku nekrytých peněz. Její řešení pak bylo unikátní v tom, že se poprvé „něco dělalo“. Proto trvala tak dlouho a byla tak ničivá pro střední a nižší vrstvy. Herbert Hoover ve svém deníku psal, že to, co dělá jsou nikdy nevyzkoušené socialistické pokusy a že sám neví jak to dopadne. FDR vyhrál nad Hooverem volby proto, že jeho zasahování do přirozené obrody tvrdě kritizoval, aby pak po nástupu do úřady všechno jen akceleroval – asi jako čeští obrozenci, kteří nepochopili, že drobečková politika určená k rozkladu c.k. monarchie spolehlivě rozloží i nově vznikající stát.
– Vietnam asi nelépe charakterizuje vtip o odpovědi Henryho Kissingera na otázku o nejlepším a nejhorším okamžiku jeho kariéry. Vrcholem byl rok 1973, kdy dostal Nobelovu cenu míru za angažmá proti válce. Dnem pak 1975, kdy Vientnamská válka skončila. Vietnam byl obdobím cenzury, zatýkání za názory a násilných odvodů. Navíc v jejím rámci byl nesmyslným bombardováním Kambodži doveden k moci Pol Pot, tedy USA stvořilo úplně zbytečně další diktaturu.
Tedy ne, každá z těch krizí USA posunula o skok blíže k onomu padajícímu Římu – ten se taky několikrát zvedl na nohy v horší formě než krizi předcházela.