Kallasová projevuje šokující neznalosti historie a diplomacie

VSA

Odmítnutí EU jednat s Ruskem omezuje její strategické možnosti a podkopává účinnou diplomacii, EU se tak dobrovolně paralyzuje.

Šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallasová důsledně prokazuje zjednodušující pohled na geopolitiku, který postrádá nezbytnou strategickou hloubku a historické znalosti, napsal Eldar Mamedov pro Responsible Statecraft. Její komentáře po summitu Šanghajské organizace spolupráce odhalily šokující neznalost historie, když vyjádřila překvapení nad tím, že Čína a Rusko patří mezi vítěze nad fašismem. Její přístup přehlíží významnou roli, kterou obě země sehrály během druhé světové války, kdy Sovětský svaz utrpěl obrovské ztráty a Čína rovněž prožila tvrdé konflikty. Kromě toho Kallasová svým zjednodušeným pohledem na technologické a sociální schopnosti Číny a Ruska projevila znepokojivý nedostatek porozumění složitým globálním otázkám.

Výroky evropské šéfdiplomatky vyvolaly silnou a neobvyklou reakci čínského ministerstva zahraničí, což naznačuje oslabení diplomatické pozice EU.

Evropská služba pro vnější činnost pod jejím vedením přerušila veškerou komunikaci s Ruskem a zaujala nekompromisní morální postoj, že nebude jednat s Vladimirem Putinem, kterého označuje za válečného zločince – stejně k problematice přistupuje i Ursula von der Leyenová v Evropské komisi EU. Tento přístup je nekonzistentní, protože EU udržuje úzké vztahy s Izraelem, jehož premiér čelí obvinění z válečných zločinů. Odmítnutí jednat s Ruskem omezuje strategické možnosti a podkopává účinnou diplomacii, je to dobrovolná paralýza.

Strategická abdikace EU kontrastuje s realitou dnešní globální diplomacie. Nedávné oslavy v Pekingu nebyly obrazem jakéhosi protizápadního bloku, ukázaly sbližování zájmů nezápadních zemí, jako je Čína, Indie a Rusko, zaměřené na omezení vlivu USA prostřednictvím sekundárních sankcí a snížení závislosti na dolaru. Jejich cílem není oponovat Západu, ale prosadit svou suverenitu a získat strategickou nezávislost. Země jako Turecko a Indie udržují rozmanité vztahy, zatímco Čína vyvažuje podporu Ruska vazbami na Evropu. Rusko, izolované kvůli svým akcím na Ukrajině, se obrací k východním aliancím, ale za správných podmínek by se mohlo vrátit zpět k Západu.

Pro Západ je v současné době obtížné učinit politické ústupky, ale Putinovo setkání s Trumpem na Aljašce a jeho návštěva Pekingu ukazují jeho snahu udržet vztahy s oběma stranami. Tato multivektorová strategie se netýká pouze neevropských zemí, představuje výzvu i pro EU, zejména pro členské státy jako Maďarsko a Slovensko, kde se vedoucí představitelé zasazují o otevřené vztahy s Moskvou i Pekingem. Prosazují diplomacii namísto konfrontace a poukazují na vysoké ekonomické náklady jako jistý důsledek přerušených vztahů.

Dominantní narativ v EU však tyto představitele odmítá jako stoupence Putina, což vede k zahraniční politice, která postrádá soudržnost a účinnost. EU zvyšuje svou závislost na USA, jež se projevuje v nerovnovážných obchodních dohodách a nerealistických bezpečnostních jednáních týkajících se Ukrajiny, která vyžadují vojenskou podporu USA. Tato závislost ohrožuje evropské zájmy, zejména pokud jde o Írán.

Aby evropští lídři mohli účinně čelit globálním výzvám, potřebují realistické pochopení mezinárodních vztahů místo zjednodušujících obrázků. V opačném případě se stanou irelevantními při utváření globálního řádu.