Justiční mafie: Spor o hranice kritiky, nebo o její existenci?




Sdílet článek:

RUDOLF MLÁDEK

Nedávné ostré výroky premiéra Andreje Babiše o „mafii, která vás zavře na objednávku“ rozpoutaly nebývalou přestřelku mezi výkonnou mocí a celou právnickou obcí. Spor o hranice přípustné kritiky však není nový, tentokrát ale hladinu veřejného mínění opravdu rozčeřil. Problém prvoinstančních selhání a následně zničených lidských osudů nastoluje otázku, kde končí obrana právního státu a začíná nedotknutelnost justičních špiček.

Premiér Andrej Babiš na předvolebním mítinku v Havířově totiž mluvil o „mafii, která vás zavře na objednávku“ a o soudcích, kteří „rozhodují bez důkazů… jako prokurátoři v minulém režimu“. Později svá slova zopakoval i ve spojitosti s vlastní kauzou Čapí hnízdo, kterou opakovaně označuje za „politický proces“.

Reakce přišla postupně od celé právnické obce: nejdřív se ohradila Soudcovská unie s tím, že premiér nese zvláštní odpovědnost za to, jak o soudní moci mluví. Přidala se Česká advokátní komora – výkonná moc podle ní nemá zasahovat do moci soudní a kritika musí být podložená konkrétními daty. A 23. září se připojila i Unie státních zástupců, podle níž jsou premiérova vyjádření o vedení politického procesu nepodložená a ohrožují důvěru v právní stát. Babiš na kritiku reagoval tím, že orgány činné v trestním řízení nejsou neomylné a jejich kritika je zcela legitimní.

Podobný spor tu už byl. V roce 2007 použila slovo „justiční mafie“ Marie Benešová, tehdy stínová ministryně spravedlnosti za ČSSD. Následovala osmiletá pře o ochranu osobnosti, která v roce 2015 skončila smírem – žalobci jí přitom vrátili zhruba 370 tisíc korun na nákladech řízení, které předtím musela uhradit. Benešová se později, v letech 2019–2021, stala skutečnou ministryní spravedlnosti – v Babišově vládě.

Jádro věci není v tom, zda v Česku formálně existuje organizovaná mafie – to nikdo soudně neprokázal. Jde o to, zda je legitimní, aby nejvyšší politik takto expresivně veřejně zpochybňoval čest konkrétních soudců a žalobců.

Když prvostupňová justice selhává

Argumentem pro to, že nedůvěra vůči justici nevzniká z ničeho, bývá řada kauz, kde prvoinstanční soud uložil drastický trest, který o roky později odvolací instance zcela zrušila:

  • Lukáš Nečesaný – třikrát odsouzen za pokus o vraždu, nakonec plně zproštěn.

  • Alena Vitásková – 8,5 roku od Krajského soudu v Brně, plné zproštění Vrchním soudem v Olomouci.

  • Zastupitelé Postoloprt – odsouzeni za prodej domu pod cenou, plně zproštěni.

  • Kauza Promopro – tři úředníci odsouzeni na 5–9 let, odvolacím soudem zproštěni.

  • Vlasta Parkanová – přes deset let řízení kvůli letounům CASA, zproštěna.

  • Marek Šlapal (Žabovřesky) – exstarosta odsouzen na 4 roky natvrdo, zproštěn.

  • Pavel Kouda (ROP Severozápad) – 5 let od okresního soudu, zproštěn krajským.

  • Věra Marešová („Sestra Smrt“) – hrozba doživotí na základě jediného posudku, nakonec plné zproštění.

Tyto kauzy dokládají opakovaný vzorec – přísný první stupeň a zrušení u odvolacího soudu. V Babišově vlastní kauze Čapí hnízdo je to ale jinak: prvoinstanční Městský soud v Praze ho opakovaně osvobodil, teprve vrchní soud předtím rozsudek vracel k novému projednání. Spor mezi Babišem a justiční obcí tak není a nemůže být neočekávaný. Opakované prvoinstanční zproštění sice dokazuje jeho nevinu, ale případ uzavřen stále není.

Dva nesmiřitelné tábory

V debatě o stavu české justice dnes stojí dva hlavní tábory:

Jedni – v linii s Babišem – argumentují, že když se justiční instituce takto jednotně a razantně ohradí proti kritice politika, který čelí vlastnímu trestnímu stíhání a byl v prvním stupni opakovaně osvobozen, nejde primárně o obranu demokracie, ale o obranu vlastní nedotknutelnosti a nepostižitelnosti. Jde podle nich o výsadní postavení instituce, která se sama nechce vystavit stejné kontrole, jakou vyžaduje od jiných.

Druzí – se Soudcovskou unií, ČAK i Unií státních zástupců – namítají, že právě proto, že jde o člověka osobně dotčeného stíháním a zastávajícího nejvyšší výkonnou funkci, je namístě zvýšená obezřetnost. Nepodložené obvinění z „mafie“ pronesené premiérem má zcela jinou váhu a destruktivnější dopad na důvěru v právní stát než totéž tvrzení od běžného občana.

V každém případě, ať už byla diskuse o postavení justice zahájena vhodným způsobem, nebo ne, je dobře, že probíhá. Část občanů ještě pamatuje justici z období nesvobody a je na podobné případy citlivá – v paměti jim rezonuje, jak dokázala být justice v minulosti zneužita. Nelze se pak divit, že kauza „justiční mafie“ vzbuzuje tak obrovskou pozornost.

PL

(7 votes, average: 4,86 out of 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

3 Comments

  1. Mně osobně chybí ve výčtu sporných rozhodnutí hlavně nedávné předběžné opatření ústavního soudu, jež bylo evidentně vypracováno ještě před skutečným podáním žaloby a tedy naprosto bezpochyb na objednávku. To je mimořádně neslýchané.

  2. cit : nejdřív se ohradila Soudcovská unie s tím, že premiér nese zvláštní odpovědnost za to, jak o soudní moci mluví.
    A soudcové nesou přímou zodpovědnost o tomtéž.

  3. Velice inspirativní film Angel pomsty, kde se hlavní hrdinka vypořádala s korupčním soudcem sloužícím mafii. Nikoho nechci nabádat, ale vyřešilo by to i náš problém.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*